Stavební spoření jen na bydlení?

Omezování výdajů na státní příspěvek stavebního spoření je palčivou otázkou napnutého státního rozpočtu již několik měsíců. Jednou z možností, jak toho docílit, je vázat čerpání i naspořených prostředků na řešení bytové situace. Jaké jsou argumenty pro a jaké proti?

Stavební spoření se dělí na dvě části - spořicí a úvěrovou. Každá z nich má jiné podmínky i co se týče účelovosti využití finančních prostředků. Zatímco naspořené peníze lze využít na libovolný účel, půjčené prostředky z úvěru je možné použít pouze na řešení bytové situace. To začíná být trnem v oku některým politikům. Omezení účelovosti i pro spřicí část se ale nelíbí (překvapivě) stavebním spořitelnám.

Ve volebních programech největších politických stran se tématika omezení účelovosti spořicí části stavebního spoření objevila pouze u Věcí veřejných: "Omezení podpory stavebního spoření – stát dotuje stavební spoření částkou 13,4 mld. korun, i když toto spoření je většinou používáno na jiné účely než pro financování bydlení. Navíc jsou většinou spořeny minimální částky s maximálním příspěvkem státu. Proto prosazujeme zachování dosavadní podpory stavebního spoření, jen pokud je toto spoření skutečně spojeno s pořízením bydlení."

ODS a TOP 09 se ale netají možností, že by účelovost využití prostředků vyžadovali i u spořicí části. Miroslav Kalousek navíc opakovaně nevyloučil ani možnost snížení státního příspěvku - a to ani u již uzavřených smluv.

Ale nejsou to jen politici, kteří se vyjadřují negativně k neúčelovosti využití státem (tj. daňovými poplatníky) dotovaných úspor. "To, že daňovými poplatníky dotované stavební úspory ani nejsou vázány k investici do bydlení, jen podtrhuje absurditu celého systému," uvedl pro únorový Ekonom Stanislav Svoboda, ředitel pro vládní vztahy realitní skupiny RPG Real Estate.

Jaký je smysl stavebního spoření?

Než je možné určit, zda je vhodné účelovost využití stavebního spoření dále omezit, je vhodné si říci, co je smyslem stavebního spoření, zda se mu daří daný smysl naplnit, jakým způsobem ho naplňuje a zda se jedná o efektivní způsob naplnění cíle. A samozřejmě nesmí chybět ani otázka, zda zvolený cíl je sám o sobě (bez ohledu na existenci stavebního spoření) opodstatněný a má smysl se ho snažit naplňovat.

Hlavní cíl stavebního spoření je podpora obnovy bytového fondu a podpora lidí, kteří se chtějí sami postarat o své bydlení. Je tento cíl naplněn? Stavební spořitelny prostřednictvím své asociace vzkazují: Ano. A podkládají to objemem poskytnutých úvěrů: "Za poslední 4 roky bylo vydáno více jak 265 mld. Kč přísně účelových úvěrů (na bydlení)."

Úvěry jsou poskytovány vesměs z vkladů střadatelů, kteří úvěr nečerpají. Ostatně i proto stavební spořitelny váží přidělení řádného úvěru na dostatečně vysoké hodnotící číslo, podle něhož určují "pořadí", v jakém mají klienti na úvěr nárok. "Pokud si ale chcete vzít průměrný úvěr, potřebujete k sobě další 4 průměrné střadatele, kteří si úvěr nevezmou," uvádí Asociace českých stavebních spořitelen.

Druhým cílem stavebního spoření je tvorba finančních rezerv domácností. Ano, domácnosti s uzavřeným stavebním spořením spoří. Otázka ale zní: Spořily by i bez stavebního spoření? Pravděpodobně ano, jak dokládají čísla jiných spořicích produktů. Klientské vklady domácností v bankách k 31. březnu 2010 převyšovaly 1,5 mld. Kč. Objem majetku v podílových fondech čítá téměř 0,25 mld. Kč. Prostředky účastníků penzijního připojištění k 31. 12. 2009 přesáhly 0,2 mld. Kč. Naspořená částka u stavebních spořitelen čítá 0,415 mld. Kč. V každém případě, státní příspěvek motivuje... ke spoření částky 20 tis. Kč ročně a ne více.

