Bonita klienta

Jedním z nejdůležitějších ukazatelů, které rozhodují o podmínkách úvěru, případně o samotném schválení či neschválení hypotéky, je bonita klienta. Na bonitě klienta závisí, jestli hypotéku dostane, nebo nikoli.

Důležitou roli při výpočtu bonity klienta hrají jeho příjmy. Čím vyšší příjmy žadatel o hypotéku dokladuje, tím je jeho šance na dobrou bonitu vyšší (dnes je sice možné dostat i hypotéku bez dokladování příjmů, úroky jsou však o dost vyšší). U klienta s příjmy ze závislé činnosti klient potřebuje doložit potvrzení o příjmech za několik měsíců zpátky, podnikatelé předkládají daňové přiznání apod. Všechny příjmy je nutné dokladovat. Vyšší šance na lepší bonitu má klient se spolužadatelem (může to být například manželka).

Příjmy však nejsou to jediné, co bonitu ovlivňuje, jak si mnoho lidí myslí. Rovněž důležitou úlohu sehrávají všechny výdaje klienta a to, co mu po jejich odečtení od příjmů zůstane. Jednou ze základních položek, která se odečítá od příjmů, je výše životního minima, která je závislá na počtu členů v domácnosti a jejich věku. Pak jsou to pravidelné měsíční výdaje, jako je pojištění, leasing, splátky jiných úvěrů apod. Čím má klient takových výdajů méně, tím je jeho bonita lepší, ale zatajovat tyto výdaje se nevyplatí. Banky si je totiž mohou ověřit v úvěrových registrech (a například placení životní pojistky vám může dopomoci k lepším úrokům).

Dalším výdajem, který ovlivní bonitu klienta, je výše měsíční splátky. Tu ale může samotný klient také ovlivnit, a to jak výší samotného úvěru, tak délkou splácení hypotéky a úrokovou sazbou. Úrokovou sazbu sice určuje banka, ale klient ji může ovlivnit například dobou fixace, samotnou bonitou a rovněž předmětem a způsobem zajištění hypotéky.

Banka stanovuje i výši finanční rezervy po zaplacení hypotéky, která rovněž ovlivňuje bonitu klienta. Finanční rezervu určuje každá banka jinak, a to buď jako procento z výše měsíční splátky, nebo výše životního minima.