V nájmu můžete bydlet s kýmkoliv uznáte za vhodné. Souhlas pronajímatele podle občanského zákoníku v takovém případě nepotřebujete. Máte ovšem povinnost pronajímatele písemně informovat bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy nový člen domácnosti do bytu přibyl. Oznamovací povinnost se vztahuje i na snížení počtu členů domácnosti.
Společná práva, ale i povinnosti
Pokud se ale osoba chce stát společným nájemcem, aby získala veškerá práva vyplývající z nájmu bytu, musí s přistoupením nájmu souhlasit jak pronajímatel, tak i dosavadní nájemce. Každá mince má ale dvě strany. Kromě práv má spolunájemce také povinnosti. Podle občanského zákoníku se na poměry společných nájemců vztahují předpisy o společnících. Pokud se tedy například pronajímatel na něčem dohodne s jedním z nájemců, pak se tato dohoda vztahuje i na všechny spolunájemce.
„Všichni společní nájemci mají stejná práva i stejné povinnosti. Běžné záležitosti při společném nájmu bytu tak může obstarávat každý z nájemců sám. Každý z nich je například oprávněn zajistit provedení drobné opravy v bytě, zaplatit v daném měsíci i za ostatní celý nájem nebo za ostatní přijmout přeplatek na službách,“ vysvětluje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu.
Za zády spolunájemníka výpověď nedáte
Jiné než běžné záležitosti vyžadují souhlas všech společných nájemců. Například dohodu o ukončení nájmu nemůže uzavřít pouze jeden z nájemců, vždy musí mít souhlas ostatních nájemců. Stejnou povinnost má i pronajímatel. Ve věcech, které nelze považovat za běžné, musí pronajímatel jednat se všemi společnými nájemci. „Pokud chce například dát nájemcům výpověď ze zákonem stanovených důvodů, musí ji dát všem společným nájemcům a nikoliv pouze jednomu z nich. I zde totiž platí, že práva i povinnosti společných nájemců jsou společná a nerozdílná,“ říká Lukáš Zelený.
Neshody mezi společnými nájemci může na podnět jednoho z nich vyřešit i soud. Soud rozhoduje například o zrušení práva společného nájmu či o tom, kdo nájemcem nadále zůstane v případě, že se nesezdaní partneři rozejdou.
REKLAMA
Z výhod se může těšit především pronajímatel
Společný nájem má své výhody zejména pro pronajímatele. Pronajímatel může totiž celý dlužný nájem vymáhat od všech nájemců, ale i od kteréhokoliv z nájemců. Společný nájemce tak podstupuje riziko, že bude muset zaplatit nájem v plné výši i za ostatní nájemce, v opačném případě skončí s výpovědí nebo i s dluhy, a to i přestože platí svou část nájmu řádně a včas.
Podnájemník není nájemník
Nájemce má možnost si do pronajatého bytu vzít podnájemníka. Souhlas pronajímatele nepotřebuje, pokud v bytě bydlí trvale. V opačném případě musí pronajímatele o souhlas k podnájmu požádat písemnou formou. Pokud se pronajímatel k žádosti nevyjádří do jednoho měsíce, uděluje tím nájemci souhlas s podnájmem. Pronajímatel si ale s nájemcem může ve smlouvě o nájmu sjednat například i úplný zákaz podnájmu.
Manželé mají své speciální ujednání
Zvláštní kapitolou občanského zákoníku je společný nájem bytu manželi. „Ten vzniká buď uzavřením nájemní smlouvy oběma manželi, nebo ze zákona tehdy, pokud k okamžiku uzavření manželství již má jeden z manželů právo nájmu k bytu nebo domu, kde manželé hodlají společně bydlet. V takovém případě není ke vzniku společného nájmu zapotřebí souhlas pronajímatele,“ uvádí Lukáš Zelený.
Uzavřením manželství vzniká ze zákona tzv. společné nájemní právo. Druhý z manželů se tak také stává nájemcem bytu se stejnými právy a povinnostmi. Pronajímatel má povinnost v některých případech kontaktovat všechny společné nájemce, je proto lepší pronajímatele o uzavření manželství informovat.
Manželé se ale mohou dohodnout, že vznik společného nájmu zcela vyloučí. V rámci společného nájmu bytu manželi se může také jeden z manželů domáhat u soudu dočasného omezení nebo úplného vyloučení druhého manžela z užívání bytu kvůli domácímu násilí.
Vstoupit do diskuze
0 komentářů
