Chcete příspěvek na bydlení? Potřebujete trvalé bydliště!

Trvalé bydliště nezakládá právo užívání bytu. Má ale pro trvale bydlícího důležité důsledky: Kupříkladu může požádat o příspěvek na bydlení. V jaké výši se příspěvek aktuálně pohybuje? A jak může pronajímatel bytu využít příspěvek na bydlení svých nájemníků?

Proč získat trvalé bydliště

Lidé se stěhují. Dokonce častěji, než jak často si mění trvalé bydliště. Proč také. Vždyť bydlet se dá i bez něj, bankám a jiným institucím se nahlásí „korespondenční adresa“, a tak ani pošta nebude bloudit, zato může bloudit případný neodbytný exekutor, který mezi prvními adresami navštíví právě tu, kde je trvalé bydliště hlášené.

Obava z návštěvy exekutora je zpravidla jednou z hlavních, proč se občas majitelé domů a bytů zdráhají svému nájemníkovi svolit s přenesením trvalého bydliště na jejich adresu. Na druhou stranu i pro pronajímatele bytů může být souhlas užitečný - zejména jsou-li příjmy nájemníka nízké tak, že by mohl mít nárok na příspěvek na bydlení.

Nárok na příspěvek na bydlení

Příspěvek na bydlení má pomoci lidem s nízkými příjmy uhradit náklady spojené s bydlením. Nerozhoduje přitom, zda bydlí v nájemním bytě (mohou jen získat vyšší příspěvek) nebo v družstevním či osobním vlastnictví (příspěvek je nižší). Rozhodující je přitom výše příjmů domácnosti, do nichž se započítávají i příspěvek na děti a rodičovský příspěvek, počet členů domácnosti a velikost obce.

Na příspěvek na bydlení mají nárok domácnosti, jejichž 30 % (v Praze 35 %) příjmů nestačí na pokrytí nákladů na bydlení a zároveň je těchto 30 % (resp. 35 %) příjmů nižší než „normativní náklady na bydlení“. Jinými slovy: Pro přiznání nároku na příspěvek na bydlení nerozhoduje, jak vysoké je nájemné, které domácnost platí. Ostatně - nárok mohou mít i majitelé bytu, kteří nájemné neplatí.

Do nákladů na bydlení pro zjištění nároku na příspěvek na bydlení nevstupuje pouze nájemné či srovnatelné náklady pro družstevní byty a byty v osobním vlastnictvím podle zákona o státní sociální podpoře, ale také energie, vodné a stočné, svoz odpadu a vytápění. Stejně jako u příjmů jsou rozhodující náklady za předcházející čtvrtletí.

Normativní náklady na bydlení se liší podle titulu, na základě kterého je byt užíván (nájemní smlouva vs. podíl v bytovém družstvu s právem nájmu nebo vlastnictví bytu).

Tabulka 1: Normativní náklady na bydlení pro nájemní byty platné od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009

Zdroj: MPSV

Tabulka 2: Normativní náklady na bydlení pro družstevní byty a byty vlastníků platné od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009

Zdroj: MPSV

Výše příspěvku na bydlení

Výše příspěvku na bydlení je závislá na výši placeného nájemného i na dalších nákladech na bydlení. Pokud skutečně vydané náklady na bydlení nejsou vyšší než normativní náklady pro danou velikost obce a počet osob trvale žijících v domácnosti, využijí se pro výpočet skutečné náklady. Jsou-li skutečné náklady vyšší než normativní, použijí se normativní.

Příspěvek se vypočítá jako rozdíl nákladů na bydlení (skutečných nebo normativních) minus 30 % (v Praze 35 %) příjmu domácnosti.

Jak využít příspěvku na bydlení z pohledu pronajímatele?

Cílem pronajímatele je (mimo jiné) získat co nejvyšší výnos z nájemného. Pro nájemníka naopak platit co nejnižší nájemné. Jsou-li ovšem celkové náklady na bydlení (nájemné plus další služby) nižší než administrativně stanovené a zároveň má domácnost nárok na příspěvek na bydlení, může pronajímatel zvýšit nájemné tak, aby se celkové náklady na bydlení rovnaly normativním - nájemník zdražení nepocítí a pronajímatel získá vyšší výnos z nájemného.

Naopak pokud nájemník žádá slevu z titulu tíživé finanční situace, i když mu chce vyjít pronajímatel vstříc, nemá smysl klesnout s nájemným pod úroveň normativních nákladů po snížení o další placené služby - ani v tomto případě by nájemník pobírající příspěvek na bydlení slevu nepocítil, a pouze by se pronajímatel připravil o nájemné.