Vystačíme i my se solidaritou, prací a soběstačností?

06.02.2009 11:02 Tisková zpráva:

Víte, jak vznikly družstevní záložny? Kdo byl předchůdce dnešních stavebních spořitelen a dalších typů společného investování? Všechno začalo před více než 147 lety v jednom malém německém městečku…

Než nastala průmyslová revoluce, byli rolníci naprosto soběstační. To, co si vypěstovali, jim stačilo na živobytí, přebytky prodali a za výdělek si koupili to, co si nebyli schopni vyrobit nebo vypěstovat. Jednoduchá rovnice. Pak ale přišel převrat. Spolu s parním válcem se přiřítil také průmyslový věk. Z původní zemědělské se začala společnost transformovat na průmyslovou. Továrny a ostatní podniky začaly lidem dávat jistotu zaměstnání s pevným, pravidelným platem a sociálními jistotami. Rolníci a zemědělci, kteří nebyli schopni se novým podmínkám přizpůsobit, začali výrazně chudnout.


Stejně tomu tak bylo i v městečku Anhausen, kde byl v tu dobu starostou mladý Friedrich Wilhelm Raiffeisen (1818 – 1888). Přemýšlel, jak pomoci rolníkům, kteří představovali výraznou část obyvatelstva obce. Po nějakém čase si všiml, že zchudlí rolníci mají jednu výraznou devizu. Drží totiž velmi silně při sobě a i v těžkých časech si pomáhají, díky čemuž zabraňují nejhoršímu. Rozhodl se tedy, že se pokusí využít tohoto faktu a na základě něj vymyslet systém vzájemné pomoci.

A tak v roce 1862 založil první družstevní bankovní asociaci, jejímiž členy se stali právě rolníci. Systém spočíval především ve spravování financí, kterými přispěli v rámci svých možností jednotliví družstevníci.  Do společnosti vložil vlastní kapitál, aby napomohl lepšímu startu.

Pravidla asociace byla natolik idealistická, že připomínala spíše charitativní organizaci. Každý člen Raiffeisenovy skupiny ručil veškerým svým majetkem za dluhy všech ostatních členů. Své členy si skupina pečlivě vybírala se zvláštním ohledem na jejich morální charakter a půjčky poskytovala jen na některé, přesně specifikované účely, které členové pečlivě zhodnotili z hlediska prospěšnosti pro žadatele. Podíly nebyly považovány za nutné nebo jich byl omezený počet, neboť kapitál byl původně získán formou darů a poté akumulován z úspor a zisků. Zisky se členům nerozdělovaly, ale sloužily jako rezerva; nepřipadly členům ani v případě zániku družstva, nýbrž měly se převést na jakoukoliv podobnou organizaci, která by vznikla namísto původního družstva. Členové řídili družstvo na dobrovolné bázi a výši úroků si stanovovali sami. Každý člen měl jen jeden hlas, bez ohledu na velikost svého podílu.

Díky aktivitám v družstvu se rolníci také sblížili, učili se soucitu se sousedem či druhem v nesnázích, lépe si uvědomovali svou odpovědnost v rámci komunity. Družstevnictví bylo jakýmsi lékem, zmírňujícím jejich vrozenou nedůvěru k ostatním. Podněcovalo jejich touhu po poznání a zároveň jim toto poznání, ať již v kulturní nebo profesní sféře, umožňovalo.

Dnes Raiffeisen stavební spořitelna, jakožto pokračovatel idejí Friedricha Wilhelma Raiffeisena, dává svým klientům garance a výhody, které obzvláště vynikají v časech ekonomické krize. Systém stavebního spoření – financování úvěrů z vkladů klientů, kteří jsou ve stádiu spoření, a spojení se státním příspěvkem – stavební spořitelny staví zcela mimo vliv turbulencí na akciových trzích a dává každému klientovi garance pevného výnosu při spoření, respektive fixovanou výši úroku ze stavebního spoření. A díky tomu, že suma spoření stále výrazně převyšuje sumu úvěrů, je Raiffeisen stavební spořitelna schopna prakticky každému občanu České republiky, svému budoucímu klientovi, poskytnout v případě zájmu úvěr.

Mimo jiné také díky rozumné státní politice při podpoře bydlení mají dnes všichni klienti RSTS možnost využívat nejen výhody již zmíněného státního příspěvku, ale také všech ostatních benefitů stavební spořitelny, na jejímž počátku stála výrazná osobnost, Friedrich Wilhelm Raiffeisen.