Stavební spoření potřebuje změnu, nikoliv likvidaci

Stavební spoření potřebuje změnu, nikoliv likvidaci

Libor Ostatek

Ministerstvo financí připravilo další novelu zákona, která bude v případě schválení znamenat revoluci pro systém stavebního spoření. Co budou tyto změny znamenat pro stavební spořitelny a jejich klienty?

Ministerstvo financí usiluje o změny v systému

stavebního spoření, jejichž cílem je podle ministerského návrhu zúčelnit příspěvky vyplácené

klientům stavebních spořitelen, posílit konkurenci mezi poskytovateli

stavebního spoření a zlepšit dohled nad vyplácenými prostředky. Pojďme se

podívat na možné dopady navrhovaných změn bod po bodu.

Cíle novely stavebního spoření:

1.

Zajistit účelové čerpání využití prostředků ze

státního rozpočtu tak, aby směřovaly pouze do financování bytových potřeb,

nikoli na neúčelově vázané vklady ve stavebním spoření

2.

Posílit konkurenci v sektoru a posílit jeho

stabilitu tím, že bude rozšířen okruh subjektů oprávněných poskytovat

stavební spoření i na jiné relevantní subjekt, tj. univerzální banky

3.

Zpřesnit úpravu výkonu státní kontroly Ministerstva

financí nad čerpáním veřejných prostředků

 

Státní příspěvky už jen na bydlení

Novela zavádí povinnost prokázání účelovosti použití státního

příspěvku. Pokud tedy bude klient čerpat maximální výši státního příspěvku 2

tis. Kč ročně a v šestileté vázací lhůtě obdrží maximálně 7 těchto

příspěvků, jedná se celkem o 14 tis. Kč. Tuto částku bude muset klient po

uplynutí vázací doby použít pouze na své bytové potřeby a zároveň splnění účelu

prokázat.

Problém nebude tak nízkou částku účelově prokázat, obzvláště

pokud bude mít klient 6 let na to, promyslet si, kde oněch maximálně 14 000

Kč proinvestovat. Ptát bychom se však měli, jakou cenu má toto prokazování účelovosti.

V rámci implementace systému střežícího účelovost užití

státních příspěvků bude v první řadě potřeba vynaložit prostředky na úpravu

informačních systémů, vyjasnění si pravidel a postupů prokazování, alokování

úředníků, atd. a to jak na straně stavebních spořitelen, tak i na straně

dozorových orgánů (MF, ČNB). Vedle toho je však potřeba

počítat s dalšími průběžnými náklady na chod celého systému, které rovněž

mohou dosáhnout více než deseti miliónů korun, a to ještě nejsme u konce.

K výše uvedeným nákladům implementace bude nutné v případě

schválení ministerského návrhu připočíst prostředky, které budou muset stavební

spořitelny vynaložit na přesvědčování klientů, především těch přátelských (ti

jen spoří, neberou si úvěr), že nemusí mít z prokazování účelovosti obavy

a že i těch 14 tis. Kč určitě za 6 let účelově vynaloží. V součtu by se

opět jednalo o částku v řádech desítek miliónů korun! Nakonec cíl bude

sice splněn, ale je zcela v rozporu s jiným cílem vlády – kterou je úspora

státních výdajů.

Stavební spoření nově v nabídce

univerzálních bank

Posílit konkurenci v sektoru stavebního spoření a

posílit jeho stabilitu – cíl č. 2. Obor stavebního spoření v ČR existuje

od roku 1993, tedy téměř 20 let. Stavební spořitelny evidují 4,95 milionu

aktivních smluv ve fázi spoření! Za celou dobu bylo klientům poskytnuto více

než 500 mld. Kč úvěrů ze stavebního spoření, z toho nesplacených je zhruba

300 miliard Kč.

Na počátku zde působilo 7 stavební spořitelen, v průběhu

let však došlo k fúzím, čímž se jejich počet snížil na 5. Celý sektor byl

a stále je velmi stabilní, a to i přesto, že vláda od loňského

léta jeho stabilitu podkopává. Důkazů je mnoho – překonal hravě jak příchod globální finanční

krize (podzim 2008), tak i následnou ekonomickou

recesi posledních let. Nižší rizikovost sektoru odráží také sazba

pojistného odváděného do Fondu pojištění

vkladů, která je u stavebních spořitelen v porovnání s bankami o

polovinu nižší.

