Nemáte na bydlení? Ubytuje vás starosta

Zdroj: sxc.hu

Petr Zámečník

Jak vyřešit sociální bydlení? Ministerstvo práce a sociálních věcí má jasno: Zodpovědnost za chudé přehodí na starosty a obce pro ně budou muset postavit dostatek bytů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) připravilo novou koncepci sociálního bydlení. Starost o chudé a ohrožené ztrátou bydlení chce přesunout do zodpovědnosti obcí. A co víc, chce jim nařídit, kolik bytů mají k tomuto účelu mít. Konečná kvóta sice ještě není určena, stejně jako dosud není napsán předmětný zákon, již dnes se ale hovoří o 5 %.

Obce, které nemají dostatek bytů ve svém vlastnictví, si je budou moci pronajmout od soukromníků, nebo postavit. Již dnes k tomuto účelu má MPSV prostředky na výstavbu až 5 tisíc bytů. Využít dotace bude ale pro obce krajně rizikové. „Jakmile se jednou takové byty za veřejné peníze postaví, jednou provždy budou sloužit tomuto účelu,“ uvedl Jiří Dienstbier (ČSSD), ministr pro lidská práva, a dodal: „Jestli si obce za 15 let řeknou, že byty zase prodají, nedává to celé smysl.“

Sociální bydlení by obce měly podle představené koncepce zajišťovat ve třech kategoriích: Krizové bydlení, sociální bydlení a dostupné bydlení.

Krizové bydlení by mělo být podle představ ministerstva na pomezí ubytovny a azylového domu. Jeho využití by nemělo přesáhnout 6 měsíců. Zájemce o jeho využití bude muset ovšem nejprve získat osvědčení o majetkových a příjmových poměrech vydávané úřadem práce. Jak dlouho může trvat prověření poměrů žadatele, zatím není zřejmé. V každém případě i pro využití ostatních forem obcí organizovaného bydlení bude osvědčení potřeba.

Sociální bydlení by měl představovat klasický byt, ovšem se sníženým standardem. Osoba či rodina, která ho bude chtít využívat, bude muset přistoupit na intervence sociálního pracovníka.

Dostupné bydlení by měl být byt určený k trvalému bydlení. Pouze jeho nájemník musí splňovat kritéria nedostatečného majetku i příjmu, které musí každoročně znovu dokládat. S nájemníkem má být uzavírána smlouva na dobu určitou vždy na dva roky. Pokud po dvou letech vzroste jeho příjem, může (ano, v koncepci není povinnost) obec navýšit nájem až o 15 % a po 4 letech se zvýší na obvyklé nájemné. Dokud je ale příjem a majetek nájemníka nízký, využívá „dostupné bydlení“.

Rizika vlastnictví bytového fondu obcí

Obce stejně jako stát spravují veřejný majetek. Veřejná správa majetku se ukazuje jako nejméně efektivní, navíc až příliš svádí ke korupčnímu jednání. Tomu by sice měla bránit povinnost získání osvědčení o bezmajetnosti a nízkém příjmu, otázka ale jak efektivně bude takové lejstro bránit zneužívání. Stačí se ohlédnout do Francie, kterou Sociální demokracie považuje v mnoha ohledech za svůj vzor. Pařížské „sociální byty“ za nízké nájemné využíval nejeden francouzský politik…

Dostane-li obec povinnost mít vlastní bytový fond, výsledkem bude pravděpodobně nová bytová výstavba. Ovšem v České republice je bytů dostatek, pouze se neefektivně využívají. Nová výstavba, zejména v menších obcích, tuto neefektivitu mohou ještě prohloubit.

Nebude-li obec moci byt postavený z povinnosti a se státní dotací nikdy prodat, může to zkomplikovat chod obce či její rozvoj. Současné zastupitelstvo (resp. zastupitelstvo po 1. 1. 2017, kdy má vejít v účinnost zákon o sociálním bydlení) bude nuceno učinit neodvolatelné a nezměnitelné rozhodnutí.

V neposlední řadě se již ozývají starostové s námitkou proti povinným kvótám bytového fondu obce. Pokud bude přenesena na místní samosprávu povinnost zajistit sociální bydlení, měla by jí být ponechána samospráva ve způsobu, jakým sociální bydlení zajistí.

Výstavba sociálního bydlení navíc znamená koncentraci „sociálně potřebných“ do jedné lokality. Tím bývají znehodnoceny okolní domy a byty, navíc se vytváří novodobá getha. Kdokoli, kdo zažádá o takový sociální byt, sám sebe vyloučí z běžné společnosti. Mnohem lepší řešení je poskytnout takové domácnosti finanční podporu a nenutit ji vyhledávat útočiště v lokalitě s koncentrovanou populací „sociálně slabších“.

Příspěvek na bydlení – proč není dostačující?

V současnosti je lidem s nízkými příjmy vyplácen příspěvek na bydlení, případně doplatek na bydlení. Oba plánuje vláda podle představené koncepce sloučit.

Příspěvek na bydlení umožňuje domácnosti zůstat v bytě s přiměřeným nájemným i v případě finanční nouze či výpadku příjmu. Zajistí, že domácnost zaplatí za veškeré náklady na bydlení včetně energií a služeb maximálně 30 %, v Praze 35 % svého příjmu. To odpovídá i standardu v západní Evropě.

Pokud někdo platí více než 30 či 35 % příjmu domácnosti za bydlení, buď bydlí v nepřiměřeně drahém a velkém bytě, a pak je pro něj řešením stěhování, které by stejně musel podstoupit při cestě do „sociálního“ či „dostupného bytu“. Jsou-li v dosahu byty s tržním nájemným o přiměřené velikosti (a to bude případ naprosté většiny obcí), není výstavba specializovaných bytů řešením.

Nebo domácnost nevyužívá sociálních dávek na bydlení. Ani v takovém případě nebude specializované bydlení řešením, neboť pokud by domácnost získala informaci o této možnosti, mohla by se dozvědět i o možnosti čerpání sociálních dávek. Toto je častý případ domácností penzistů, kde podle některých odhadů až polovina penzistů, kteří by měli nárok na příspěvek na bydlení, o tuto dávku nezažádali.

Při důsledném využití příspěvku na bydlení by mělo zbýt jen minimum domácností, které platí za bydlení více než třetinu svých příjmů a přitom bydlí v přiměřeném bydlení. Proč tedy dávat obcím povinnost investovat do výstavby a následné správy přibližně 5 % bytového fondu? Odpovědí může být přibližně 11,5 mld. Kč, které odchází ze státního rozpočtu na příspěvek na bydlení.

Anketa: Mají obce stavět sociální byty?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Předchozí článek: «
Následující článek: »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *