Nájemník nemá na nájem: Kdo za to může?

Nájemník nemá na nájem: Kdo za to může?

Petr Zámečník

V životě může člověka potkat nespočet neočekávaných nepříznivých situací. K pomoci s jejich řešením má sloužit státní sociální systém. Stát se ale dokáže obrátit ke své povinnosti zády. A kdo to zaplatí? Majitel bytu určeného k pronájmu.

Stát se dokáže o občany ve finanční nouzi postarat. Dokáže se ale také otočit k nim zády. Dokládá to kupříkladu příběh nájemnice v jednom činžovním domě v Praze 8. Nájemnici si pronajímatel nevybral. Ani ji nezdědil z dob "dekretů na byt". Byla mu přiřčena soudem.

Doby "kšeftování s dekrety" jsou již snad dobou minulosti. Ten, kdo v "socialistické loterii" získal dekret k užívání bytu, byl i více než desítku let po pádu socialistického experimentu v české kotlině tak říkajíc za vodou. A nemuselo se jednat pouze o možnost užívání bytu za regulované nájemné.

Výměna bytu s dekretem

"Vlastník" dekretu na byt se mohl stěhovat – za dob předrevolučních i po nich. Stačilo, aby si našel protistranu s bytem či dvěma a výměnu provedl. Jak to fungovalo před Sametovou revolucí ukazuje krásně film "Kulový blesk". Jak to fungovalo po navrácení domů původním vlastníkům dokládají mnohé zkušenosti, včetně zkušenosti z činžovního domu na Praze 8.

Původní nájemník chtěl vyměnit "dekret na" byt s regulovaným nájemným za členství v družstvu s právem nájmu bytu nové nájemnice. S tím majitel domu nesouhlasil. Očekával potíže s platební morálkou nové nájemnice. Výměnou se proto zabýval soud.

Soudní moc v České republice zlepšuje svou činnost. Ovšem stále s velkými otazníky. A nejinak tomu bylo i v tomto případě. Přestože pronajímatel upozorňoval, že nejde o reálnou výměnu bytu, ale o spekulaci provedenou nájemníky, soud nahradil souhlas majitele bytu a výměnu povolil. Nová nájemnice se nastěhovala v roce 2003 rozhodnutím soudu.

Následně se ukázalo, že původní nájemník se do družstevního bytu nikdy nenastěhoval. Přestěhoval se do vlastního rodinného domku a družstevní byt začal pronajímat. Stejně tak obavy o platební morálku (či v tomto případě spíše schopnost) nové nájemnice byly oprávněné. Výměnou družstevního bytu za "dekret" řešila své dřívější dluhy vůči původnímu nájemníkovi bytu.

Rostoucí dluhy na nájemném

Nová nájemnice přestala platit nájemné v květnu 2004, protože její finanční situace se stala neúnosnou ze zcela objektivních příčin. Její druh spáchal sebevraždu, byla propuštěna z práce a péče o dvě děti, na které otec neplatil výživné. Byla typickým příkladem člověka, který objektivně potřebuje pomoc ze sociálního systému.

Když se dluh na nájemném do prosince 2004 vyšplhal na 10 tis. Kč, obrátil se pronajímatel na MČ Praha 8 se žádostí o řešení sociální a životní situace nájemnice. Bez výsledku. Nepomohly ani urgence na sociálním odboru. Dluh na nájemném rostl až do jejího vystěhování na jaře 2008 a dnes vč. poplatků z prodlení činí 350 tis. Kč.

Soudní spory: Kdo odpovídá za zajištění potřeb v hmotné nouzi?

Ústava České republiky a Listina základních práv garantují občanům zajištění minimálního standardu života v nezaviněné i zaviněné nouzi. Každý občan má kupříkladu právo na přístřeší a na prostředky na základní obživu. Jenže… kdo je má platit?

V případě nájemkyně hradil veškeré náklady na její ubytování v hmotné nouzi pronajímatel. Od května 2004 od ní nedostal ani korunu. Majitel bytu se tedy obrátil na jaře 2005 na soud s přivolením k výpovědi. Soud vynesl rozsudek v září 2006, který nabyl právní moci v lednu 2007. Nájemnice se měla vystěhovat do 15. května 2007. V rámci rozhodnutí ovšem padl jedno důležité stanovisko: "Garantem zajištění základních životních podmínek žalované v případě její hmotné nouze pak musí být vždy stát." Nikoli majitel nemovitosti.

Bohužel soud svolil k výpovědi pouze za podmínky zajištění náhradního ubytování. Majitel nabídl tři druhy ubytování v podobě ubytovny, azylového domu pro matky s dětmi a jiného malého bytu. Všechny možnosti nájemnice odmítla, dál užívala velký byt bez placení nájemného a přestala komunikovat.

Vystěhovat? Až s policií!

Potíž s vystěhováním byla i v podmínce soudu, který požadoval od nového pronajímatele potvrzení, že poskytuje "náhradní ubytování". To pochopitelně nikdo nechtěl vydat. Měl by téměř jistotu, že za něj od nájemnice nedostane také zaplaceno.

Vystěhována byla až Policií ČR na jaře 2008. Spolu s nájemnicí z bytu policie vykázala další osoby, které byt obývaly neoprávněně. Byt byl vyklizený, ovšem zdevastovaný.

Soudní exekuce? To bychom se načekali…

Po žalobách na vystěhování (se soudními poplatky a dalšími náklady, zejména na právní zastoupení, ve výši cca 200 tis. Kč) podal majitel žaloby na uhrazení jednotlivých etap vzniku dluhů. V roce 2007 nabyl právní moci první rozsudek. Soudní exekutor se ale dodnes ani nepokusil dlužnou částku vymoci…

Původ potíží: Nepřiznané sociální dávky

Prvním kamenem potíží s neplatící nájemnicí (pomineme-li soudní rozhodnutí o její nastěhování) bylo nepřiznání sociálních dávek v hmotné nouzi, do níž se nájemnice vlivem souhry okolností dostala. Sociální odbor zodpovědnost a finanční náklady přehodil na pronajímatele a dále se o "jeho" spor s nájemnicí o neplacení nájemného nezajímal. Vždyť se jedná o spor o nájemné, nikoli o zajištění potřeb v hmotné nouzi…

Chybně nepřiznané sociální dávky jsou podle sociálního odboru jiný problém, stojící mezi městskou částí a nájemnicí – a nedotýká se pronajímatele. Pronajímatel prý nemohl očekávat, že v případě přiznání sociální dávky na bydlení použije nájemnice tuto na úhradu právě dlužného nájemného, "když si za ně teoreticky mohla koupit třeba kožich…"

Ostatně, když jeden obecní úřad exekuoval příspěvek na bydlení přiznaný neplatícím nájemníkům a ponechal si ho na úhradu nájemného, které nájemníci neplatili, byl popotahován za neoprávněné užití sociální dávky. Vždyť dlužníci mohli využít příspěvek i jiným způsobem, než na úhradu svého dluhu! To ostatně do oné exekuce činili…

Náprava? Zákon o sociálním bydlení

Česká republika má přehršel kvalitních a neprůstřelných zákonů. Např. o veřejných zakázkách. Najdou se takové i v sociální oblasti. Nikdo kupříkladu nemůže donutit dlužníka na nájemném platit svůj dluh alespoň sociální dávkou určenou na bydlení.

Situace v oblasti bydlení by se ale měl v dohledné době zlepšit. Stále častěji probíhají věcné diskuse na téma zákona o sociálním bydlení, který navrhlo (dokonce v paragrafovaném znění) Občanské sdružení majitelů domů, bytů a jiných nemovitostí. Jeho princip je jednoduchý: "Sociálně potřebný" občan získá poukázku na úhradu části nákladů bydlení, kterou dostane proplacenu pronajímatel jeho bytu. To by mohlo zamezit podobným případům, jaký pravděpodobně není zdaleka ojedinělý…

Příběh prezentovalo OSMD na semináři k zákonu o sociálním bydlení v Poslanecké sněmovně 4. 10. 2010.