Trh stavebního spoření je po téměř 20 letech značně

saturován a obor za tu dobu plně prokázal, že je velmi vhodným „doplňkem“

k hypotečnímu

financování. Především v letech ekonomických recesí a krizi plní zcela

zásadní stabilizační roli – lidé v době krizí spoří a přestávají si brát

hypotéky, spořitelny plní roli zásobníku likvidity pro realizaci malých úvěrů,

vůči kterým nejsou lidé v době krize tak averzní a které jsou 100% účelově

vynakládány (dáno Zákonem o stavebním spoření). Na rozdíl od hypoték a

spotřebitelských úvěrů, které jsou i neúčelové.

Novela celý tento doposud fungující systém zásadně naruší.

Princip paralelní existence uzavřeného systému stavebních spořitelen

(tak, jak dnes funguje a striktně dle zákona o stavebním spoření vymezuje

spořitelnám jejich činnost) a princip otevřeného systému univerzálních

bank, které by vklady mohly používat volně, třeba i jako zdroje na úvěrování kreditních karet, nemůže

dopadnou jinak než likvidací specializovaných stavebních spořitelen.

Cíl naplněn nebude, konkurence se nezvýší. Naopak. Dojde

k vytvoření nerovného prostředí! Specializovaná činnost stavebního spoření

se integruje do univerzálních bank a celý finanční sektor bude více náchylný

k otřesům. Navíc lidé pomalu přestanou spořit, čímž ekonomika přijde o

velmi účinný nástroj pro tlumení dopadů případných budoucích finančních a

ekonomických krizí. Příkladem budiž Velká

Británie, kde princip stavebních spořitelen v našem pojetí rovněž kdysi

existoval, ale hypoteční banky jej díky legislativním změnám rovněž převálcovaly.

Británie je dodnes drcena finanční krizí, problém likvidity je od jejího

vypuknutí v roce 2007 stále aktuální a náklady na sanaci škod jsou mnohonásobně

vyšší, než kolik by státní pokladnu stála podpora stavebního spoření.

Oči dozoru míří špatným směrem

Dalším z cílů novely je zpřesnit úpravu výkonu státní

kontroly Ministerstva financí nad čerpáním veřejných

prostředků. V sektoru bankovnictví (kam patří i stavební spořitelny) je

vynakládání veřejných prostředků, tedy státního příspěvku na stavební spoření

pod přímým dozorem jak MF, tak ČNB či ČOI. Za stavu, kdy v našem systému

unikají z veřejných prostředků v mnoha oblastech (veřejné

zakázky v oblasti stavebnictví, infrastruktury, atd.) desítky miliard

ročně, je tento cíl pikantní. Navíc jeho splnění s sebou opět nese

investice v řádu desítek milionů korun.

Shrnutí – z odborného hlediska je novela milníkem pro

budoucí existenci stavebních spořitelen. Jejich role je tímto skutečně

ohrožena. Z pohledu občanů/klientů, je novela prohrou, neboť pokud bude

schválena, povede s velkou pravděpodobností ke zdražení celkové nákladovosti

úvěrů

na bydlení v nižších částkách (300 až 500 000 Kč), kde banky jen

velmi těžko stavebním spořitelnám cenově konkurují. Z politického pohledu

je návrh průhledným vítězstvím bankovní lobby.

Škoda, že zájem miliónů lidí jde zcela stranou. Ale bohužel to je realita, kterou poslední roky předvádí mocenský aparát ČR. Vláda dokazuje, že její prioritou je opičí seškrtání státních výdajů za každou cenu. Bez jakékoli koncepční, ale i sociální úvahy v oblasti bytové politiky.

Ano, systém stavebního spoření je zde již téměř 20 let. V kontextu s nedávnou globální finanční krizí a ekonomickou recesí jsme nepochybně v odlišné ekonomické situaci a tento systém je nutné modifikovat, ale ne zlikvidovat. Pokud politická reprezentace toto nepochopí, je nejlepším řešením systém stavebního spoření ponechat, jak funguje, a snížit státní příspěvek, což se již stalo. Odhadovaný roční dopad na státní rozpočet bude minimální „daní“ oproti důsledkům, které by předkládaný návrh přinesl.

Autor je jednatelem společnosti GOLEM FINANCE

Anketa: Má být státní příspěvek stavebního spoření účelově vázán?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Předchozí článek: «
Následující článek: »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *