Odborníci diskutovali o reformě a budoucnosti stavebního spoření

01.11.2011 10:11 Tisková zpráva:

Na platformě družstva pro ekonomická, politická a sociální studia FONTES RERUM se uskutečnila další z řady panelových diskusí, tentokrát zaměřená na reformu stavebního spoření. Odborníci z řad zástupců státní, akademické i komerční sféry se vesměs shodli, že v budoucnu by mohlo dojít k transformaci stavebního spoření do produktu, který by pokrýval i další vybrané životní situace, tedy nebyl by spojen jen s podporou bydlení, jako je tomu dnes. Řeč byla mimo jiné o využití stavebního spoření jako finančního nástroje pro zabezpečení na penzi nebo pro případ nemoci a nezaměstnanosti.

Panelové diskuse se zúčastnili první náměstek ministra financí Ladislav Minčič, předseda představenstva Českomoravské stavební spořitelny Vladimír Staňura, dále autor studie „Budoucnost modelů stavebních spořitelen v ČR“ Petr Teplý z Institutu pro ekonomické studie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a profesor Jaroslav Vostatek – vedoucího katedry Vysoké školy finanční a správní Praha. Diskusi moderoval Jan Mládek, předseda družstva FONTES RERUM.

Jan Mládek, předseda družstva FONTES RERUM, se v diskuzi vyjádřil, že dotace 80 EUR ročně, kterou v přepočtu od státu dostane klient stavebních spořitelen je přijatelnou státní podporou pro zajištění či zlepšení vlastního bydlení. „V době vyšší inflace by nás mohly zachránit vlastní byty, které jsme si díky stavebnímu spoření mohli pořídit,“ řekl mimo jiné Mládek.

Zástupce ministerstva financí Ladislav Minčič připustil, že při vzniku stavebního spoření se jednalo o produkt, který měl své opodstatnění. Dnes je však podle ministerstva financí nutná jeho reforma.

Podle Vladimíra Staňury z ČMSS je u stavebních spořitelen nejdůležitější fakt, že v současné turbulentní době se jedná o nejstabilnější finanční instituce. Například německé stavební spořitelny prošly krizí nejlépe ze všech bank, protože nemají žádné rizikové dluhopisy. To je dáno faktem, že stavební spořitelny ze zákona nesmí investovat a také nesmí mít vysoké výnosy. Staňura rovněž potvrdil, že stát má právo kontrolovat účel, na který vydává peníze a ohlídat si tak účelovost.

Nové možnosti využití stavebního spoření pak navrhl autor studie Petr Teplý, který má za to, že postupem času bude přibývat specifických životních událostí, u kterých se budou muset lidé spolehnout na své vlastní finanční rezervy. Stavební spoření by v tomto případě mohlo hrát velkou roli. Jako hlavní benefity pro stát pak vidí podporu bytového fondu, vyšší motivaci střadatelů spořit, zvýšení jejich finanční gramotnosti a také nepřímý pozitivní efekt na zaměstnanost. Stavební spoření má podle studie také benefity pro celou ekonomiku, kdy vytváří zdroje pro dlouhodobé investice do bydlení, nenutí občany zadlužovat se v cizích měnách a vytváří relativní stabilitu úvěrové dynamiky během krize.

Opačný názor má profesor Jaroslav Vostatek, který má za to, že čekání ve frontě na stavební úvěr dnes nemá smysl díky dostatku úvěrových produktů. Případná státní podpora by podle něj měla mít stejnou konstrukci jako penzijní připojištění se státním příspěvkem a další konkurenční spořící produkty.

Stavební spoření se v posledních měsících „těší“ velké pozornosti politiků napříč názorovým spektrem a také snahám o reformování. Ukazuje se, že v současnosti na tuzemském trhu zřejmě nenajdeme finanční produkt, kterým by disponovala taková část naší populace. Změny, které budou při reformách provedené, by tak měly být dobře promyšlené a odpovídat nejen politickým tlakům, ale také řádné a odborné analýzy.