Nastavovaná politická kaše z nájemného

Dvacet let po pádu totalitního režimu jsme se dočkali alespoň částečného návratu trhu do oblasti nájemního bydlení. Tedy jak kdo, drtivá většina našich občanů byla nucena žít v „džungli“ tržních vztahů po celou tu dobu. Pro početnou, sociálně různorodou, pravděpodobně voličsky zajímavou, a dekrety obdařenou minoritu však stát po dvě dekády udržoval skleníkové prostředí netržních, regulovaných vztahů (komentář Dušana Koňaříka z realitní společnosti CIB).

V posledních letech, když se pozice státu ve vztahu k vlastníkům bytů s regulovaným nájemným stala neúnosnou a politici tváří v tvář hrozbě náhrady škod konečně začali činit reálné kroky směřující k ukončení regulace, jsme téměř denně slýchali alarmující zvěsti o armagedonu, který nás čeká. O ubohých nájemnících, vyštvaných nenasytnými pronajímateli ze svých domovů, prázdných bytech, vylidněných centrech měst, statisících soudních sporů o nájemné zavalujících naše soudy.

A co se ve skutečnosti stalo? Ukázalo se, že lidé byli a jsou na skončení regulace připraveni podstatně lépe, než jejich političtí představitelé. Většina nájemníků rozumně uznala, že stávající situace nebyla udržitelný a dohodla se s pronajímateli na nové výši nájemného. Většina soukromých pronajímatelů rozumně vyšla svým nájemníkům vstříc a poskytla jim přiměřený čas na adaptaci. Přes silácká prohlášení vlivových skupin v tisku (Sdružení vlastníků domů, Sdružení nájemníků) se trh s nájemními byty pomalu, ale jistě stabilizuje, soudních sporů je vzhledem k celkovému počtu nájemníků poskrovnu a sociální smír trvá. A cenové mapy nájemného? Ukazuje se, že už prakticky nikoho nezajímají, život se přes ně převalil a jde dál.

Zvítězila tedy dobrá věc a problém je jednou provždy vyřešen? Němci by odpověděli důvtipným slovem jein, tedy ano i ne. Pozornost všech se nyní soustředí na další kolo zápasu, kterým bude nová kodifikace občanského práva. Lze očekávat tuhý střet pronajímatelů s obhájci současného stavu, kdy je nájemník se smlouvou na dobu neurčitou v podstatě nevypověditelný. Majitel však má být schopen – při respektování přiměřených práv nájemce – disponovat se svým majetkem.

Nynější situace vede místo ochrany nájemníků spíše k jejich poškozování. Málokdo je ochoten pronajmout byt jinak než na dobu určitou, obvykle v délce jednoho roku a bez sebemenší garance prodloužení. Proti tomu stojí orgie populismu na radnicích některých měst, které si tvrdošíjně vydržují vybrané skupiny voličů zachováním nízkého nájemného v obecních bytech, o jejichž neprůhledném přidělování kolují legendy. Z „boje o nájemné“ se tak stala nastavovaná politická kaše, z jejíchž zbytků se pokouší týt lokální političtí šíbři bez ohledu na stranický dres. Je tedy na politicích, aby se rozhodli, zda jsou i nadále ochotni platit za životní jistoty „vybraných“ nejistotou ostatních. A je na voličích, aby politikům tuto otázku položili.

Předchozí článek: «
Následující článek: »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *