Ministerstvo si brousí zuby na daňové zvýhodnění hypoték

V závěru minulého týdne ministr financí Miroslav Kalousek představil návrh reformy přímých daní a odvodů, která by měla podle plánů ministerstva začít platit od 1. ledna 2013. Kromě zásadní změny ve výpočtu výše daně z příjmu a propočtu odvodů na zdravotní a sociální pojištění, počítá také se zrušením některých daňových výjimek. Z pohledu hypotečního trhu a trhu stavebního spoření bezpochyby nejdůležitější změnou je postupné zrušení možnosti daňových odpočtů úroků zaplacených z úvěrů na bydlení.

V současnosti si klienti splácející úvěr, který jim posloužil k řešení vlastních bytových potřeb (nejčastěji hypotéku nebo úvěr ze stavebního spoření) a splňují další zákonem dané podmínky, mohou ročně odečíst od základu daně sumu zaplacených úroků až do výše 300 000 Kč. Při stávající sazbě daně z příjmu mohou na dani ušetřit až 45 000 Kč.  

Ministerstvo financí plánuje v rámci reformy zrušit koncept superhrubé mzdy, u které je uplatňována 15% daň z příjmů a vrátit se ke konceptu standardní hrubé mzdy se sazbou 19 %. Co se týče podpory úvěrů na bydlení, tak ministerský návrh počítá se snížením maximálního limitu, který si klienti mohou odečíst od základu daně, ze zmíněných 300 000 Kč na 150 000 korun. Ovšem toto opatření by se týkalo pouze klientů s úvěrovou smlouvou uzavřenou do 1. 1. 2012, u smluv uzavřených po tomto termínu by možnost daňového odpočtu přestala existovat úplně.

V kontextu navrhovaných změn je důležité upozornit na poznámku ministra Kalouska, který uvedl, „že refinancování úvěru nebude považováno za novou smlouvu.“ V opačném případě by totiž klienti o daňové zvýhodnění v případě refinancování úvěru přišli.  

Jak by se zrušení odpočtů promítlo na trhu bydlení?

Pokud by navrhované změny prošly legislativním procesem ve stávajícím znění (zatím se jedná pouze o návrh ministerstva financí, který neposvětila ani vláda, natož Parlament ČR) a tím pádem poslední hypotéky s možností odpočtu zaplacených úroků by bylo možné sjednat nejpozději k 31. 12. 2011, není pochyb, že reakce trhu by na sebe nenechala dlouho čekat.

Ačkoliv existence daňové zvýhodnění úvěrů na bydlení není primárně tím, co by samo o sobě vyvolávalo poptávku po úvěrech, lidé uvažující v současnosti o pořízení vlastního bydlení, by s velkou pravděpodobností chtěli využít možnosti uzavřít si smlouvu ještě za daňově zvýhodněných podmínek a hypoteční trh by zažil nový, i když pouze časově velmi omezený boom. A je celkem nasnadě, že na tomto trendu by se svezli také realitní kanceláře, developerské společnosti a hypoteční zprostředkovatelé, přičemž vyloučit nelze ani dočasný nárůst cen některých nemovitostí. Co by se dělo v následujícím roce, rovněž není těžké odhadnout. V roce 2012 by došlo k zásadní korekci trhu a následkem odčerpání poptávky v předešlém roce by počty i objemy zamířily stejným tempem směrem dolů.  

Hloubku výkyvu - ať už směrem nahoru, nebo dolu - nelze v současnosti odhadnout. Závisela by totiž na celé řadě nepřímo souvisejících faktorů plynoucích z kondice české ekonomiky a reakcí subjektů působících na trhu bydlení. A ačkoliv z dlouhodobého hlediska by zrušení daňové úlevy poptávku po úvěrech nejspíš příliš nezasáhla (lidé se rozhodují na základě jiných pohnutek), jedno je však zřejmé: Po třech letech od vypuknutí celosvětové finanční krize a krátce potom, co se podařilo tuzemský hypoteční trh ustálit, bychom tu měli další poptávkovou vlnu, která by mohla trh opět destabilizovat. 

Zrušit či ponechat?

S připočtením změn, kterými prochází v současnosti trh stavebního spoření, není divu, že roste počet kritiků, kteří se obávají, že omezení podpory bydlení s sebou přinese zhoršení dostupnosti bydlení. Kromě zástupců bank, kteří podle předpokladu lobbují za zachování státní podpory, mezi ně patří také Vladimír Pikora, analytik společnosti Next Finance, který k návrhu lakonicky uvedl: „Nejdříve vláda začne likvidovat stavební spoření, potom zvýší DPH a teď ještě přestane podporovat hypotéky.“

Na druhou stranu není pochyb, že český daňový řád je třeba zjednodušit a podpora klientů s úvěry na bydlení navíc diskriminuje tu část populace, která se rovněž snaží řešit svou bytovou situaci, ale pořízení nemovitosti financuje bez využití půjček od bank a stavebních spořitelen. Mezi příznivce ministerstvem navrhované redukce podpory úvěrů na bydlení je Zdeněk Hrdlička, z poradenské společnosti PwC, který na návrhu oceňuje především toto: „Omezení daňového zvýhodnění úvěrů na bydlení je z ekonomického hlediska pozitivní, protože snižuje zadlužování, a tím přispívá ke zvýšení míry úspor v ekonomice. Zároveň také snižuje riziko bublin na realitním trhu.To je významné zejména nyní, kdy plánované postupné zvyšování snížené sazby DPH může vyvolat růst cen nemovitostí.“

Vlastní bydlení je jednou z možností, jak se obyvatelé ČR mohou zajistit na stáří a touto optikou by se měl stát při svých reformních krocích na oblast bydlení také nahlížet a hledat cesty, jak vlastní bydlení byť jen nepřímo podporovat (legislativa, konkurence, snižování daňové zátěže apod.). Bohužel vyvážená koncepce podpory bydlení je jednou z věcí, která ekonomickým expertům v České republice dlouhodobě chybí. A bohužel ani tento reformní návrh tuto mezeru nevyplňuje.