Věcný záměr stavebního zákona je na světě, nelze však čekat několik let na jeho schválení

Představený věcný záměr obsahuje spoustu pozitivních věcí, které mohou být přínosem celému stavebnictví. Namátkou zmíním například zavedení Nejvyššího stavebního úřadu a převedení několika stovek obecních stavebních úřadů přímo pod stát. Mimo jiné se tím sjednotí požadavky na stavitele, protože nyní stavební úřady v různých koutech republiky často vyžadují odlišné věci. To by mělo zmizet.
Zásadním přínosem je pak zavedení závazné lhůty, do které by se měly dotčené orgány vyjádřit. Pokud termín nestihnou, bude to považováno za souhlas. Na vydání rozhodnutí o stavbě by pak úředníci podle návrhu zákona měli mít 59 dnů. To se nyní, kdy se jen na stanovisko dotčeného orgánu čeká i déle než rok, zdá jako nereálný scénář úřednické science-fiction.
Celá příprava nové stavební legislativy má jedinou, zato nejvíce zásadní chybu. Tou je extrémně dlouhá doba, než k očekávané a nutné změně dojde. Ministerstvo sice avizovanou dobu obhajuje tím, že bude potřeba změnit dalších osm desítek souvisejících zákonů a norem, ale to českému stavebnictví nepomůže. Zásadní změna je nutná teď, čekat dalších x let nelze. Byť se představený zákon může jevit sebelépe.
Pojďme se proto podívat na to, co pro české stavebnictví můžeme udělat hned či v krátkodobém horizontu. Aby se neopakovala situace z října minulého roku, kdy v Praze nebyl povolen ani jeden nový byt v bytovém domě.
Místní samosprávy musí odblokovat výstavbu na rozvojových územích a vyčlenit další lokality pro rozvoj. Stavební úřady pak musí radikálně změnit přístup k povolování staveb. Místo současného hledání sebemenší formální chybičky v žádosti, aby byl důvod plány investora odmítnout, by měli úředníci stavebních úřadů zrychlit své rozhodování a neoddalovat rozhodnutí u jasných případů nesmyslnými žádostmi. Ministerstvo by také mělo udělat personální a technický audit stavebních úřadů, aby mohlo ty nejhorší posílit. Jak novými lidmi či lepší technikou, tak i metodickým vedením. Jen jasný dohled přímo z ministerstva může rozvázat ruce nejnižším úředníkům, kteří často musí rozhodovat podle přání lokálních politiků.