Nový elektronický rejstřík insolvencí je pro českou justici nutností. Přepisování informací, tisk a následné skenování dokumentů proces oddlužení neúměrně zatěžuje

Absence plně elektronického systému pro insolvence v České republice neúměrně zatěžuje procesy oddlužení. Insolvenční soudy totiž dosud kvůli souběhu papírového a elektronického spisu některé formuláře tisknou a pro uložení skenují. Insolvenční správci pak často musí ručně přepisovat data ze zaslaných dokumentů, protože je nelze ze současného ISIRu stáhnout tak, aby bylo možné text zkopírovat.
Vypočítali, že je tato administrativa kromě finančních nákladů stojí při běžných dvaceti tisících insolvenčních řízení ročně celých 1 250 pracovních dní, které stráví mezi tiskárnou a skenerem. Insolvenční správci navíc momentálně musí povinně pro komunikaci se soudem používat elektronické formuláře Ministerstva spravedlnosti, které jsou plné chyb. Problematická je i nejednotnost požadavků soudů. Různé soudy požadují formuláře vyplnit odlišně, např. ve formuláři Zpráva pro oddlužení vyžadují soudy různé řazení věřitelů.
„Administrativní proces, který při insolvenci musí správce dodržovat pro komunikaci se soudem – tedy přepisování informací, které by soud mohl mít v elektronické podobě, a jejich následné přepisování do formulářů plných chyb – považuji za ostudný. Naše společnost se podílela na vývoji elektronického systému na Slovensku a máme odtud na elektronický rejstřík samé pozitivní reakce. O své zkušenosti se rádi podělíme a nabídneme pomoc, protože to, co v současnosti musí insolvenční správci v ČR absolvovat, nás vrací do minulého století,“ poznamenává k situaci Mgr. Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008 a. s. a dodává: „Nový eISIR by také měl umožňovat elektronické vytěžování statistických dat, což nyní musíme dělat manuálně. Místo naskenovaných dokumentů by měl používat takové soubory, z kterých jdou údaje načíst pro následné zpracování.“
Proces přeposílání dokumentů tak, jak je v současné době nastaven, neumožňuje využívat možnosti moderních technologií. V praxi se děje to, že každý soud postupuje jinak a při vyplňování jednoho formuláře nelze efektivně statisticky vyhodnocovat data. Proto by elektronizace měla být podle Valáška pro ministerstvo prioritou a je otázkou, zda by insolvenční správci měli dostat i možnost do nového systému eISIR přímo a „v reálném čase“ změny a úpravy zapisovat a ukládat.
V neposlední řadě Valášek upozorňuje na fakt, že naskenované formuláře znamenají i velké datové nároky. Výsledkem tedy bývá přetížený insolvenční rejstřík, jehož chod je kvůli takto nastaveným procesům pomalý a výjimkou není, že nefunguje vůbec.