I když se rozšíření staveb pod zemí nejčastěji datuje do sedmdesátých let minulého století, kdy ropná a energetická krize přinutila stavaře více přemýšlet o stavbě nízkoenergetických domů, lidé takový způsob bydlení využívají prakticky už od nepaměti. A i když před tisíci lety lidem určitě nešlo o ochranu životního prostředí a ušetření za vysoké ceny energie, primární účely těchto staveb, jako jsou ochrana před nepřízní počasí, trvanlivost a snadná údržba, se zohledňují u těchto staveb i dnes. Stavba domu pod zemí a bydlení v něm skýtá mnohé výhody, ale je spojena s některými omezeními, které jsou možná příčinou toho, proč jich u nás zatím nestojí tak velké množství.

Jednou z největších výhod domů pod zemí je energetická úspornost. Domy postavené v podzemí se dají považovat prakticky za pasivní, protože jejich tepelná ztráta je velmi nízká díky půdě, která dům obklopuje a její teplotné změny jsou velmi malé. Země velmi dobře udržuje teplo a již dva metry pod zemí je teplota i při změně ročních období velmi stálá, v zimě je to kolem deseti stupňů. Kromě tepelného vyzařování samotných obyvatel domu a domácích spotřebičů (v domě s velmi nízkými tepelnými ztrátami se projeví jako ohřívač prakticky každý domácí spotřebič, nebo, s nadsázkou řečeno, živý tvor, klidně i pes) je potřeba vytápění hodně omezená a náklady velmi nízké, přičemž se dají velmi efektivně využívat alternativní zdroje energie, jako jsou solární kolektory.

V létě zase není potřeva využívat nákladné klimatizace k ochlazování vzduchu, protože teplota ve zmiňované hloubce je kolem 15 stupňů. Pro dosažení potřebné teploty mohou kromě již zmiňovaných spotřebičů a samotných obyvatel domu dobře fungovat okna na otevřené straně, která mohou být právě kvůli tomuto účelu otočena směrem na jih. Domy zabudované do země jsou pak často řešeny tak, že horní podlaží jsou určena k bydlení a spodní podlaží, kde již světla není tolik, mohou být využity pro technické zázemí. Nedostatek přirozeného světla v obytné části však nehrozí jak díky prosklené čelní části, tak i díky světlosvodům, které světlo "dopraví" i do místností, které jsou hlouběji v zemi. Větrání je v podzemních domech řešeno na principu rekuperace, což také ušetří množství prostředků. Také samotná střecha ze zeminy a porostu plní velmi účinnou chladící funkci díky odpařování vlhkosti z půdy.

Další úsporou mohou být náklady na pořízení pozemku, jelikož se dají podzemní domy stavět na místech, které nejsou příliš vhodná pro stavbu běžných domů, jako jsou svahy a hůř přístupná místa a jsou tím pádem levnější. Zahradu pak může mít majitel prakticky na střeše svého domu, čímž se opět ušetří za pozemek. To, že u podzemních domů není potřeba řešit venkovní fasádu a zateplení, je výhodou jak při počáteční investici, tak i v případě údržby, protože venku prakticky není co opravovat. To je rovněž velmi výhodné při různých extrémních výkyvech počasí, které majitele podzemních domů ovlivňují mnohem méně, než je tomu u běžných rodinných domů. Posledními body, které hrají v prospěch takových domů je také zvuková izolace, pocit většího bezpečí (nejen před přírodními živly, ale například i před lupiči) a pozitivní ekologický dopad.

Omezujících faktorů, které vysvětlují skutečnost, proč podzemní domy nerostou jako houby po dešti, je hned několik. Mezi ty subjektivní můžeme zařadit vkus a ještě stále poněkud konzervativní přístup čechů k novým technologiím a postupům. Ne každému se bydlení v "noře" asi bude líbit a mnoho lidí takové bydlení bude považovat za zbytečný módní výstřelek.

Objektivními příčinami pak mohou být cena, vhodná poloha nebo případná nutnost doplňkových úprav a oprav. Pro všechny nízkoenergetické, nebo ještě lépe pasivní domy (pokud bychom dům pod zemí mohly považovat za pasivní) dnes platí, že náklady na jejich výstavbu jsou dražší, než u běžných domů. V podzemí je potřeba obvodové stěny velmi dobře odizolovat, a to jak pro případ tepelných ztrát (aby tam v zimě nebylo již zmiňovaných 10 stupňů), tak pro případ prosakování vody. O výhodnosti vyšší počáteční investice do pasivního domu však není potřeba dlouho polemizovat. Problémem může být pouze skutečnost, že nedostatek takových domů a projektů (i vzhledem k specifičnosti jednotlivých domů) znamená nutnost individuálního vypracování projektu, který může být i několikanásobně dražším než u běžného domu.

Co se týče polohy, podzemní dům není možné a také efektivní stavět na běžných parcelách určených k výstavbě domů, rovinatých plochách, v blízkosti vodních toků, nebo v severnějších a vyšších polohách, kde je častěji vyskytuje zamrzlá a tvrdá půda. Dalším omezením může být nemožnost, nebo velmi omezená možnost dodatečných úprav, zejména v exteriéru. Pokud k nim už dojde, může být cena opět vyšší, než je běžné. A nutnost nějakých oprav, například izolace, může stavbu takového domu také hodně předražit. Přes všechny tyto nedostatky jsou ale podzemní domy zajímavou alternativou k běžným pasivním a nízkoenergetickým domům a mohou o nich uvažovat všichni ti, kterým šetření energie a životního prostředí leží na srdci. A nejen jim.