Budoucnost stavebního spoření? Vedle podpory bydlení také nástroj pro spoření na stáří, studia či nadstandardní zdravotní služby

Vybrané výstupy ze studie Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlovy v Praze na téma Budoucnost modelu stavebních spořitelen v České republice zpracované PhDr. Petrem Teplým, Ph.D. a Romanem Horváthem, Ph.D.

Stavební spoření, které využívá téměř polovina české populace (48 %), s celkovým počtem 4,9 miliónů aktivních smluv[1] si, dle autorů studie Budoucnost stavebního spoření v ČR z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlovy v Praze (IES FSV UK), zaslouží větší pozornost, než jen regulaci ve formě snižování státní podpory. Jeho budoucnost vidí, vedle podpory bydlení, také v  podpoře finančního zabezpečení pro vybrané specifické životní potřeby, jako jsou zabezpečení na stáří, spoření na nadstandardní zdravotní služby, studium či na období nezaměstnanosti.

„Myslíme si, že takový krok by v konečném důsledku pomohl řešit současné i budoucí problémy české ekonomiky. Protože jak podpora bydlení, tak zabezpečení na stáří, větší participace občanů na úhradě za zdravotní služby, financování studií či řešení problému tíživé finanční situace v období nezaměstnanosti, jsou přesně ty oblasti, které je třeba dříve či později systémově řešit. Na trhu je stabilní finanční produkt, který je schopen tyto oblasti pokrýt. Zároveň jsme přesvědčeni, že každá koruna, kterou stát investuje do podpory stavebního spoření, se mu přímo či nepřímo vrátí ,“ dodává jeden z autorů studie PhDr. Petr Teplý, Ph.D. z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlovy v Praze.

Objem vkladů ze stavebního spoření ke konci roku 2010 dosáhl 430 mld. Kč, což představovalo cca 18% podíl na celkových finančních aktivech českých domácností[2]. Stavební spoření, se tak co do oblíbenosti ukládání finančních prostředků zařadilo na druhé místo za běžnými vklady u bank (32 %). Výrazně překonalo i životní pojištění (10,6 %) či penzijní připojištění (to se na finančních aktivech domácností podílelo z 9,1 %). „Stavebnímu spoření asi nikdo neupře zásluhy na tom, že díky němu značná část Čechů začala spořit. V turbulentní době ekonomické krize to není zanedbatelný aspekt. Velký význam na tom mělo, že jde o stabilní, bezpečný a srozumitelný produkt s garantovanými výnosy. Svůj význam měla samozřejmě i zajímavá státní podpora,“ dodává Roman Horváth, Ph.D.

Stavební spoření potřebuje evoluci, ne revoluci

Stavební spořitelny u nás i zahraničí jsou stabilní finanční instituce, které ukázaly vysokou rezistenci oproti negativním šokům během globální krize. Tato skutečnost je dána konzervativním modelem fungování stavebních spořitelen a taktéž úspěšnou aplikací robustních modelů pro řízení rizik. „Vsadit na stavební spoření jako na dobře fungující finanční produkt, který stojí na pevných základech, má tedy své opodstatnění. Zároveň, z pohledu české veřejnosti bude přibývat specifických životních událostí, u kterých se lidé budou muset ve větší míře spolehnout na své vlastní finanční rezervy. Významnou roli by zde mohlo sehrát právě stavební spoření,“ dodává PhDr. Petr Teplý, Ph.D.

Stavební spoření pro zabezpečení na stáří

Spoření na stáří nabývá na významu v poslední době v souvislosti s demografickým vývojem, resp. stárnutím obyvatelstva. Postupem času i české obyvatelstvo začíná chápat stavební spoření jako vhodnou alternativu pro spoření na stáří, neboť podle Agentury pro výzkum veřejného mínění v roce 2010 o stavebním spoření jako doplňku k důchodu uvažovalo cca 60 % obyvatelstva v Č eské republice[3] . Stavební spoření může proto v budoucnu znamenat vhodný zdroj spoření na stáří v ČR, podobně jako tomu je v Německu v rámci tzv. Riesterovy reformy . Začlenění stavebních spořitelen do reformovaného penzijního systému by poskytlo více možností, jak by obyvatelstvo mohlo samostatně spořit na stáří.

Stavební spoření na nadstandardní zdravotní služby

Stavební spoření na nadstandardní zdravotní služby může být důležité v kontextu procesu stárnutí české populace, které se promítne do zvýšených sociálních nákladů (zejména nákladů penzijního systému a zdravotnictví), což bude mít významný dopad na veřejné rozpočty. Lze očekávat změnu ve struktuře poptávky českého obyvatelstva, neboť občané v důchodovém věku zřejmě zvýší poptávku po zdravotnické péči. Stavební spoření by mohlo sloužit jako doplňkové spoření pro obyvatele, kteří by si následně úspory ze stavebního spoření mohli využít na nadstandardní zdravotní služby v před-důchodovém či důchodovém věku.

Stavební spoření pro financování studia

Navzdory tomu, že v ČR není zatím zavedeno školné na vysokých školách, náklady na studium mohou znamenat významnou finanční zátěž zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. V případě rozšíření užití naspořených prostředků taktéž na úvěry na vzdělání by mohlo umožnit studovat také lidem, kteří by na to jinak neměli dostatek prostředků .  Tento model funguje například v sousedním Rakousku.

Stavební spoření pro případ ztráty zaměstnání

Naspořených prostředků u stavební spořitelny může být využito na neočekávané náklady v souvislosti se ztrátou zaměstnání, tj. svým způsobem pojištění dočasného zachování úrovně příjmů během nezaměstnanosti. Toto by se dalo chápat jako určité protikrizové opatření, nicméně bude třeba ještě tuto alternativu důkladněji prozkoumat. Mohli bychom uvážit následující hypotetický příklad: klient si tři roky spoří, následně tři roky čerpá své úspory po dobu své nezaměstnanosti a poté opět tři roky dospoří původní cílovou částku. D e facto splácí úvěr č erpaný v období nezaměstnanosti . Úspory ve stavební spořitelně by tedy klient mohl využít jako dočasný zdroj prostředků v období nezaměstnanosti. 

Ukvapené změny nikomu nesvědčí

Český finanční sektor je relativně stabilní, nicméně operuje v prostředí zvýšené nejistoty světových finančních trhu. Je třeba tedy dávat pozor na neuvážené zásahy do fungujícího systému a vyhnout se tak „kreativní destrukci“ některých finančních produktů. Což bezezbytku platí i o trhu stavebního spoření.

Autoři studie:

Petr Teplý

Institut ekonomických studií

Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze

teply@fsv.cuni.cz

Roman Horváth

Institut ekonomických studií

Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze
horvath@fsv.cuni.cz