Daňová přiznání k nemovitostem… zbytečnost?

Zdroj: sxc.hu

Petr Zámečník

Pořídíte-li si nemovitost, musíte podat přinejmenším dvě daňová přiznání. Jedno k dani z nabytí, druhé k dani z nemovitého majetku. Obě zatěžují občany i firmy… a převážně zbytečně.

Daňová přiznání slouží k vyměření daně. Povinnost podat je ukládá daňovému poplatníkovi zákon. V případě daně z nabytí má daňový poplatník povinnost podat daňové přiznání do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k vkladu změny majitele do katastru nemovitostí. Povinnost podat daňové přiznání k dani z nemovitého majetku má nový majitel do 31. 1. roku následujícího po roce nabytí.

Vyplnit daňová přiznání pro běžného občana bývá stresující a nelehkou záležitostí. U daně z nabytí je to ještě poměrně jednoduché – vesměs vše potřebné pro vyplnění formuláře nalezne daňový poplatník v kupní smlouvě či ve výpisu z katastru nemovitostí. A obé má k dispozici. U daně z nemovitého majetku ovšem potřebuje řadu úředně stanovených cen, sazeb daně, koeficientů… a vše v zásadě zbytečně.

Nepodání daňového přiznání je sankcionováno. Za nepodané daňové přiznání zaplatí daňový poplatník až 5 % z daňové povinnosti. A protože při částce do 200 Kč při zpožděném daňovém přiznání sankci neplatí, u daně z nemovitého majetku v zásadě není příliš pravděpodobné, že by se k povinnosti uhradit sankci daňový poplatník dopracoval… pokud podá daňové přiznání alespoň na výzvu finančního úřadu. To ale není důvod, proč je samotná povinnost podávat daňové přiznání zbytečná.

Kdo někdy zmeškal či záměrně „opomenul“ podat daňové přiznání k dani z nabytí (či dříve z převodu nemovitostí) či k dani z nemovitého majetku (dříve z nemovitostí), byl o pár měsíců později zaskočen dopisem z příslušného finančního úřadu, kterým byl upozorněn na svou povinnost… a často obdržel i předvyplněný formulář daňového přiznání. Finanční úřad dostává informace od katastrálního úřadu a má přesný přehled o tom, kdo se měl přiznat, ale nepřiznal se.

Stejně tak u daně z nemovitostí se každoročně mohou měnit nejrůznější parametry sloužící k výpočtu výsledné daňové povinností. Poslanci mění zákony jak na běžícím pásu a k této dani mají co říci i obecní úřady. Daňový poplatník přitom nemusí sledovat, jak se jednotlivé parametry změnily. O to se postará finanční úřad a daň každoročně vyměří. A tím se dostáváme k meritu věci.

Finanční úřad má přesný přehled o tom, kdo, proč a z jakého důvodu má daňové přiznání k dani z nabytí a (především) k dani z nemovitého majetku zaplatit a v jaké výši. Má dokonce více a spolehlivějších informací než daňový poplatník, který je musí mnohdy obtížně dohledávat po všech obecních úřadech.

Navíc nyní postupně dochází k digitalizaci pozemkových map. V rámci toho jsou nejen pozemkové mapy převáděny do digitální podoby, ale jsou také přeměřovány přesněji rozměry jednotlivých pozemků – a dochází i k jejich přečíslování. Tím vzniká jejich majitelům nová povinnost podat daňové přiznání k dani z nemovitého majetku… a o této povinnosti se mnoho z nich dozvídá až informací o zmeškání termínu podání daňového přiznání od finančního úřadu. Vždyť přeci sami s pozemkem nenakládali a povinnost podat daňové přiznání již splnili.

Jsou samozřejmě případy, kdy je nezbytné daňové přiznání podat. Jedním z nich je prodej pozemku, stavby či bytu. Bohužel zákon o dani z nabytí neříká jednoznačně, kdo je daňovým poplatníkem. Tím je sice zpravidla prodávající (převodce), ovšem ve smlouvě se obě smluvní strany mohou dohodnout jinak. I v tomto případě by ale šlo vše vyřešit předáním informace o daňovém poplatníku ze smlouvy finančnímu úřadu. Katastr nemovitostí ji má k dispozici.

Druhým případem je spoluvlastnictví. Je-li více vlastníků jedné nemovité věci, mohou podat daňové přiznání a následně platit daň buď jeden z nich za všechny, nebo každý sám za svůj poměrný podíl. V tomto případě by bylo možné zvolit základní variantu rozpočtu daňové povinnosti podle spoluvlastnických podílů a v případě, že se spolumajitelé dohodnou jinak, svou dohodu předají finančnímu úřadu.

Dalším případem jsou nejrůznější osvobození a daňové úlevy z daně. V takovém případě by povinnost podat daňové přiznání pravděpodobně musela být zachována. Na druhou stranu by se poplatník mohl rozhodnout daňových úlev nevyužít, a pak by i v takovém případě daňové přiznání podávat nemusel. A navíc: Kolik daňových subjektů některé úlevy u nemovitostních daní využívá?

Podávání daňových přiznání k dani z nabytí a z nemovitého majetku v současnosti jen zbytečně zatěžuje daňové poplatníky. Ti zpravidla nemohou finančnímu úřadu dát více informací, než kolik jich finanční úřad již má, přesto je stát nutí daňové přiznání vyplnit a podat. V dnešní době digitalizace státní správy a propojení finančních úřadů s katastrem nemovitostí by konečně mohl být čas na změnu.

Anketa: Má stát požadovat daňová přiznání k nemovitým věcem?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Předchozí článek: «
Následující článek: »

2 komentářů k článku “Daňová přiznání k nemovitostem… zbytečnost?”

  1. Prodávající napsal:

    daň

    daňovým poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je prodávající. To on podává daňového přiznání

  2. Tomáš Jedno napsal:

    JJ

    A když ho prodávající nepodá, tak se stává plátcem kupující… český Kocourkov!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *