Kdo platí a kdo dostává státní příspěvek stavebního spoření?

Stát šetří. Jedním z úsporných opatření je zdanění a následné snížení státního příspěvku stavebního spoření. To by mohlo již v příštím roce uspořit přibližně 7,5 mld. Kč, které sníží deficit státního rozpočtu. Kdo ale platí a kdo čerpá výhody státního příspěvku?

Náklady státu na státní příspěvek stavebního spoření klesají od roku 2005, kdy reálně vyplacené státní příspěvky stály státní kasu více než 16 mld. Kč. Do loňského roku poklesly o necelé 3 mld. Kč na 13,262 mld. Kč. Díky zdanění státního příspěvku (resp. jeho zálohy) připisovaného v roce 2011 "zanedbatelnou" daní ve výši 50 % se odhady nákladů pro příští rok pohybují přibližně o 7,5 mld. Kč níže.

Kdo ale platí státní příspěvek stavebního spoření? Triviální odpovědí je: Stát. Stát ale nemá jiné peníze než peníze svých občanů. Česká republika není ropným státem, kterému by peníze doslova proudily ze země - a to navzdory ropným vrtům na Jižní Moravě.

Můžete namítnout, že nejen občané platí daně. Daně platí také firmy ze svých zisků. Jistě. Kde se ale berou zisky firem? Z prodeje výrobků a služeb. A pokud tyto výrobky či služby nejsou vyvezeny - a nezaplatí je tak někdo jiný z jiné země - zaplatí je spotřebitelé v ceně. U daně z přidané hodnoty je situace ještě zřetelnější: Firma, která koupí polotovar od jiné firmy, si zaplacené DPH započítá vůči DPH obdrženému od zákazníka - a veškerou jeho tíhu nese koncový spotřebitel.

Kteří lidé platí daně na příspěvek na stavební spoření

Daně platí lidé žijící v České republice. Pomiňme minoritní okolnosti návštěvníků ze zahraničí (jejich spotřebu je beztak pohlíženo jako na export) a čistý vývoz (tedy vývoz očištěný o dovoz, z něhož daňově těží především země exportéra). Jací lidé daně platí?

Chudí lidé rozhodně nepatří mezi plátce daní. Ano, mají-li nějaký příjem, zaplatí z něj daň z příjmu... možná. Platí DPH. Jistě. Ale na sociálních dávkách jsou jim tyto daně bohatě vykompenzovány a ze státního rozpočtu získají více, než kolik do něho odvedou.

Bohatí lidé jsou sice mnohdy terčem daňových snah. Na druhou stranu mají prostředky a způsoby, jak daně minimalizovat a jejich placení se do značné míry vyhnout. Nemusí se přitom jednat o způsoby na hraně či dokonce za hranou zákona.

Střední vrstva, převážně zaměstnanci, ale i celá řada podnikatelů, se naopak daním vyhnout nemůže. Zejména v zaměstnaneckém poměru jsou pravidla pro platbu daní striktní a ani nejšikovnější účetní nedokáže v mezích zákona daně výrazněji snížit. Ani spotřebním daní se nevyhnou, ani je nedostanou vykompenzované na sociálních dávkách.

Kteří lidé čerpají příspěvek na stavební spoření

Kdo naopak čerpá výhody státního příspěvku na stavební spoření? Chudí lidé to rozhodně nejsou. Jejich příjmy včetně sociálních dávek stačí tak na obživu, na pravidelné spoření jen málokdy. A už vůbec ne na využití plného státního příspěvku na stavební spoření.

Bohatí? Ano, možná si smlouvu o stavebním spoření také otevřou. Proč ne, když stát tuto možnost nabízí. Nikterak významné pro ně ale není. Co je nějakých 20 tis. Kč ročně se státním příspěvkem 3 tis. Kč ročně (či od příštího roku 2 tis. Kč) pro lidi s mnohamilionovými majetky a statisícovými příjmy měsíčně? Přinejlepším kapka v moři, která sotva může zaplatit čas, který stavebnímu spoření věnují. Navíc mnohdy mají výrazně zajímavější způsoby zhodnocení prostředků, které nebývají pro drobné střadatele dostupné.

Správně. Hlavním příjemcem státního příspěvku na stavební spoření je střední vrstva. Je to táž skupina lidí, která platí nejvíce daní. Pro lidi s měsíčním čistým příjmem kolem 20 - 40 tis. Kč (i o něco výše, i o něco níže) je zhodnocení stavebního spoření se státním příspěvkem při minimálním riziku dostatečně zajímavé. Obdobného zhodnocení by mohly dosáhnout na kapitálových trzích, ovšem za podmínky podstoupení nesrovnatelně vyššího rizika.

Co z toho plyne

Se státním příspěvkem stavebního spoření je to obdobně, jako když vyjmete peníze z jedné kapsy a vložíte je do kapsy druhé. Pro úplnou představu ovšem musíte nechat mezi prsty protéci náklady na výběr daní, náklady na jejich transfer stavebním spořitelnám (včetně nákladů na kontrolu, kdo má a kdo nemá na příspěvek nárok, na IT systémy, na lidi na ministerstvu...), náklady na uzavření a na vedení smlouvy o stavebním spoření...

Peníze, které stát formou daní vezme dnes, vrátí nejdříve za šest let (ve skutečnosti je postupně vrací každoročně, ale na vázaný účet). Mezitím je nemůže daňový poplatník využívat, naopak s nimi může pracovat stavební spořitelna. Při té příležitosti kromě správních a jiných poplatků peníze ohlodá ještě nemilosrdná inflace. Zhodnocení, které stavební spořitelny (bez státního příspěvku) nabízejí, se jí vyrovná jen zřídka... "Stát" z toho má virtuální představu, že snad někdo ze střadatelů použije peníze na účel, který si politici vysnili.

Posledním hřebíčkem v krabičce čekající na snížení státního příspěvku jsou úroky ze státního dluhu. Stát si aktuálně půjčuje cca za 4,5 %, aby státní příspěvek stavební spořitelny zhodnocovaly 1 nebo 2 % (aktuálně až 2,5 %). A kdo že je stát? My, jeho občané.

A co vy: Půjčili byste si peníze za 4,5 %, abyste je uložili na šestiletý vklad za 2% úrok? Ne? Zvláštní... právě to děláte.