Nový zákon o úvěru: Dobrá rada nad doporučení

Jana Zámečníková

Od prosince začne platit nový zákon o spotřebitelském úvěru. Spotřebitelé se musí připravit na přísun nových informací. Kromě jiných mohou klienti dostávat i radu a doporučení. Jaký je mezi nimi rozdíl? Jaké informace klient obdrží a jak s nimi může naložit?

Spotřebitelé získají od prosince s příchodem nového zákona o úvěru větší práva v oblasti úvěrů. Zároveň se však budou muset vyrovnat s přívalem informací, které se dosud skrývaly převážně ve všeobecných obchodních podmínkám poskytovatelů úvěrů.

Celou řadu informací bude spotřebitel dostávat již v průběhu procesu rozhodování o úvěru. Zatímco zákon nově přesně definuje poskytnutí rady, doporučení je vymezeno relativně obecně.

Doporučení není rada

Nedílnou součástí procesu poskytování i zprostředkování spotřebitelského úvěru je i činnost doporučení, která vede ke sjednání spotřebitelského úvěru. Přesněji jde o vytvoření nabídky, případně několika různých nabídek pro klienta, na základě kterých si klient sám vybere, která nabídka je pro něj nejvhodnější.

Příkladem může být vytvoření nabídky na různé fixace hypotečního úvěru. Poradce může klientovi zdůraznit pozitiva a negativa jednotlivých fixací, ale konkrétní fixaci si klient vybere sám. Stejné je to i s nabídkou různých bank či parametrů produktů.

Zákon stanoví pouze obecná pravidla poskytování doporučení. Jedná se například o transparentnost jednání či zohlednění práv a zájmů spotřebitele. Nejedná se tedy o konkrétní výčet povinností, které bude muset zprostředkovatel při doporučení vhodné varianty splnit.

Rada je vyšším stupněm doporučení

Na rozdíl od doporučení zákon přesně vymezuje poskytnutí rady. Poskytování rady klientům je podle zákona vyšším stupněm doporučení. K radě může poradce přistoupit v případě, že provedl analýzu potřeb klienta a nabízených produktů, na základě kterých může klientovi poradit. V rámci rady poradce klientovi poradí konkrétní produkt s parametry vhodnými pro klienta, tedy například fixaci hypotečního úvěru na pět let.

Poskytnutí rady není povinností zprostředkovatele nebo poskytovatele. Pokud však radu neposkytuje, má povinnost o tom klienta výslovně informovat. V případě, že se rozhodne radu poskytnout, musí splnit následující zákonné povinnosti podle § 85:

  • Provést analýzu finanční situace klienta, jeho požadavků, cílů a potřeb, která vychází z aktuálních informací;
  • Provést analýzu rizik klienta, kterým může být vystaven po celou dobu trvání spotřebitelského úvěru;
  • Poskytnout výběr z dostatečného počtu vhodných produktů – u poskytovatele a jeho vázaného zástupce alespoň z vlastní nabídky, u samostatného zprostředkovatelele a jeho vázaného zástupce z dostatečného počtu produktů dostupných na trhu;
  • Sdělit spotřebiteli, z kterých produktů kterých poskytovatelů výběr vychází;
  • Klient musí obdržet v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat záznam o poskytnuté radě, který bude obsahovat požadavky, cíle a potřeby spotřebitele související s daným úvěrem; důvody, na kterých se zakládá rada; vysvětlení dopadu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru či podstatné změny závazku z takové smlouvy na spotřebitele, včetně souvisejících rizik; a analýzu finanční situace klienta.

Poskytnutí rady je zákonem svázáno se systémem odměňování pracovníků poskytovatele a zprostředkovatelů. Odměňování osob, které se přímo podílejí na poskytování rady, nesmí být na újmu jejich schopnosti jednat v nejlepším zájmu spotřebitele, zejména nesmí být závislé na splnění prodejního cíle.

„Rada je vlastně jakási služba navíc (nemusí být součástí zprostředkování). Zprostředkovatel, který bude radu poskytovat, by však neměl být motivován vidinou případné odměny, ale pouze nejlepším zájmem klienta,“ vysvětluje Marie Mocková z Hypoteční banky.

Zákon také zakazuje současné pobírání odměny od spotřebitele i poskytovatele: „Jedná-li samostatný zprostředkovatel jménem a na účet spotřebitele na základě smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru a pobírá-li od spotřebitele za tuto činnost odměnu, nesmí současně ohledně spotřebitelského úvěru, který je předmětem této smlouvy, jednat jménem a na účet poskytovatele a pobírat od něj odměnu.“

14 dní na rozmyšlenou

Ve chvíli, kdy klient obdrží nabídku úvěru, má právo se během 14 dnů rozmyslet a rozhodnout, zda smlouvu o úvěru uzavře. Klient tak má dostatek času na porovnání jednotlivých nabídek a výběr vhodného úvěru. V této lhůtě nesmí poskytovatel změnit podmínky úvěru. Klient získá v dané lhůtě úvěr za nabídnutých podmínek. 

Předchozí článek: «
Následující článek: »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *