Příběh člověka: Strmý pád do dluhové pasti

Zdroj: www.sxc.hu

Petr Šostý

Mysleli si, že do dluhové a úvěrové pasti může zabřednout jen člověk s nižším vzděláním, malým společenským rozhledem, mizivým ekonomickým povědomím a nepříznivým rodinným zázemím? Omyl!

Seznamte se s Josefem Vyskočilem. Pan Josef pochází z běžné středostavovské rodiny, otec pracuje jako stavbyvedoucí, matka uplatňuje své vysokoškolské ekonomické vzdělání v pojišťovně. Přestože je Josefovi téměř 30 let, stále studuje, přesněji řečeno – je věčným studentem. Postupně prošel studiem na medicíně, ČVUT a nyní dokončuje studium práv. Jeho rodiče ho v jeho studiích vždy podporovali s vědomím, že je to jejich jediný syn. A zde je možná počátek problému – přílišná rodičovská dobrota a full service rodičů synovi.

Zhruba před 5 lety se pan Josef po několikaměsíčním vztahu rozhodl nastěhovat k přítelkyni a osamostatnit se od rodičů. Rozhodl se konečně postavit na vlastní nohy a žít plnohodnotný život se svou partnerkou, taktéž studentkou. Vzhledem ke své povaze se ujal role „živitele rodiny“, takže koupi vybavení domácnosti, automobilu, úhrady nájemného, financování dovolených, to vše nesl na svých bedrech on, přítelkyně zajištovala spíše stravování a péči o domácnost. Takto rapidně zvýšené výdaje se Josef rozhodl řešit přirozeně prací, jenomže vzhledem ke studijním povinnostem šlo o aktivity spíše sezonní, či několikaměsíční; to ale bylo v kontrastu s nutností pravidelných měsíčních plateb. A jelikož před svou partnerkou nechtěl působit jako muž, který nedokáže uživit rodinu, rozhodl se tuto nepravidelnost a nestálost příjmů řešit půjčkami. Vždyť je tak snadné je získat!

Vzhledem ke statutu studenta se nejprve obrátil na bankovní domy; postupem času využil veškeré dostupné možnosti studentských kontokorentů a kreditních karet v celkové výši cca 80 000 Kč s úrokovou mírou od 12 % p.a. do 19 % p.a. Výhodou bylo, že kontokorenty měly obvykle obnovovací cyklus půl roku případně rok, takže stačilo v tomto cyklu půjčenou hotovost v jeden den dorovnat a hned druhý den opět vyčerpat.

Postupem času ale tento objem prostředků nestačil, a tak se Josef obracel na bankovní i nebankovní domy s žádostí o kontokorenty, kreditní karty a úvěry jako běžný občan. Rozmezí úrokové míry z těchto produktů bylo mezi 12 % p.a. a 54 % p.a. Ve finální části, kdy Josef řešil již pouhé „vytloukání klínu klínem“ se několikrát obrátil i na společnosti typu Provident Financial, kde se úroková míra pohybovala kolem 200 % p.a.

V nejkritičtějším období měl pan Josef 22 produktů (5 kreditních karet, 5 kontokorentních úvěrů, 1 účelový a 11 neúčelových úvěrů) v celkové výši 532 000 Kč, přičemž měsíčně splácel cca 11 000 Kč (jistina cca 4 500 Kč a úroky včetně poplatků cca 6 500 Kč).

Několikrát se pokoušel s věřitelskými institucemi vyjednat konsolidaci úvěrů, leč bez úspěchu. Zvažoval i možnost osobního bankrotu, ta ale též nepřicházela v úvahu vzhledem k povaze jeho práce (prioritou bylo dostudovat). Neúnosnost své situace si moc dobře uvědomoval, na druhou stranu rodiče ani jeho partnerka neměli o závažnosti jeho problému ponětí a ani přátelé mu nebyli schopni pomoci v nějakém smysluplném rozsahu. Mísila se v něm hrdost a pocit, že obtíže musí zvládnout sám s racionálním nahlížením situace, která neměla bez vnější pomoci řešení.

Po měsících váhání se nakonec před rokem odhodlal svým rodičům a přítelkyni svěřit a úplně odkrýt karty. Po počátečním šoku převážila racionalita a naplnilo se přísloví „v nouzi poznáš přítele“. Přítelkyně nezatížená dluhy si vzala studentský úvěr Gaudeamus ve výši 200 000 Kč se splatností 10 let a úrokovou sazbou necelých 8 % p.a., který jí Josef pravidelně splácí částkou kolem 3 000 Kč měsíčně. Zbylou částku cca 332 000 Kč uhradili rodiče s tím, že ji Josef začne splácet, jakmile dokončí svá studia. S rodiči i přítelkyní uzavřel písemnou dohodu, že do konečného splacení všech jeho závazků nebude žádat o jakékoliv úvěrové produkty, že bude v pravidelných intervalech předkládat výpisy z registrů bankovních i nebankovních institucí a že bude disponovat pouze jedním bankovním účtem.

Jaké si z Josefova příběhu vzít ponaučení? Buďte realističtí, neutrácejte za věci, na které nemáte, nepodceňujte riziko dluhové spirály a před svými blízkými nemějte tajnosti. Ale především – řešte své problémy dříve, než vám přerostou přes hlavu.

Anketa: Zadlužujete se?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Předchozí článek: «
Následující článek: »

3 komentářů k článku “Příběh člověka: Strmý pád do dluhové pasti”

  1. pf napsal:

    No vzdělání pán sice má, ale vzdělaný není. Rozhodně má malý společenský rozhled a mizivé ekonomické povědomí.

  2. KAB napsal:

    Je normální?

    Upřímně řečeno, to je článek o naprostém troubovi a tedy typickém klientovi, který si vezme úvěr bez použití mozku. Jen má obrovské štěstí, že to za něj zaplatili ostatní.

  3. anonym napsal:

    Dětinský blábol

    Moc hezká novoroční pohádka (jak dlouho autor vymýšlel scénář?) – a samozřejmě s dobrým koncem. Možná by stálo za to nabídnout Troškovi coby námět…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *