Nová směrnice EU sníží dostupnost vlastního bydlení pro české domácnosti

15.02.2011 11:02 Tisková zpráva: EKOSPOL

V loňském roce přijatá směrnice Evropské unie způsobí deformaci na trhu s byty a zhorší dostupnost vlastního bydlení pro české domácnosti. Podle směrnice mají být všechny rezidenční budovy od roku 2020 povinně stavěny v tzv. pasivním standardu. Na její podporu byla u nás před několika týdny představena nová iniciativa „Šance pro budovy“, kterou podporují některé významné tuzemské společnosti z oblasti stavebnictví a developmentu a jejímž cílem je ještě zpřísnit podmínky stanovené směrnicí.

Podle iniciativy „Šance pro budovy“ by se v České republice mělo povinně stavět v nízkoenergetickém standardu již od roku 2013, o dva roky později by již všechny novostavby měly být povinně pasivní.

Podle EKOSPOL a.s., jedné z nejvýznamnějších českých developerských společností, může nová evropská směrnice či dokonce její další zpřísnění z dílny některých tuzemských zájmových skupin výrazně poškodit a zdeformovat český trh s bydlením. „Jde o další důkaz novodobého evropského socialismu, kde bruselští úředníci pod vlivem lobbistů a zájmových skupin rozhodují o trhu, o kterém nemají ani ponětí,“ varuje Evžen Korec, generální ředitel a předseda představenstva společnosti EKOSPOL a.s. Své přesvědčení obhajuje fakty a 19letou zkušeností na rezidenčním trhu.

Většina zájemců o nízkoenergetické bydlení nestojí

Podle statistik, které EKOSPOL a.s. pravidelně zpracovává, se jen za rok 2010 v Praze prodalo celkem 2691 nových bytů. Byty budované v nízkoenergetickém, případně pasivním standardu, se přitom na tomto čísle podílejí jen z cca 2 – 4 %.

„Podle našich zkušeností většina zájemců o nové byty o nízkoenergetické, případně pasivní bydlení nestojí. Rozhodně tedy ne za ceny, za které se v České republice tyto byty dnes prodávají. Návratnost zvýšené ceny těchto bytů na úspoře energií se totiž pohybuje okolo 20 a více let, a to kupující jednoduše nejsou ochotni akceptovat,“ argumentuje Evžen Korec. Podle Korce je situace v České republice, stejně jako v dalších členských zemích EU z bývalého východního bloku, diametrálně odlišná od situace ve vyspělých zemích evropské patnáctky. „Například německá rodina si bydlení v nízkoenergetickém standardu dovolit může, ale pro českou by vysoká cena a tím pádem i vyšší hypotéka znamenala podstatné snížení životní úrovně. Bruselský úředník se na to ovšem neptá, české domácnosti v Bruselu své lobbisty nemají.“

Vedle vysoké ceny je menší zájem o tento typ bydlení způsoben také negativy, které vycházejí ze samotné podstaty energeticky šetrných staveb. „Bydlet v bytě pasivního energetického standardu například znamená, že v období od října do dubna nemůžete větrat. Otevřete-li v topné sezóně v takovém bytě okno, veškerý úsporný efekt založený na rekuperaci se okamžitě vytratí. Optimalizace spotřeby energií je tak vykoupena nižším komfortem bydlení, což řadu potenciálních zájemců odradí,“ tvrdí Korec.

Lobby ve „veřejném“ zájmu: Udělejme z tržní niky většinový trh!

Otázkou zůstává, zdali se za „veřejným“ zájmem nové směrnice neskrývají spíše zájmy soukromých firem – především některých developerů nebo společností udělujících novostavbám certifikáty nízkoenergetického, příp. pasivního standardu.

Trh s nízkoenergetickým bydlením totiž vykazuje vlastnosti typické pro tzv. tržní niku. Je malý a specifický, s omezeným počtem klientů, kteří jsou ale za bydlení přesně podle svých představ ochotni zaplatit výrazně vyšší cenu. Proto se na tomto trhu poměrně úspěšně pohybuje několik menších developerů s vyššími maržemi, kteří se na výstavbu takového bydlení specializují. Naopak velcí developeři, kteří vlivem recese zápasí se zásobou drahých neprodejných bytů, intenzivně hledají pro své nové projekty odbytiště, na němž by nemuseli výrazněji sáhnout do svých marží. A trh s energeticky šetrným bydlením by takovým odbytištěm mohl být, jen kdyby se na něm prodávalo výrazně více bytů.

Nové administrativní rozhodnutí evropských úředníků, které de facto povýší menšinový trh energeticky šetrného bydlení na většinový, tak vytvoří velké odbytiště pro novostavby realizované s výrazně vyššími developerskými maržemi. „Český občan ale nebude mít na výběr – ve veřejném zájmu si bude muset povinně pořídit dražší bydlení. Dostupnost vlastního bydlení se tak v České republice opět sníží,“ uzavírá Evžen Korec.