Významné omezení státní podpory stavebního spoření

Státní podpora u stavebního spoření bude značně omezena, podle posledních indicií nejspíše pomocí speciálního zdanění státní podpory. Stát se oprávněně bojí přímého snížení státní podpory, které by za předpokladu zpětné platnosti na již uzavřené smlouvy přineslo četné právní spory. Snížení podpory na nově uzavřené smlouvy by mělo naopak efekt zvýšení výdajů, stejně jako po roce 2003, protože lidé by se „předzásobili“ starými smlouvami a stavební spoření by si uzavřeli i ti, kteří jej nemají (analytický komentář Fincentra).

V současnosti preferované řešení spočívá v uvalení daně na státní podporu ve výši 50 %. Klienti, kteří mají smlouvu uzavřenou před rokem 2004 a čerpají plnou státní podporu, by z maximální podpory 4 500 Kč přišli o 2 250 Kč ročně, klienti se smlouvami od roku 2004 by pak z maximální podpory 3 000 Kč přišli o 1 500 Kč ročně. Tento krok rozhodně přinese utlumení stavebního spoření. Stavební spořitelny budou muset podle našeho očekávání významně omezit poskytování překlenovacích úvěrů. Nebudou tak již moci konkurovat svými překlenovacími úvěry s nulovou akontací hypotečním úvěrům. Na realitní trh by toto rozhodnutí nemělo mít významný dopad, nákupy nemovitostí mohou zafinancovat banky.

Stavební spoření často slouží k financování rekonstrukcí a oprav, v tomto ohledu budou mít klienti ztíženou dostupnost financování  - budou muset déle čekat na případný překlenovací úvěr, nebo spořit až do získání podmínek úvěru ze stavebního spoření. Na řádné úvěry ze stavebního spoření významný vliv neočekáváme. Nepředpokládáme, že by klienti museli déle čekat na přidělení z důvodu, že stavební spořitelny nebudou mít prostředky na jejich financování, protože jsou členy významných finančních skupin a tento postup by znamenal značné reputační riziko.

Finanční poradci mohou nabídnout alternativy stavebního spoření

Pokud bude státní podpora vázána jen na účely bydlení, drobní klienti přijdou o jednoznačně nejvýhodnější spořící produkt, který měli na trhu k dispozici. K bezrizikovému spoření tak budou nejvhodnější spořící účty u bank či družstevních záložen, které však mají nižší výnos. Pro vyšší jednorázové vklady pak mohou také využít termínované vklady.

K financování bydlení zůstane stavební spoření zachováno, nadále bude patřit k produktům vhodným především k financování oprav a rekonstrukcí. Stavební spořitelny si však již nebudou moci dovolit konkurovat bankám překlenovacími úvěry s nulovou akontací. Tyto úvěry sloužily také k nákupu nemovitostí, ačkoliv jsou oproti hypotékám relativně dražší. Důvodem vyšší nákladovosti je, že ve fázi překlenovacího úvěru klient platí úroky z celé cílové částky, tedy i z části, kterou má již naspořenou. Za účelem financování bytových potřeb klienti mohou využít hypotečních úvěrů, které vychází pro klienta nákladově výhodněji, což je navíc umocněno vývojem v posledních měsících, kdy výrazně klesly sazby hypotečních úvěrů (jak potvrzují statistiky Fincentrum Hypoindex na www.hypoindex.cz).

Komplikace přinesou změny stavebním spořitelnám

Kromě klientů, kteří ztratí velmi výnosný a bezpečný finanční produkt, přinese změna největší komplikace samozřejmě stavebním spořitelnám. Kromě faktu, že stavebním spořitelnám nejspíš končí období pohádkových zisků, je zde také otázka financování.  Z celkové výše cca 415 mld. Kč naspořených částek ve stavebních spořitelnách jsou ¾ tvořeny úsporami na smlouvách, které jsou po vázací lhůtě a klienti je tedy mohou bez jakékoliv ztráty ihned vypovědět. Pokud započteme objem poskytnutých úvěrů ve výši cca 270 mld. Kč a zohledníme vlastní kapitál stavebních spořitelen, musely by spořitelny při pesimistickém scénáři odlivu 75 % prostředků pokrýt cca 140 mld. úvěrů jinými zdroji.

Problémy mohou mít hlavně stavební spořitelny s vysokým podílem úvěrů na vkladech, u dvou stavebních spořitelen se tento poměr pohybuje okolo 80 %, přičemž většina těchto úvěrů je kryta vklady na starých smlouvách, které po vypovědění musí stavební spořitelna vyplatit. Stavebním spořitelnám by se za určitých okolností mohlo vyplatit zavedení úrokového bonusu u smluv s výší naspořené částky řekněme přes 150 000 Kč. Udržely by tak nejdůležitější část vkladů, předpokládám však, že zvolí spíše financování z mezibankovního trhu.  Současná cena peněz na mezibankovním trhu umožňuje velmi výhodné refinancování zdrojů, čehož mohly stavební spořitelny již využít.

Josef Rajdl, vedoucí analytik