Lesk a bída devizových hypoték

V dobách nedávno minulých bylo v Maďarsku lákavou vějičkou nízké úročení dostupných úvěrů v cizích měnách. Když člověk hledal hypotéku, mohl si vybrat půjčku v domácí měně s úročením přes 10 %, nebo ve švýcarských francích či eurech s úročením kolem 5 %. Hitem se staly půjčky v eurech a švýcarských francích. No nekupte to, když je to tak levné!

I když jsou devizové úvěry na první pohled výhodné, pohled druhý varuje před přijetím měnového rizika. Ale proč být příliš pesimistický, když všude vládne optimismus? Vždyť ekonomika je silná, produktivita roste, do země ve velkém tečou peníze zvenku, přicházejí zahraniční investice a zemi čekají miliardy z evropských dotací. A tak v dobách, kdy se v Maďarsku devizové hypotéky staly běžnou součástí života, existovala shoda na tom, že kurz forintu zůstane stejný, nebo bude posilovat. Na lep devizové hypotéky podle vypuštěné novinářské kachny v roce 2008 údajně sedl i někdejší guvernér maďarské centrální banky.

Dnes už víme, že sázka na to, že kurz maďarského forintu zůstane stejný, nebo bude posilovat, byla neúspěšná. Neuplynulo ani deset let a všechno je jinak. Pohledem do zpětného zrcátka (viz Obrázek 1) vidíme, že maďarský forint je vzhledem ke kurzu v roce 2004 oslabený vůči švýcarskému franku o 35 % a vůči euru o 17 %.

Obrázek 1: Vývoj maďarského forintu vzhledem k dolaru, švýcarskému franku a euru od dubna 2004 do prosince 2011

Zdroj: Google Finance

Někdejší sázka na devizové hypotéky se díky vývoji stala noční můrou hypotečního trhu. Když si někdo vzal v roce 2004 devizovou hypotéku ve výši milion forintů, a financoval ji švýcarskými franky, jeho dluh se díky vývoji měnového kurzu nafoukl o nějakých 300 tisíc forintů. Měnové riziko, se kterým nikdo nepočítal, se projevilo v plné síle.

Měnové riziko, se kterým nikdo nepočítal

Světová krize zamíchala kartami celých států, firem i domácností. Spirála ekonomického propadu, rostoucí nezaměstnanosti, utahování opasků a pokles příjmů domácností, zasáhla nejenom Maďarsko. Vysoká závislost Maďarska na zahraničních půjčkách přivedla zemi na hranici bankrotu, země byla donucena vzít si stabilizační úvěry od Mezinárodního měnového fondu a evropských institucí. Dluh Maďarů na zahraničních hypotékách díky poklesu domácí měny dosáhl sumy 5 biliónů maďarských forintů, začalo se hovořit o "dluhovém otroctví". Nafukující se splátky, menší příjmy a nejistota výdělku nejsou radostnou skutečností. K tomu spadlé ceny nemovitostí, a třeba i větší negativní vlastní jmění, kdy dluh je větší než hodnota vlastního majetku. Prostě velký průšvih.

Skutečnost, že maďarské domácnosti měly více než polovinu hypoték ve švýcarských francích a eurech, začala ohrožovat jejich solventnost. Padající kurz prodražil nejenom náklady na devizové hypotéky, oslabování forintu se projevilo ve vyšší cenové inflaci a snížení kupní síly domácností. K tomu růst životních nákladů vyplývající z látání děravé státní pokladny, kupříkladu zvýšení daně z přidané hodnoty na 27 %. Počet nesplácených hypoték narostl, finance mnohých rodin spadly do dluhové pasti a původní splátkové kalendáře se ukázaly jako neudržitelné.

Když parlament rozhodne, že část dluhu se platit nebude

Na pomoc dlužníkům zatížených v Maďarsku devizovými hypotéky přišla tamní vláda. Zákon schválený v září umožnil, aby dlužníci hypoteční dluh jednorázově refinancovali a umořili při administrativně stanoveném kurzu 180 HUF/CH, respektive 250 HUF/EUR. Do konce roku 2011 se dlužníci mohli obrátit na svou banku a požádat o předčasné splacení celé půjčky na bydlení v umělém, úředně stanoveném kurzu s diskontem až 25 %. Původní neortodoxní opatření počítalo s tím, že ztrátu oproti tržním kurzům, pohybujících se aktuálně kolem 240 HUF/CHF a 300 HUF/EUR, ponesou banky.

Díky vládnímu zásahu došlo k uplatnění jisté formy řízeného bankrotu hypotečních dlužníků, který bankám jako věřitelům nadiktoval, jaké ztráty ponesou. Banky promptně zareagovaly zvýšením úrokových sazeb, což odpovídá kupeckým počtům, vyšší náklady a vyšší riziko nutně znamená vyšší marži a vyšší rizikovou přirážku, popřípadě omezení úvěrování. Maďarské úřady krok vyhodnotily jako kartelovou dohodu a provedly razie a prohlídky v budovách bankovních domů.

Mediální obraz to byl pěkný, bylo vidět, že si vláda došlápla na zahraniční banky, našla řešení levné pro vládu, líbivé pro voliče, které zaplatí zahraniční banky. Jenže banky se musí zodpovídat svým akcionářům a vkladatelům a nemohou ztrátám nečinně přihlížet, a tak se obrátily na ústavní soud a na Evropskou komisi.

