Nepodceňujte protipožární zabezpečení aneb Co by nemělo v žádném bytě chybět

23.05.2016 10:05 Tisková zpráva:

Dveře, které hořet nemají

Byť bychom mohli protipožární dveře zařadit spíše mezi vyšší standard v rámci zabezpečení bytu, jejich instalace je rozhodně doporučována. Díky speciální konstrukci jsou tyto dveře mnohem odolnější vůči zvýšeným teplotám a zabraňují šíření požáru (označení EW), tepla (označení El) a kouře. Konkrétní míru odolnosti naleznete v označení na dveřích a udává se v minutách při povrchové teplotě dveří vyšší než 160 °C, což je zápalná hodnota u většiny materiálů. „U protipožárních dveří bývá zaručeno, že neprohoří dříve, jak za půl hodiny, což poskytuje dostatek času pro případnou evakuaci a příjezd hasičských jednotek. Ty nejkvalitnější dveře pak zabraňují šíření tepla nebo kouře až po dobu 180 minut a vydrží teploty dosahující 1 000 °C,“ sdělil Petr Píša ze společnosti Frigomont, a.s., která je předním českým dodavatelem speciálních protipožárních dveří.

U bytových domů, kancelářských prostor jsou protipožární dveře nutností, jelikož zamezí rozšíření plamenů do dalších bytů nebo kancelářských prostor Každý byt je totiž považován za požární úsek a bezpečnostní dveře tak chrání únikovou cestu. U rodinných domů je pak spíše vhodné zabezpečit ty místnosti, kde je riziko vzniku požáru vyšší. Například kuchyň, kotelna, garáž jsou považovány za vůbec nejnebezpečnější místnost v domácnosti.

Lepší, když vás budí hlásič, nežli hasič

Autonomní detektory požáru a kouře patří mezi základní protipožární vybavení a neměly by chybět v žádné domácnosti. Oheň totiž může vzniknout i během spánku nebo na místech, jež nemáte neustále před očima. Nikdy si tak nemůžete být jisti, kdy nebo kde oheň vzplane, a než sami hrozící nebezpečí odhalíte, může být pozdě. Přitom koupě bezdrátového autonomního hlásiče je poměrně levnou záležitostí. „Systémy detekce požáru a kouře je možné pořídit již za ceny v řádu několika stovek korun, jejich návratnost však může být nevyčíslitelná. Obvykle totiž stačí včasné varování, díky kterému jsme schopni zachránit osobní majetek, ale i lidské životy,“ radí Petr Píša. Nutná je však kontrola kvality a certifikátů hlásičů požáru.

Umístění detektoru v bytě či rodinném domě je od roku 2008 dáno vyhláškou O technických podmínkách požární ochrany staveb. V bytových domech musí být zařízení autonomní detekce a signalizace instalováno v místnosti vedoucí k východu z bytu. V případě, že se jedná o prostor větší než 150 m2, je potřeba umístit další detektor do jiné vhodné části bytu.

Na trhu je k dostání poměrně široká nabídka různých typů kouřových čidel. Nejčastěji jsou využívány optické a teplotní požární hlásiče a čidla CO2 „Optický hlásič rozeznává přítomnost požáru na základě odrazu paprsků, což je však i jeho největším omezením. Není jej totiž možné instalovat do místností s krbem nebo v kuchyni, kde se vyskytují páry. Teplotní hlásič naopak hlídá změnu teploty v místnosti a při překročení určité meze se sám spustí,“ vysvětlil Píša s tím, že nevýhodou druhého typu hlásiče je delší doba detekce.

Elektrická požární signalizace

Komplexnější zabezpečení zaručuje systém elektrické požární signalizace (EPS). Ve výrobních halách a prostorech s vysokou koncentrací lidí je tento systém povinností, ale jeho instalace se doporučuje i v domácnostech. Nejenže poskytuje velice účinný systém ochrany, ale výrazně zlepšuje i podmínky pojištění, které se odvíjejí od míry zabezpečení objektu.

EPS je plně automatizovaný systém propojený s požární ústřednou, klidně i s mobilním telefonem V případě vzniku požáru jsou pak varováni nejen obyvatelé objektu, ale spustí se i zařízení a procesy, které omezují účinky požáru. Může se jednat o různé větrací klapky, automatické otevření protipožárních dveří nebo vypnutí přívodu elektrického proudu a plynu. Standardem je dnes zároveň i dálkové propojení systému s pultem centralizované ochrany hasičského záchranného sboru. Ten dostane v případě vzniku nebezpečí včasné varování, což mu poskytuje dostatečné množství prostoru na vyhodnocení rizika a případný zásah – hlavně zdraví a pak majetek

Hasicí přístroje

Zákon stanovuje povinnost vybavit rodinný dům alespoň jedním hasicím přístrojem. U bytových domů pak stačí, aby byl umístěn na chodbě na dobře dostupném místě. Autoři vyhlášky rovněž stanovili i minimální výkon, kterým by měl hasicí přístroj disponovat. Ten se však liší podle různých typů obydlí. V rodinném domě nesmí ve výbavě chybět přístroj s hasicí schopností 34 A, v bytových domech pak stačí pěnový či vodní 13 A nebo práškový 21 A. Písmeno A značí, že je přístroj určen k hašení pevných látek, číslo pak velikost požáru. Většinou je však hasicí schopnost přístrojů kombinovaná. Například práškový hasicí přístroj 34 A je zároveň ve třídě 183 B a C, dokáže tedy uhasit i 183 litrů hořlavé kapaliny a plyny. Hasicí přístroje s minimálním požadovaným výkonem jsou k dostání za ceny okolo 700 korun. Ty s vyšším výkonem jsou sice dražší, ale umožňují delší dobu hašení. Ne každý totiž dokáže hasicí přístroj ovládat efektivně. Předepsané „hasičáky“ se vyprázdní za pár vteřin, přičemž v tak vážných situacích, jako jsou požáry, může každá sekunda znamenat záchranu všeho, co máte.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *