Hypotéka není pro finanční samouky

Reklamy finančních ústavů nás vybízejí, abychom šli na přepážku a během pár minut absolvovali vše potřebné pro to, abychom dostali úvěr. Úvěrům se dávají názvy jako „snadný“, “ideální“, “flexibilní“... Vzbuzuje to pak často představu, že se nejedná o nic složitého. V určitém úhlu pohledu je to skutečně tak. V jiných to pravda být nemusí.

Mýtus 1: Přečtu si tabulku úrokových sazeb v HN a oběhnu ty nejlevnější banky s žádostí o hypotéku a získám to nejvýhodnější řešení

V novinách nepracují hypoteční makléři, nýbrž novináři. Pracují s daty, která dostanou od finančních ústavů. Ty jim pochopitelně většinou dávají to, co je v marketingových materiálech, a ne garantované podmínky.

Dalším poměrně podstatným problémem tohoto postupu je rozdílná metodika kalkulace úroků mezi některými ústavy. Potom to vede k tomu, že se srovnávají hrušky s jablky, například mezi měsíční a denní bází. Rovněž je třeba si uvědomit úroková sazba není jediné kritérium výhodnosti.

Mýtus 2: To mi řekl můj bankéř nebo poradce, musí to být pravda

Úroveň znalostí mnohých úvěrových poradců na pobočkách je žalostná (stejně jako u mnoha zprostředkovatelů). Vždy je třeba si položit otázku, jak často tento člověk s tímto produktem pracuje. Je-li to jeho denní chléb, je vysoce pravděpodobné, že bude mít stále aktuální informace a bude si uvědomovat i potenciální příčiny neúspěchu schvalovacího procesu. Takovýto člověk nepoužívá slova jako jednoduchý a snadný, ale dává přednost výrazům typu pravděpodobný či standardní.

Důležité je dát si pozor obzvláště na „finančníky“, kteří slibují mnoho. I když se pobočka vaší mateřské banky může zdát majestátní, je klidně možné, že jste jejich jediný nebo jeden ze dvou klientů na hypotéku za celý měsíc. Na takovýchto pobočkách je vyřizování úvěru adrenalinový sport.

Podobné to je u zprostředkovatelů, kteří se primárně živí například prodejem penzijního připojištění nebo životních pojistek. U těch dejte pozor zejména na to, aby vás nechtěli pojišťovat, ještě než k nějaké hypotéce vůbec dojde. Obvykle to bývá pro klienta nevýhodný misseling.

Mýtus 3: Když je úvěr schválen, je to hotovo

Ani náhodou. Jednak vždy jsou nějaké podmínky stanovené pro čerpání. U některých účelů, jako je výstavba domu, bych vždy doporučil pečlivě ohlídat předem šance na jejich splnění. A pokud byste náhodou podmínky nesplnili a úvěr nečerpali, tak se můžete těšit na sankci od banky , která může být klidně i 25 % objemu nečerpaného úvěru.

Chyba by byla si i myslet, že v případě, kdy podmínky splním, mi banka se 100% pravděpodobností vyčerpá. Už jsme zaznamenali případy, kdy k čerpání nedošlo. Důvod je ten, že se radikálně může změnit schvalovací politika banky, a banka se klidně raději s klienty bude soudit, než aby vpustila do svého portfolia úvěr, který se jí přestal líbit.

Mýtus 4: Finanční poradce je gauner

Je to jen asi 95 %. Jak ale poznat toho správného? Správný se nikdy nezačervená, pokud má hovořit o své odměně za práci pro vás. Správný poradce je seriozní obchodník, který nemá problém s konkurencí. Uvědomuje si, že není jediný, kdo vám předkládá nabídku, a že potřebujete čas pro rozhodování. Poskytne veškeré informace o konstrukci produktů, jejich skryté nákladovosti.

Měl by také být schopný a ochotný objektivně porovnat jednotlivé varianty včetně těch konkurenčních. Pakliže to však udělá, tak nečekejte, že to budě dělat zadarmo, protože i on je člověk, který chce je z něčeho živ.

Finanční poradce je člověk, který klientovi může ušetřit spoustu budoucích nepříjemností. Zároveň se díky němu můžete dostat na lepší podmínky vaší hypotéky. Jak ale nalézt toho správného? Hledejte takové lidi, kteří jsou schopni samostatně myslet a nepracují s naučenými schématy. Hledejte ve vodách firem, jejichž členská obec nepřekračuje výrazně 100 lidí. Kvalita je totiž ruku v ruce s kvantitou. V tomto případě, čím více lidí, tím proměnlivější úroveň kvality poradenství a zprostředkování.