Dohoda v duchu řízeného bankrotu

Každá jen částečně splacená hypotéka znamená pro banku ztrátu, půjčené peníze v konečném zúčtování patří nějakému střadateli. Švýcarského nebo rakouského střadatele, který svěřil své úspory bance, nezajímá, že jeho peníze, investované bankou s měnovým rizikem, ztratily hodnotu. Střadatel žádá zpět své franky nebo eura, a protože bankovní vklady jsou garantovány státní mocí, chce zpět tolik, kolik vložil, samozřejmě včetně úroku. Banky v důsledku odpisu ztrát na maďarských hypotékách počítají ztráty v řádu několika stovek milionů eur, což znamená, že musejí najít rezervy a dodatečný kapitál.

Na začátku prosince asociace maďarských bank předložila maďarské vládě návrh, že banky jsou ochotny nést z nuceného umoření devizových hypotečních úvěrů v následujících letech ztrátu až do výše 500 miliard forintů. Maďarská reprezentace později přistoupila na dohodu s bankami spočívající v tom, že jednu třetinu nákladů na řešení devizových hypoték ponese stát a dvě třetiny bankovní sektor. Banky si navíc ztráty budou moci započíst vůči v Maďarsku uplatňované bankovní dani, která by podle slibu od roku 2014 měla klesnout a neměla převyšovat úroveň v Evropské unii. Možná že na pozadí jednání stála i hrozba toho, že se banky z maďarského trhu stáhnou, což podkope tamní finanční systém.

Podle dohody, která vznikla, stát ponese náklady ve výši 300 mld. HUF, banky pak zbývajících 600 mld. HUF. Dlužníkům dohoda bank se státem snížila měsíční splátky až o 25 až 35 procent. Těm, kteří ve splácení vykazují skluz více než 90 dní po splatnosti, bude čtvrtina úvěru odepsána a úvěr bude převeden na forinty.

Zisky se přerozdělí, ale co se ztrátami?

Maďarská ekonomika se dostala do značné nerovnováhy a směnný kurz vlastní měny vytvořil tlak na hledání lepší rovnováhy. K nerovnováze zde přispělo vysoké zadlužení v zahraničních měnách, které byly úročeny níže než forint. Byl to průšvih maďarské ekonomiky, třetina dluhu v zahraničních měnách, které vůči volně plovoucímu forintu posilují. Je velké břímě snad i srovnatelné s „dluhovým otroctvím“.

Jenže v propojeném světě to není jenom průšvih Maďarska, kde je dlužník, existuje i věřitel. Když ratingové agentury snížily rating Maďarska do spekulativního (junk) pásma, mělo to i dopady na Rakousko. Právě rakouské banky, jako je Erste Group, Raiffeisenbank a UniCredit Bank Austria, poskytly v Maďarsku úvěry v cizích měnách za několik miliard eur. Pro Rakousko jsou jeho banky exponované v Maďarsku rizikem, snižujícím rating samotného Rakouska. Kdyby v Maďarsku vznikly na poskytnutých úvěrech extrémní ztráty znamenající krach soukromých rakouských bank, šly by záruky za zde investované vklady na účet rakouského pojištění vkladů.

Zase jednou se ukazuje skutečnost, že v podnikání soudobého bankovnictví je přítomen morální hazard.

Zisky jsou přerozděleny a možné ztráty leží na bedrech státu. V dobách hospodářského rozkvětu je pro soukromé banky snadné nést a přijímat rizika a reportovat slušné výsledky akcionářům. Když pak nastoupí hospodářský pokles, může se stát, že ztráty jsou tak velké, že je musí zaplatit někdo jiný. Na možnost výskytu černé labutě se tak jaksi zapomnělo, banky přijaly příliš velká rizika.

Když možné problémy probublaly na povrch, rakouský regulátor zareagoval tlakem na rakouské banky, aby úvěrování oproti stávající praxi navázaly na získávání peněžních zdrojů na lokálních trzích. Úvěrování v místě působení banky se tak nadále musí opírat o peněžní zdroje a vklady zde získané. Když nebudou v dané zemi existovat střadatelé přinášející své úspory do banky, nebude se zde úvěrovat. Doby, kdy se banky v gigantické míře exponovaly vůči kurzovému riziku a poskytovaly devizové hypotéky, tak asi momentálně skončily.

Když země s hospodářskými potížemi hledá rovnováhu

Ještě v roce 2009 se objevovaly komentáře o tom, že přijetí eura by situaci v Maďarsku stabilizovalo. Dnešní komentáře říkají, že euro není všelékem, že změny měnového kurzu jsou žádoucím mechanismem, kterým se ekonomika jako celek vyrovnává s vnějšími šoky. Maďarsko nemůže své problémy řešit voláním po záchranných balíčcích, látáním děr a pseudoochranou v podobě eurovalu, zdejší politici musí hledat konkrétní subjekty, které sáhnou do kapsy a přispějí.

Soukromé banky v oblasti poskytování devizových hypoték riskovaly a vydělávaly, a maďarské řešení je donutilo spolupodílet se na vzniklých ztrátách. Leccos naznačuje, že bankovní domy omezí na maďarském území své podnikání, uzavřou některé pobočky a propustí zaměstnance. Když už budou půjčovat, zakalkulují si patřičnou rizikovou přirážku a budou více uvažovat o možných dříve neuvažovaných rizicích.

A co další neortodoxní kroky, doprovázející maďarskou cestu k prosperitě? Pomohou plánované politické zásahy do rozhodování úřadu centrální banky? Nepodkope zestátnění soukromých penzijních úspor důvěru občanů ve stát? Nepodkope vysoká daň z přidané hodnoty ve výši 27 % ekonomiku a daňové příjmy? Je to cesta k lepším zítřkům?