Anketa: Má být neplacení nájemného kvalifikováno jako trestný čin krádeže?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Předchozí článek: «
Následující článek: »

8 komentářů k článku “Nájemník nemá na nájem: Kdo za to může?”

  1. simir7 napsal:

    Nájemné.
    Dobrý den.Pravice nechce dávat sociální dávky,ji nezajímá kam půjdou lidi bydlet po reformě a hlavně důchodci.Tady je anketa že by měl být trestný čin neplacení nájemného.Je zajímavý že velká většina je pro.Četl jsem v novinách řadu soudních sporů jak pan majitel domu klidně zastavý vodu,elektřinu,terorizuje nájemníky,kteří poctivě platí.Já navrhuju trest-kulka mezi oči bez možnosti odvolání a na místě.Můj pocit z demokracie,je to jenom žvanírna.A mám takový pocit z tohodle článku.Simir7.

    1. Radek napsal:

      RE: Nájemné.
      Vás bych opravdu chtěl „mýt“ ve vládě ;-).

  2. Kruton napsal:

    Co je to proboha...
    …za nesmyslnou anketu? Nemohl se její autor před zvěřejněním podívat do trestního zákoníku? Vždyť je to totální nesmysl…

  3. Kruton napsal:

    Abych...
    …zde nebyl nařčen z obhajoby nelatičů, doplním: pokud by už neplacení nájemného mělo být trestným činem, šlo by nanejvýš o neoprávněné užívání cizí věci – i tak by ovšem taková kvalifikace připadala v úvahu pouze tehdy, kdy by pachatel do bytu vnikl proti vůli majitele s úmyslem jej užívat.
    Ve všech ostatních případech jde pouze o přečin spočívající v nedodržení podmínek smlouvy jednou ze smluvních stran a jako takový může a musí být posuzován.
    Jakékoliv návrhy na překvalifikaci takového jednání jsou asi tak stejně inteligentní, jako svého času „poslanecký trestný čin“ sprejerství.

    1. Radek napsal:

      RE: Abych...
      Mno, když někdo užívá mojí věc bez toho, aby za ní zaplatil… asi to nelze posuzovat podle trestního zákona za krádež, vždyť jsem mu ji poskytl dobrovolně… na druhou stranu pokud ten nájemník šel do bytu už s tím, že platit nebude (to není tento případ, ale např. http://www.hypoindex.cz/clanky/neplatit-najemne-je-to-normalni/), tak by to šlo posuzovat jako podvod. Jen prokázat úmysl (což třeba opakované neplacení po uzavření nájemní smlouvy?). To by snad možné bylo… nebo se mýlím?

      1. Kruton napsal:

        Ano...
        …pokud by s Vámi nájemník uzavřel smlouvu s úmyslem neplatit, skutečně by se jednalo o podvod. Boužel by mu v takovém případě bylo nutné úmysl neplatit prokázat a to tuším už v okamžiku podpisu smlouvy. A sám si dovedete představit jak obtížné by to bylo…

        1. Radek napsal:

          RE: Ano...
          Dovedu… je to téměř nemožné. Ovšem pokud by se u jednoho nájemníka podobné jednání stalo opakovaným, tak v případě, že by se podařilo pronajímatelům spojit se (to už samo o sobě je problém, mnohdy o sobě nevědí…), tak by prokazování bylo mnohem jednodušší. Aspoň dle mého názoru.

  4. NEJVYŠŠÍ ŽALÁŘNÍK napsal:

    Tág to zařaď pod jednotný pojem MOMENTÁLNĚ ZAVOSTALEJ ...
    CITUJI: „Nemůžeš napsat ma*or … Dochtor říkal, že je ‚momentálně zavostalej‘ …“

    http://meteleskublesku.cz/media/01/snd/27.mp3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *