Stavební spoření po novu

Stavební spoření se musí pomalu připravovat na horší časy. Jeho bezkonkurenční výhodnost trochu ztratí na síle a výše státních příspěvků se přiblíží úrovni okolních států. Relativně se sice za 6 let dostane i s úroky pod 5% hranici, ale stále to bude zajímavý a jistě i vyhledávaný produkt. Ovšem chtělo by to nějaké změny.

Nechci zde rozebírat opatření státu. O tom toho bylo napsáno již dost. Osobně je chápu jako změny legitimní a nakonec i celkem logické. Zajímavější je dopad těchto změn a to, jak by se měl stát a spořitelny chovat den poté.

Trocha statistiky

Asociace českých stavebních spořitelen uvádí dosud jen čísla k 31. 3. 2010, ale i ta jsou hodně zajímavá.

1. Za 1. čtvrtletí 2010 bylo uzavřeno 143 841 s nových mluv.
2. K tomu, aby bylo aktivních 5 000 000 smluv (ve fázi spoření) jich tak schází pouze 67 000. Ve 2. čtvrtletí 2010 tak zřejmě oslavíme 5miliontou aktivní smlouvu. U aktivních smluv je významný fakt, že téměř polovina z nich v roce 2010 ukončí teprve 4 roky spoření.
3. Průměrná cílová částka u nových smluv uzavřených letos je 312,5 tisíce Kč! To považuji za velmi významné číslo, které ukazuje, že převažuje cíl získat úvěr. Jen pro samotné spoření by stačila významně menší částka. Ostatně tomu odpovídá i poměr úvěrů k naspořené částce, který dosáhl téměř 66 %.
4. Celkem již bylo v celé historii stavebního spoření uzavřeno něco málo pod 1 milion úvěrových smluv a byly při tom poskytnuty úvěry ve výši 272,5 mld. Kč. Zajímavé je, že 222 mld. Kč z toho tvořily překlenovací úvěry.

(Zdroj: Asociace stavebních spořitelen)

Stavební spoření je, ve světle těchto čísel, taková finanční síla, která by připravované státní úspory měla v klidu přežít. Bude to ale chtít změny. Bylo by velmi užitečné, kdyby stát nejen bral, to co je zažité, ale také něco dal. A bude nutné, aby spořitelny změnily svoji politiku.

Stát si vezme část státního příspěvku, zdaní výnosy z úroků a zruší možnost spoření na nebytové potřeby. To poslední bude zřejmě velice složité na kontrolu. Rozepisovat možné postupy nemá ani význam. Nejjednodušší způsob, jak tento požadavek naplnit, bude připisovat státní příspěvek pouze v případě, když klient uzavře se spořitelnou úvěrovou smlouvu. Ta se však musí pro klienta stát ještě více atraktivní než doposud.

Novela zákona o stavebním spoření

To nejjednodušší, co by stát mohl dát, je znovu otevření diskuze o možnosti poskytnout úvěr i na studijní účely. Argument, že by se takto zvýhodňovali ti bohatší z nás, považuji za trapný. Máme přece 5 milionů smluv. A ti všichni mají na to, aby spořili. A v průměru přes 300 000 Kč. Navíc by to bylo v souvislosti s plánovaným zavedením školného i velice logické.

Nepochybně by také stálo za úvahu i rozšíření definice bytových potřeb . Za prvé jsou v tom spořitelny trochu nejednotné, za druhé je i ta dosavadní definice trochu konfliktní. Viz třeba úvěr na samostatně stojící spotřebiče a spotřebiče zabudované do kuchyňské linky. A proč by tam nemohly patřit i televize nebo počítače? Bytový textil atp.? Patří přece do normální domácnosti. Je to jejich běžné standardní vybavení. A třeba PC je již dokonce nutnost.

Alespoň toto by mohl stát nabídnout jako protihodnotu za tak drastické škrty ve své podpoře. Stavebním spořitelnám by to jistě pomohlo a dalo by to stavebnímu spoření novou dimenzi.

A co spořitelny

I stavební spořitelny mají svůj záchranný potenciál. Za prvé jsou to úroky. Současně nabízené 2 % při šestileté vázací době jsou opravdu směšně málo. Vždyť jen ze svého finančního podnikání, které spořitelnám umožňuje § 9 zákona o stavebních spořitelnách, by měly mít dostatečně vysoké zisky.

Moje původní představa byla zvýšit úroky z úspor i za cenu zvýšení úroků z úvěru. Pokud by však bylo uzavření úvěru podmínkou pro přidělení státní podpory, byl by tento krok ve své podstatě kontraproduktivní. A výše úroků ze spoření by se stala nezajímavou. Vše by vyvážil nízký úrok úvěrový, protože by měl dlouhodobější efekt.

Co však spořitelny udělat musí tak jako tak, je posílení stálosti a neměnnosti základních parametrů smluv. Je opravdu nepřípustné, aby klientovi např. změnila výši úroků v souvislosti s navýšením cílové částky nebo s jinou, s úroky zcela nesouvisející, změnou smlouvy. A nebo dokonce zcela jednoduše i bez této iniciace.

A poslední problém hodný pozornosti jsou poplatky. Poplatek za uzavření smlouvy, za změnu cílové částky, za uzavření úvěru atp. je nesmysl. A roční poplatky za vedení účtu jsou opravdu nestydaté. Tady mají stavební spořitelny ohromné rezervy. Spořitelny si musí uvědomit, že jim jiné produkty šlapou na paty a že ty produkty služby bez poplatků dávno umí.

Zrušení odpisů úroků

Před stavebními spořitelnami je však jeden velmi zásadní problém, vedle kterého je omezování státních příspěvků banální záležitost. Tím by bylo avizované zrušení možnosti odpisů  úroků z hypoték a z úvěrů ze stavebního spoření od daňového základu pro výpočet daní z příjmů. To by se katastrofálně projevilo u hypoték s odloženkou (kombinované hypotéky) a u stavebního spoření u překlenovacích úvěrů. U nich se nesplácí jistina, ale pouze úrok a čeká se na splnění podmínek pro přidělení řádného úvěru.

Vzhledem k celkovým finančním hodnotám poskytovaných překlenovacích úvěrů by stát jistě získal. Ztráty klientů by však šly do desetitisíců a možná u větších úvěrů i do statisíců korun. S jistými výhradami je to možné akceptovat u hypoték, protože je u nich možná změna smlouvy. U stavebního spoření je náprava v podstatě nemožná a nebo by znamenala zásadní změnu současných pravidel. To by pak již byl jiný produkt, a ne stavební spoření.

Popsané úpravy jsou dosud jen fikce. Jen stručná analýza uvažovaných změn. Některé jsou jistě akceptovatelné a ve své logice i správné. Daňová úprava je však zejména pro stavební spoření v té podobě, jak je dnes známe, likvidační. Nicméně nemám žádnou detailnější a hodnověrnou informaci o tom, v jakém stádiu je zpracovávání těchto legislativních změn. A samozřejmě ani jak chtějí stavební spořitelny reagovat.