Stavební spoření: Neměňte bezhlavě starou smlouvu za novou!

Koncem letošního roku bude řada klientů stavebních spořitelen zvažovat, jak mají naložit se svou smlouvou o stavebním spoření. Uplyne totiž pět let od doby, kdy ještě bylo možno tyto smlouvy sjednávat za výhodnějších podmínek. Vyplatí se vyměnit starou smlouvu za novou?

Pokud své úspory nepotřebujete a nechcete je investovat způsobem nabízejícím možnost jejich vyššího zhodnocení, můžete jednoduše spořit dál, aniž byste museli uzavírat novou smlouvu o stavebním spoření.

Nejvýhodnější spoření na trhu

Název „stavební spoření“ je poněkud zavádějící. Několikaleté spoření by totiž mělo být pouhou předehrou k získání úvěru od stavební spořitelny. Stát stavební spoření podporuje formou přímé státní podpory a daňových výhod proto, že má sloužit k uspokojování bytových potřeb. K tomuto původnímu účelu se však stavební spoření propracovalo až v posledních několika letech, kdy úvěry poskytované stavebními spořitelnami začaly úspěšně konkurovat úvěrům poskytovaným hypotečními bankami.

Štědrá státní podpora stavebního spoření ze stavebního spoření vytvořila produkt, který spousta lidí, říkejme jim třeba „střadatelé“, od počátku využívala jen pro bezpečné a přitom relativné výnosné ukládání úspor. Až do konce roku 2003 platily podmínky, podle nichž stát přispíval střadatelům 25 % z  ročně uspořené částky, nejvýše však 4 500 korun. V podstatě jedinou podmínkou pro její vyplacení bylo dodržení pětileté vázací lhůty, během níž nebylo možno nakládat se zůstatkem na účtu stavebního spoření.

Pro smlouvy uzavřené od počátku roku 2004 platí podmínky jiné, z pohledu střadatelů daleko méně výhodné. Státní podpora se snížila na 15 % z ročně uspořené částky, nejvýše však 3 000 korun, a vázací lhůta se prodloužila na šest let. Kvůli těmto změnám zájem střadatelů výrazně opadl. Stavební spoření ale i tak zůstalo produktem, který zejména pro opatrné střadatele nemá jinou, výhodnější alternativu, jak bylo vysvětleno v článku Stavební spoření: Nejvýhodnější spoření na trhu .

Smlouvy o stavebním spoření jsou uzavírány na dobu neurčitou

Na konci letošního roku uplyne pětiletá vázací lhůta střadatelům, kteří v prosinci 2003 využili poslední možnosti, jak si uzavřením smlouvy o stavebním spoření zajistit výhodnější podmínky. Poměrně rozšířeným omylem je představa, že po uplynutí vázací lhůty smlouva o stavebním spoření automaticky končí. Skutečnost je ovšem taková, že smlouvy se stavebními spořitelnami jsou uzavírány na dobu neurčitou. Trvání těchto smluv je omezeno výší naspořené částky a nikoliv časem.

Po naspoření částky dostatečné pro získání úvěru, resp. po dosažení stanoveného hodnotícího čísla (parametru zhodnocení), stavební spořitelna nabídne střadateli přidělení cílové částky a poskytnutí úvěru. Pokud ale střadatel o úvěr nestojí, může dál pokračovat ve spoření, dokud zůstatek na jeho účtu nedosáhne cílové částky. Potom má na výběr – buď požádá o její navýšení, čemuž stavební spořitelna nemůže nevyhovět, nebo jeho spoření končí. Po ukončení smlouvy mu budou vyplaceny úspory včetně úroků a připsané státní podpory.

Neporuší-li střadatel smluvní podmínky, stavební spořitelna nemůže jeho smlouvu o stavebním spoření sama vypovědět. Teoreticky může střadateli navrhnout ukončení smlouvy dohodou, což se ale prakticky nestává. Pokud by k tomu došlo, střadatele nic nenutí, aby na takovouto dohodu, znamenající pro něho ukončení možnosti spořit za výhodnějších podmínek, přistupoval.

Vyměnit starou za novou nemusí být výhodné

Uplynutí vázací lhůty není samo o sobě důvodem pro ukončení stavebního spoření. Jedinou výjimkou je situace, kdy střadatel potřebuje finanční prostředky k volnému použití nebo je hodlá investovat způsobem nabízejícím možnost jejich vyššího zhodnocení. Pokud ani jedna z těchto možností nepřipadá v úvahu, nejspíš pro něho bude výhodné smlouvu o stavebním spoření prozatím nevypovídat. Může pokračovat ve spoření, a to nejlépe tak, aby nadále získával maximální státní podporu.

