Zavedení povinných záloh a snížení exekučního tarifu přivodí drastický pád vymahatelnosti dluhů

„První otázka je, zda by měli věřitelé nějaký poplatek před zahájením exekuce platit, druhá pak, jak by měl být poplatek vysoký? Dle mého názoru na menším poplatku lze nalézt všeobecnou shodu, ale tak, jak o tom mluvil pan ministr v OVM, by věřitelé museli na povinných zálohách v podstatě sanovat snížení exekučního tarifu až o 80 procent. To by mělo naprosto logicky fatální následky. Mnoho věřitelů by takto vysoké poplatky odmítlo hradit a celou věc by buď neřešili, nebo řešili jinak než exekučním řízením. To by vedlo opět k rozmachu neetických i nelegálních způsobů vymáhání, které mohou vést až k fyzickému napadání od najatých vymahačů, jako tomu bylo v 90. letech. To by bylo mnoho kroků zpět pro celý exekuční systém,“ vysvětluje JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., soudní exekutor z Litoměřic.               

Slova svého kolegy doplňuje také Mgr. Zuzana Sobíšková, která vysvětluje, že na exekutorské úřady byla za poslední roky převedena obrovská agenda z exekučních soudů, aniž by se jakkoliv zvýšil právě exekuční tarif: „Dnes zastáváme navíc takové činnosti, jako je zrušení podacího místa na soudech, svěření rozvrhové agendy, kontrola a vedení Centrální evidence exekucí, Rejstřík zahájených exekucí, rozhodování o zastavení a odkladu exekuce, povinné konverze a další. K tomu máme povinnost komunikovat se všemi orgány elektronicky, pořizovat archiv záznamů z exekucí a mnoho dalšího. Všechny změny a nová činnost nás stojí nemalé finanční náklady na změnách softwaru, na nových zaměstnancích, školeních, zatímco exekuční tarif se nezvýšil ani jednou. V loňském roce už se dva úřady dostaly do úpadku a nechci si ani představovat, co by přineslo snížení tarifu,“ říká soudní exekutorka z Prahy 6. Podle ní by navíc takové změny paradoxně dopadly nejtvrději na velké úřady, které musejí vynakládat největší finance právě na vlastní provoz.

Ondřej Mareš, Zuzana Sobíšková i další soudní exekutoři z platformy ale spatřují i další problémy se zamýšleným zaváděním povinných záloh a s tím související snížení exekučního tarifu. „Všichni věřitelé jsou tu házeni do jednoho pytle s nebankovními společnostmi, které často půjčují vědomě i lidem, kteří nejsou dostatečně solventní pro splácení dluhu. Jenže to je přece jen jedna, menší část věřitelů. Ta větší část jsou podnikatelé, firmy a lidé, kteří nedostali zaplaceno za odvedenou činnost, za dodané zboží. Pokud to celé postavíme tak, že všichni věřitelé jsou zodpovědní za to, aby byl jejich dlužník dostatečně solventní, pak úplně zašlapeme do země základní právní fakt, a totiž že je to dlužník v exekuci, který neplní svoje právní povinnosti,“ říká dále Zuzana Sobíšková.

Ona i její kolegové navíc upozorňují, že v exekučních řízeních se dlouhodobě uplatňuje konstantní judikatura Ústavního soudu, který už dříve rozhodl o tom, že věřitel nemá v případě zastavení exekuce pro nemajetnost či smrt dlužníka hradit náklady exekuce. Ústavní soud označil takové jednání za nespravedlivé, protože věřitel není odpovědný za nemajetnost dlužníka, pokud o ní nevěděl, nýbrž se jedná o jakési podnikatelské riziko soudního exekutora. Pokud by tedy nyní ministerstvo spravedlnosti prosadilo povinné zálohy, existuje reálná hrozba, že ty budou v nedaleké budoucnosti zrušeny právě rozhodnutím Ústavního soudu.