Třetím cílem je stabilizace finančního trhu. Či spíše jeho destabilizace v případě, že by došlo ke zrušení státního příspěvku, jeho významného omezení či jiným způsobem k destabilizaci systému stavebního spoření? To dokládá nejlépe výrok Zdeňka Tůmy, guvernéra ČNB, z října loňského roku: "Stavební spoření je pro rozpočet drahé, jeho využití k nákupu nemovitostí je velmi omezené. Ale také jsem si vědom povinnosti, kterou máme jako dohled. Vznikla zde část bankovního sektoru a není možné říct, že to přestane přes noc fungovat. Určitě stojí za to se o tom bavit, případně podporu omezit a zároveň tím ušetřit, ale je potřeba brát zřetel na to, že existuje nějaký závazek státu."

Stavební spoření kumuluje dlouhodobé (šestileté) finanční zdroje, s nimiž stavební spořitelny, potažmo celý finanční trh, může počítat. Navíc se jedná o zdroje levné - navzdory omezené likviditě za ně spořitelny platí 1 - 2,2 % ročně. Levné... pro stavební spořitelny. Stát na státní příspěvek vynakládá přes 13 mld. Kč (nejvíce vydal v roce 2005, kdy příspěvek stál státní rozpočet přes 16 mld. Kč).

Je cíl naplněn efektivně? Alternativou ke stavebnímu spoření jsou do jisté míry hypotéky. Ty ale nelze využít vždy a jejich užití zejména u menších částek je zbytečně komplikované (a v konečném důsledku nákladné) vlivem nutnosti zástavy nemovitosti. Stavební spořitelny zastavenou nemovitost nevyžadují až do několika set tisíc korun (konkrétní výše se liší podle stavební spořitelny). K posouzení efektivity to ale nestačí. Samozřejmě mnoha lidem stavební spoření pomohlo, to bezesporu. K určení, zda je státní příspěvek stavebního spoření vynaložen efektivně, by bylo třeba posoudit jeho efektivitu v poměru k dalším výdajům a prioritám veřejných rozpočtů.

Má smysl podporovat obnovu bytového fondu?

Hlavním cílem stavebního spoření je obnova bytového fondu. Má tento cíl smysl? Má být vůbec tento cíl podporovaný ze státního rozpočtu - tedy z peněz všech, když byt nebo dům patří konkrétnímu majiteli?

Z veřejných prostředků by měly být podporovány aktivity, které nepřinášejí efekt pouze tomu, kdo aktivitu vykonává, nebo takové, jejichž realizace by byla ze soukromých zdrojů příliš komplikovaná či dokonce nákladnější.

Příkladem služby, která přináší tzv. pozitivní externality, je vzdělání. Ano, užitek z něj má primárně člověk, který je vzdělaný. Ovšem nejen on. Více vzdělaných lidí v ekonomice zvyšuje její konkurenceschopnost, vzdělanější lidé se zpravidla stávají zaměstnavateli a vytvářejí nová pracovní místa - a to jsou efekty, které, kdyby si museli platit vzdělání plně z vlastních prostředků, jim nikdo nenahradí.

Je obnova bytového fondu podobným příkladem? Ano. Jsou-li lidé motivováni (nikoli pouze negativně zákonem a postihy) k starosti o svůj nemovitý majetek, vytvářejí tím pozitivní externalitu v podobě kvalitnějšího životního prostředí. Je vždycky příjemnější procházet se mezi udržovanými a opravenými domy než mezi ruinami... pomineme-li historické zříceniny, které mají svůj půvab. Do opraveného města se budou spíše vracet turisté. A opravením domu vzroste hodnota i domů okolních. Proto má smysl renovaci bytů a domů podporovat. Otázkou jen zůstává, zda je stavební spoření dostatečně efektivním nástrojem k naplnění tohoto cíle - a do jaké míry si ho může státní rozpočet dovolit.