Středa 17. října. Svátek má Hedvika.

Bytová krize v Česku: Příčiny a následky nedostatku bydlení ve velkých městech

Mezi nejčastěji skloňovaná témata v Česku patří bytová krize. V době, kdy se ekonomice daří, platy rostou a hypotéky jsou stále ještě velmi dostupné, se velká část Čechů nemůže dostat k vlastnímu bydlení. Proč?

Hlavní příčinou jsou zastaralé územní plány, které jednoduše neumožňují stavět nové byty. Politici ve velkých městech roky neudělali nic pro to, aby se situace změnila. Z následků se budou města jako Brno a Praha vzpamatovávat ještě dlouhé roky.

Vedle zastaralých územních plánů se objevuje ještě další příčina současného stavu a opět za ní stojí malá akceschopnost politiků. Hovořím o velmi zdlouhavých a komplikovaných povolovacích procesech pro jednotlivou výstavbu. Pokud už stavitel sehnal pozemek pro výstavbu, není výjimkou, že vyřízení povolení trvá i osm let. Na úřadech často není dostatek kvalifikovaných lidí, kteří mohou o povolení sebevědomě a zodpovědně rozhodnout.

Místo aby se naplňovaly rozvojové vize měst, podmínky pro povolení výstavby jsou neustále zpřísňovány a dochází k neustálým změnám užívaných výkladů norem, které zcela ruší právní jistotu přípravy staveb. I tady se příprava staveb komplikuje, náklady na vznik nových bytů rostou a lidé, kteří se chtějí nastěhovat, musí zaplatit více.

A jaké jsou důsledky?

Jenže zatímco důsledky politického váhání a liknavosti jsou mnohdy relativně abstraktní a mlhavé, v případě nedostatečného územního plánování se jedná o naprosto konkrétní dopady na občany. V zásadě se jedná o tři podstatné důsledky:

  • Bydlení není k mání

Nejdůležitějším faktorem je chybějící nabídka. Například v Brně se za první čtvrtletí 2018 prodalo pouhých 88 bytů v novostavbách. To je obrovský propad prodejů, který nezpůsobilo to, že by na koupi bydlení neměli lidé finance. Příčinou je skutečnost, že jednoduše nemají za co peníze utratit – byty prostě nejsou. Stavitelé už vybudovali bytové domy na drtivé většině míst, kde to umožňovaly stávající územní plány. Ty jsou mnohdy desítky let staré a je třeba je buď aktualizovat, nebo schválit nové, což se politikům nedaří. Následkem toho je v mnoha městech z drtivé většiny vyčerpána možnost stavět. Nabízí se jen přeměna stávajících zastavěných lokalit na nové bydlení. Obměna takzvaných brownfieldů, tedy například starých továren, je sice žádaná i kýžená, ovšem finančně i časově velmi náročná. Ke vzniku nových bytů tak příliš nevede a těch je trvalý nedostatek.

  • Pokud už volné byty v nabídce jsou, cena je vysoká

Jestliže jsou plochy pro výstavbu nových bytů velmi omezené a zároveň kvůli dobré ekonomické situaci vzrůstá bohatství obyvatel, jak se logicky zachová stavitel? Na těch pár dostupných plochách bude projektovat a stavět byty, které budou větší a dražší, takže bude mít vyšší zisk. Je si totiž jistý, že pro ně kupce najde. Místo obvyklého mixu, kdy vznikají hlavně dispozice 1+kk či 2+kk doplněné pár většími byty, se poměr obrací. Vznikají luxusnější, rozlehlejší a nadstandardně vybavené apartmány v dobrých lokalitách, u nichž kupec sáhne hlouběji do kapsy. Z nabídky tak mizí menší a levné byty, které by byly dostupné třeba pro mladé rodiny. Například v Brně tvoří nové byty s cenou pod 50 tisíc za m2 jen 3 % celé nabídky. Absolventi, singles, rodiny a významná část střední vrstvy tak čelí realitě, v níž na vlastní bydlení nedosáhnou a částka za bydlení nejde na hypotéku, ale pouze na nájem.

  • Za levným bydlením je třeba se přestěhovat za město

Jenže ne každý se s tím spokojí, touha po vlastním bydlení je jednoduše příliš silná. Velká města, jako jsou Praha a Brno, se tak poslední léta potýkají s trendem sílící suburbanizace. Jedná se o jev, kdy se lidé stěhují za hranice města – právě zde totiž stavitelé budují nové byty, protože je tu nesvazují zastaralé územní plány. Například mezi lety 2001 a 2015 se v Praze podle Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy zvedl počet obyvatel o 120 000 osob. Jenže v přilehlém Středočeském kraji jich přibylo dvakrát tolik. Místo aby se města zahušťovala uvnitř, což je zdravý proces, jde o opačný trend. Aglomerace bobtnají na okrajích, zabírají přírodu i ornou půdu. Statisíce lidí navíc každé ráno vyráží ze svých bytů a domků za zaměstnáním do měst. Tento fenomén neúměrně zatěžuje městskou infrastrukturu – opotřebovává silnice, nepřispívá ekologii, vzniká problém s parkováním, kdy o místa na stání bojují venkované s městskými rezidenty. A vlastní bydlení se prodražuje o náklady na dopravu.

Pokud tedy chceme využít výhodu příznivé ekonomické situace, kdy rostou platy a hypotéky jsou relativně levné, je třeba motivovat politiky, aby schválili takové územní plány, které umožní stavět. Teprve pak budou vyrůstat nové byty, které uspokojí vysokou poptávku po bydlení a také sníží jeho cenu.

Alexej Veselý, zakladatel a ředitel společnosti Trikaya

Předchozí článek: «
Následující článek: »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.