Stát chce podporovat seniory. Odnese to stavební spoření a hypotéky

Stát chce podporovat seniory. Odnese to stavební spoření a hypotéky

Petr Zámečník

Vláda to nemá lehké. Sotva připraví jakoukoli změnu, je napadena nejen opozicí, ale i odbornou veřejností. Stejného osudu se dočkala též v minulém týdnu schválená bytová koncepce do roku 2020. Co je špatného na podpoře bydlení pro seniory?

Vláda v minulém týdnu schválila bytovou koncepci.

Ministerstvo pro místní rozvoj má nyní dva měsíce na přípravu stěžejních

právních norem a rozpracování strategie pro roky 2014 až 2020. Hlavním bodem

státní bytové politiky je odklon od přímých

dotací a preference poskytování zvýhodněných úvěrů a garancí.

Jedním ze stěžejních bodů bytové koncepce do roku 2020 je

podpora bydlení pro seniory. Ti jsou v současnosti ohroženou skupinou

obyvatel. Tvrdě na ně doléhá deregulace nájemného, která není kompenzována

odpovídajícím zvyšováním penzí. Zároveň chybí bydlení upravené potřebám

seniorů. Ani tato snaha se nesetkává s jednoznačným souhlasem odborníků.

Podpora vhodného bydlení pro

seniory je velmi důležitá, protože dnes často senioři žijí v příliš velkých a

příliš drahých bytech a nemají možnost najít si vhodnější a dostupnější

alternativu. Je také správné, že stát připravuje střednědobou koncepci podpory

bydlení, je ale otázkou, zdali má docházet k tak radikální změně zaměření

podpory oproti předchozí koncepci, která byla úspěšná a pomohla významné části

české populace ke zlepšení bytové situace,“

uvádí

Tomáš

Prouza, ředitel pro bankovní služby, média a regulaci, člen představenstva finančně

poradenské společnosti Partners.

S bytovou koncepcí zásadně nesouhlasí ani Občanské

sdružení majitelů bytů, domů a jiných nemovitostí (OSMD), které s ministerstvem

o koncepci diskutovalo a zasílalo četné připomínky: „S danou Koncepcí zásadně nelze souhlasit. Opakuje prokázané chyby

předchozích koncepcí: plýtvá penězi ze státního rozpočtu, podporuje bohaté

místo potřebných, vede k finanční krizi rezidenčního trhu, neodstraňuje

korupční příležitosti a plýtvá na pokračující podporu nové výstavby.“

Obava z „drahé bytové politiky“ ze strany OSMD vyplývá

zjevně především z návrhu sociální podpory bydlení osobám ve finanční

tísni, kterou občanské sdružení pravidelně předkládá a prezentuje. Návrh počítá

s časově omezenou podporou formou dotace k tržnímu nájemnému pro

osoby v nezaviněné nouzi. Náročnost na státní rozpočet by v případě zrušení

dalších podpor bydlení významně klesla. Přestože současná bytová politika také počítá se

snížením (či zefektivněním) výdajů, nejde zdaleka tak daleko.

Kritika bytové politiky se ale ozývá i z druhého směru:

Jakákoli podpora jedné oblasti deformuje oblasti jiné. Přílišná podpora jednoho malého segmentu trhu s

bydlením může mít negativní dopady na jiné oblasti, zejména na modernizaci

zanedbaného bytového fondu,“

uvádí

Tomáš

Prouza a

dodává:

„Stát by proto neměl

zavrhovat smysluplné a fungující nástroje podpory bydlení jako je stavební

spoření či možnost odečítat úroky z hypoték od daňového základu. Právě ty se

totiž v posledních letech staly pro mnohé motivací investovat do vlastního

bydlení, ať už šlo o pořízení bydlení pro mladé rodiny, modernizaci vlastního

bydlení nebo jako účinný nástroj zabezpečení na stáří.“

Stavební spoření a hypotéky

Bytová politika do roku 2020 počítá s omezením dotací.

V její koncepci tak vypadává místo pro státní příspěvek

stavebního spoření a odpočet úroků

z úvěrů na bydlení od základu daně z příjmů. Obě tyto státní

podpory jsou již delší dobu trnem v oku i ministra financí Miroslava

Kalouska.

Státní kasa není bezedná a státní dluhy se musí platit.

Proto chce-li stát podporovat jednu oblast, musí peníze ušetřit v oblasti jiné

– a nebo zvýšit daně, což je stejně nepopulární (pokud se nebavíme o zvýšení

daní lidí s nejvyššími příjmy, které je v levicově smýšlející Evropě

populární, ale státní rozpočet zachránit nedokáže). Proč zrovna státní příspěvek

na stavební spoření a daňové

úlevy hypoték?

Jak státní příspěvek na stavební spoření, tak daňové úlevy

hypoték jsou podporou středně příjmových domácností. Tedy „té masy“, která

platí nejvíce daní a bez níž by daňový systém zkolaboval bez ohledu na výši

výdajů na podporu nejchudších i výši zdanění nejbohatších. Lze tedy bez

nadsázky říci, že tuto podporu

si její příjemci platí sami.

Můžeme se dohadovat o tom, zda a jaký přínos podpora má.

Kupříkladu u daňového odpočtu hypoték může domácnost ušetřit i desetitisíce

korun ročně na dani z příjmů. Ale rozhodování o čerpání hypotéky to nijak

neovlivní. Tam rozhodují jiné faktory – především preference vlastnického bydlení a výše splátky hypotéky (tedy, zda

domácnost hypotéku „utáhne“).

Stejným úhlem pohledu lze zaostřit i na stavební spoření.

Podle počtu uzavřených smluv se jedná o nejoblíbenější spořicí produkt vedle penzijního

připojištění. V obou případech je výhodnost produktů pouze iluzorní –

bez státního příspěvku (a u penzijního spoření s možností daňově

zvýhodněných příspěvků od zaměstnavatele) by si ani jeden z uvedených produktů

snad téměř nikdo neuzavřel.

V oblasti stavebního spoření lze namítat, že lidé díky

tomuto produktu alespoň spoří. Lidé ale spoří i bez tohoto produktu, což

dokazují ohromné úspory domácností ležící ladem na běžných a v lepším případě

na spořicích účtech,

kde jen ztrácejí hodnotu. A proč je lidé využívají? Když někdo natahuje ruku

plnou peněz, je z pohledu jedince hloupost ji nevyužít. Z pohledu společnosti

se ale může jednat o plýtvání.

Anketa: Má být státní příspěvek stavebního spoření účelově vázán?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Předchozí článek: «
Následující článek: »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *