České domácnosti bohatnou rychleji, než se zadlužují. Jsou mezi nimi ale podstatné rozdíly

Pokud jde o vztah domácností k bankám, po celé analyzované období 1993–2017 převyšovaly vklady domácností jejich úvěry u bank (ke konci roku 2017 o 772 mld. Kč). Přitom nejvíce peněz drží domácnosti na běžných a spořicích účtech, zatímco termínované vklady jsou zejména od poslední krize v závěru minulé dekády výrazně méně populární. Nárůst prostředků držených zejména na běžných účtech svědčí o přetrvávajícím konzervatismu části českých domácností a o tom, že si chtějí držet pohotovou finanční rezervu pro nenadálé potřeby. „Nárůst objemu prostředků, držených na běžných a spořicích účtech v poslední dekádě, souvisí také s poklesem úrokových sazeb na termínovaných vkladech na rekordně nízké úrovně,“ vysvětluje docent Petr Teplý z Fakulty financí a účetnictví VŠE, jenž je jedním z autorů studie.


Dluhové zatížení domácností celkově roste, mezinárodní srovnávání je ošidné
Příznivý vývoj celkového objemu vkladů u bank ovšem zastírá rozdíly mezi domácnostmi. Lze přepokládat, že jedna skupina domácností peníze ukládá (tj. vytváří depozita) a druhá skupina domácností si půjčuje (tj. dostává úvěry). Nemusí to platit ve 100 % případů, ale dá se očekávat, že to ve značné míře tak bude. „Z hlediska strukturálního pohledu může být tento ukazatel stabilní (jedni spoří a druzí si půjčují), ale přitom může docházet k předlužení určité skupiny domácností,“ upřesňuje docent Teplý.
Podle mezinárodních srovnání je sice zadluženost českých domácností menší nebo dokonce výrazně menší, než je tomu v případě některých vyspělých ekonomik, ovšem ekonomická vyspělost země je jen jedním z měřítek pro posouzení přiměřenosti této zadluženosti.  Roli hrají i další faktory, jako je tradice nájemního či vlastnického bydlení, hospodářská politika a s ní spojená úroveň zadlužení ostatních sektorů, rating země a z toho pramenící vysoká úroková míra u spotřebitelských úvěrů.
Nelze také přehlédnout, že dluhové zatížení domácností, tj. stav spotřebních úvěrů a úvěrů na bydlení v poměru ke mzdám a platům, roste. „Růst tohoto poměru z 0,14 (1997) na 1,02 (2017) signalizuje, že zadluženost pomáhala stimulovat ekonomický růst, ale prostor jejího dalšího růstu se postupně vyčerpává,“ říká profesor Martin Mandel, druhý z autorů studie, jenž stejně jako docent Teplý působí na Fakulty financí a účetnictví VŠE.
Poslední krize vedla ke změnám v úsporném chování domácností
Pohled na celkovou majetkovou situaci domácností ukazuje, že jako celek bohatnou a jejich čisté jmění se zvýšilo za posledních deset let o téměř dvě pětiny. S příchodem krize před deseti lety některé domácnosti začaly přesouvat své prostředky do – dle jejich názoru – bezpečnějších aktiv jako jsou nemovitosti, půdy a cennosti. Podíl bytových nemovitostí na hodnotě fixních aktiv se prakticky neměnil a držel se okolo 91 %, a to přes růst ceny nemovitostí. Rychle rostla finanční aktiva: oběživo a vklady o 58 %, účasti a podíly v investičních fondech o 53 %, pojistné a penzijní rezervy o 67 %. „Domácnosti se v posledních deseti letech naučily hledat možnosti, jak své prostředky lépe zhodnotit prostřednictvím investování do dlouhodobě výnosnějších finančních aktiv,“ vysvětluje Miroslav Zámečník, ekonomický analytik České bankovní asociace.

Zdroj: ČBA s využitím údajů ČSÚ
Ve finančních aktivech domácností vůbec nejrychleji rostlo držení dlouhodobých cenných papírů ze 17 mld. na 152 mld. Kč (tj. na bezmála devítinásobek). „Tento růst svědčí o rychle rostoucím zájmu domácností o institucionální dluhopisy tuzemských i nadnárodních společností,“ uzavírá docent Teplý.
Více o finanční situaci českých domácností viz studie „Finanční chování domácností v ČR v teorii a praxi“ dostupná na webových stránkách ČBA.