Je rekonstrukce Náplavky opravdu ten správný počin?

Je to jistá míra hraničního chaosu, neuspořádanosti a života které dávají těmto místům jejich úžasnost. Takováto místa se občas vytvoří sama, nebo jim někdo trochu pomůže. Když ztratí svůj půvab, třeba tím, že ztratí svoji duši, tak celý cirkus lidí, kteří taková místa vytváří, odtáhne jinam. Na jiné zapomenuté místo, které začne být úžasné.
V jisté chvíli, kdy začnou tato místa být až moc populární, přijde někdo a řekne, co kdybychom to tu trochu učesali a udělali to tu ještě hezčí. Místo je opravdu populární, takže se na přestavbu sežene více než dost peněz a tak architekti mohou navrhnout spoustu krásných, velkých minimalistických ploch, které se tak dobře vyjímají na vizualizacích náladově osvětlené světlem z letního podvečera.
Celá přestavba však většinou místu něco vezme. Ten kus chaosu, který vám dovoloval sednout si kam chcete, nebo možná něco vlastního do prostoru přinést.
Rekonstrukce určitě přinese lepší záchody, oku lahodící křivky a nezasekávající se dveře. Ale také lehkou sterilitu, kdy se budete ostýchat sednout si jinam, než na předem vymezená místa.
Před nějakou dobou jsem viděl vítězný soutěžní projekt na revitalizaci jakéhosi příbřežního parku, nebo spíše kusu zeleně. Ten návrh nechal celé to místo tak, jak bylo. Žádné nové lavičky, úhledné chodníčky a upravené trávníky. Od architektů i poroty to byl smělý počin. Architektům z takového návrhu nekoukal žádný projekt a porota si musela obhájit, proč celá věc stála tolik energie a peněz, když s nakonec zjistilo, že je to vlastně nejlepší tak, jak to je.
Jsem zvědavý, co se stane s Náplavkou po rekonstrukci. Na Camden jsem ještě párkrát zašel, ale již to nebylo ono. Možná by stálo za to nechat některá místa tak, jak jsou, trochu neuspořádaná, chaotická. A fantastická.
Štěpán Toman, architekt
Architektonické studio Ting