Své úspory bude mít bezpečně uloženy na účtu, na němž budou díky státní podpoře přinejmenším několik dalších let zhodnocovány výrazně lépe, než na jakémkoliv jiném spořícím účtu nebo termínovaném vkladu. Bude-li je potřebovat, stačí, aby smlouvu vypověděl. Úspory včetně úroků a připsané státní podpory bude mít k dispozici zpravidla po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty. Bude-li je potřebovat dříve, stavební spořitelna může výpovědní lhůtu na základě jeho žádosti zkrátit.

Pokud by stávající smlouvu o stavebním spoření vypověděl a uzavřel smlouvu novou, na niž by pak začal spořit od začátku, musel by dodržet šestiletou vázací lhůtu, a také by měl nárok na nižší státní podporu. V případě, že by se rozhodl využít možnosti čerpat úvěr ze stavebního spoření, musel by, na rozdíl od podmínek staré smlouvy, využít pro financování bytových potřeb nejen vypůjčené prostředky, ale rovněž celou částku, kterou uspoří na základě své nové smlouvy o stavebním spoření.

Vyplatí se pokračovat ve spoření?

Poněkud složitější situace nastane, když se zůstatek na účtu stavebního spoření začne přibližovat sjednané cílové částce. Stavební spořitelna zpravidla klienta včas upozorní a nabídne mu možnost si cílovou částku navýšit. Pokud by to klient odmítl udělat, nebo by na výzvu nereagoval, spořitelna mu úložky převyšující cílovou částku vrátí zpět. Konkrétní postup pro případ přespoření je popsán ve všeobecných obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy o stavebním spoření.

Odpověď na otázku, zda se po uplynutí vázací lhůty vyplatí navyšovat cílovou částku, je podobná jako na tu, zda se vyplatí vypovídat smlouvu po uplynutí vázací lhůty. Pokud střadatel peníze nepotřebuje a neví, kde by je zhodnotil lépe než na účtu stavebního spoření, většinou se mu vyplatí cílovou částku navýšit a pokračovat ve spoření. V případě uzavření nové smlouvy by zaplatil poplatek z celé cílové částky, a nikoliv jen z jejího navýšení. Hlavně by ale přišel o možnost získat vyšší státní podporu i rychlý přístup k úsporám.

Měl by si ale rozmyslet, jak dlouho hodlá ve spoření pokračovat. Nepříjemností navyšování cílové částky je, že spořitelny změnu smlouvy využívají k úpravě úrokové sazby. Pokud střadatel měl sjednáno úročení zůstatku na účtu ve formě základní úrokové sazby a tzv. úrokového zvýhodnění, spořitelna mu klidně toto úrokové zvýhodnění odebere, a to i zpětně od počátku spoření. Střadatel tak může přijít až o několik tisícikorun. Měl by si tedy spočítat, zda tato ztráta bude v jeho případě vyvážena zachováním výše uvedených výhod.

Pozor na dobré rady!

Většina lidí, kteří využívají výhod stavebního spoření, má o vlastnostech tohoto produktu jen obecné informace a nehodlá ztrácet čas nějakými propočty. Často dají především na doporučení osob, které se zprostředkováním prodeje finančních produktů zabývají. Jejich rady ale někdy mohou být motivovány ani ne tak péčí o blaho klienta, jako spíše o vlastní peněženku. Takovýto přístup je sice neetický a neprofesionální, ale i mezi finančními poradci platí známé přísloví, že košile bývá bližší než kabát.

Zisk provize za uzavření nové smlouvy o stavebním spoření s vysokou cílovou částkou bývá silným lákadlem. Navíc poradce vlastně ani nemusí svému klientovi příliš lhát. Úplně stačí, aby mu správným způsobem prezentoval ty správné informace a postupně ho tak dovedl ke kýženému rozhodnutí. Proč klienta zbytečně upozorňovat na to, že svou starou smlouvu ukončovat nemusí, když je připraven uzavřít smlouvu novou? To by přece prodejce byl sám proti sobě!

Jak tedy postupovat? Každé správné rozhodování, musí vycházet z  objektivních a úplných informací. Získat se dají nejlépe z nezávislých zdrojů. Pokud někdo nemá čas se jejich vyhledáváním zabývat, může se o řešení jakékoliv situace týkající se jeho smlouvy o stavebním spoření informovat přímo ve stavební spořitelně. Tam, ale především při jednání s finančním poradcem, by si neměl nechat vnutit jediné řešení. Měl by se zajímat také o alternativy, a z nich si pak vybrat tu nejvýhodnější.