Před 99 lety začala Allianz vyplácet škody za Titanik. Mnohem větší pojistnou událost už ale měla za sebou.

Zítra tomu bude přesně 99 let od doby, kdy začala Allianz vyplácet první škody po potopení „nepotopitelného“ Titaniku. Ten ztroskotal v polovině dubna roku 1912. Z jeho 2223 pasažérů se jich tehdy zachránilo jen 706. Celkové pojistné plnění všech zúčastněných pojišťoven se nakonec vyšplhalo na více než 50 miliónů marek (dnes asi 25 miliónů eur). Mnohem nákladnější katastrofu však už měla Allianz za sebou – téměř na den přesně o šest let dříve postihlo San Francisco zemětřesení a následný požár.

Příběh o Titaniku je víc než známý: 14. dubna 1912 se tato nepotopitelná loď srazila s ledovcem na jižním pobřeží ostrova Newfoundland. Brzy ráno následujícího dne se potopila do Atlantického oceánu a znamenala jednu z nejhorších námořních katastrof v historii.

Na první a zároveň poslední plavbu Titaniku nastoupilo 2 223 cestujících, při  katastrofě jich přišlo o život 1 517. Jedním z důvodů tak vysokého počtu obětí bylo, že loď, přestože splnila všechny normy a námořní předpisy, měla záchranné čluny jen pro 1 178 lidí. Nakonec jich přežilo jen 706. Celkově pojišťovny z celého světa pokryly škody v hodnotě více než
50 milionů tehdejších německých marek, což dnes odpovídá hodnotě více než 25 miliónů eur. Více než 10 miliónů eur bylo vyplaceno jen za samotné plavidlo a další velkou položkou bylo pojistné plnění za přepravované cennosti. 

Pozoruhodné je, že pojištěna byla jen polovina z materiální hodnoty lodě a pojistné bylo velmi nízké. Velká část plateb byla hrazená britskými pojišťovnami a za životní pojistky musely zase zaplatit hlavně americké pojišťovny, a to více než 2,5 miliónu marek. Úhrady z úrazového pojištění byly ještě vyšší. Přestože Allianz nebyla jedním z největších pojistitelů v této tragédii, pokryla všechny škody pojištěných a vyplatila 700 tisíc německých marek, což bylo zhruba 350 tisíc eur.

Mnohem méně medializovaným a tudíž i známým příběhem je 105 let starý pojistný případ zemětřesení a následného požáru v San Franciscu. Záchvěvy země o síle 7,8 stupně Richterovy stupnice obyvatele až tolik nevyděsily, protože město bylo tektonicky nestabilní, kalamitu však záhy doprovodila velká smůla. Zemětřesení totiž narušilo plynové potrubí – unikající plyn a silný vítr pak rozdmýchaly obří požár, který řádil několik dní.  Zahynuly tři tisíce lidí, bez přístřeší zůstalo čtvrt milionu obyvatel a materiální škody byly odhadnuty na 350 milionů dolarů. Postiženo bylo více než 100 pojistitelů a nejen těch amerických. Otřes pocítila
i Allianz Versicherung v Berlíně, přestože nebylo jednoznačné, zda škody byly pojištěny. Většina domů ve městě sice byla pojištěna proti požáru, ale někteří němečtí pojistitelé měli ve svých pojistkách výslovně uvedeny výluky na požáry, které způsobilo zemětřesení. I přes nejednoznačný právní výklad se Allianz rozhodla postižené odškodnit. Její pověst díky tomuto kroku profitovala, zatímco některé jiné společnosti se z amerického trhu úplně stáhly.

Přesto z této katastrofy vyplynulo ponaučení,  které se v budoucnosti, a to nejen při odškodňování Titaniku, velmi vyplatilo – tvořit si vysoké rezervy na přírodní a těžko předvídatelné katastrofy.  Pokud by podobně rozsáhlé zemětřesení přišlo dnes, způsobilo by hospodářské škody minimálně ve výši 200 miliard eur.  Zatímco tehdy mnoho pojistitelů nedostálo svým závazkům, dnes mohou být klienti klidní – mezinárodní pojišťovací průmysl by ustál až tři obří katastrofy v jednom roce.