Je vlastní bydlení skutečně rozumnou investicí?

Je vlastní bydlení skutečně rozumnou investicí?

Radovan Novotný

Pořízení vlastního bydlení bývá považováno za rozumnou investici. Takový krok ale nemusí být rozumnou investicí za každých okolností. Existují období, kdy ceny nemovitostí jsou nafouknuté a riziko ztrát vysoké. Na druhou stranu jsou období, kdy ceny jsou nízké a kdy je rozumné o pořízení vlastního bydlení uvažovat. Takovým okamžikem může být právě období, kdy je hospodářství v útlumu, hypoteční úvěry nejsou všem dostupné, a poptávka klesá.

Pořízení vlastního bydlení jako rozumná investice

Pořízení vlastního bydlení bývá považováno za rozumnou investici. Svědčí o tom také mnohé komentáře a úvahy, jako třeba tyto, převzaté z různých internetových diskusí:

  • „Peníze jsou přeceňovány. Je jich dost a nějaký ten krach nikoho nerozhodí. Důležité je mít nějaký ten baráček se zahradou a spokojenou rodinu.“
  • „Samozřejmě – dům či byt po babičce neprodávat, investovat do něho (pokud neleží zrovna na samotě u lesa) a máte hned dobré důchodové spoření do budoucna.“
  • „Osobně mám penzijko, stavebko i akcie (kdybych tomu rozuměl, tak bych si koupil i nějaké umělecké dílko) a starám se o vlastní bydlení tak, aby mělo co nejmenší náklady na provoz a údržbu.“
  • „Samozřejmě, že základem je nějaká stálejší hodnota. Už za socíku si spousta žen potrpěla na ověšování zlatem, protože pamatovala komunistickou měnovou reformu. Do baráků se nikomu nechtělo, nedalo se skoro nic sehnat, ani materiál na údržbu, ani řemeslníci – naopak chalupy na pomalé zvelebování, ty letěly. Pořád platilo a platí, že nemovitost je základem, který rodinu podrží. Se zahrádkou a případně králíky nebo slepicemi se dá žít za velmi málo peněz.“
  • „Nejde o to kolik zaplatíš. Jde o to kolik zaplatíš a pak z toho reálně budeš mít. To je na každým. Důležitý je si to propočítat. Ale určitě bych se neupínal k tomu penzijnímu fondu jako jedinému dalšímu příjmu. (…) Do důchodu by měl podle mne vyrazit člověk s vlastní nemovitostí, to je zaklad…“
  • „Mám taky penzijko, ale hlavně jsme pojištění a připravujeme dům na očekávanou nižší pohyblivost a levný provoz.“

Odpovídá to selskému rozumu, v produktivním věku vytvářet přebytky, tyto investovat do vlastního bydlení. Vlastní bydlení, kde náklady budou minimální, v ideálním případě pouze provozní poplatky, je něco, co se v postproduktivním věku určitě hodí. Zkušenosti splaskávajících realitních bublin ovšem ukazují, že slepé sledování zdánlivě pravdivých předpokladů vždy tak jednoznačně výhodné být nemusí.

Měnová politika centrální banky, často vynucená okolnostmi, může vést k nafukování cenových bublin nejenom v oblasti realit. Snížení úrokových sazeb, zaplavování finančního systému dodatečnými penězi a vytvoření dojmu, že zdrojů je dostatek, může podnítit k většímu poskytování úvěrů. A tak se může stát, že hypotéční úvěry jsou dostupné a jsou-li skutečně využívány, v určitých obdobích uměle zvyšují a koncentrují poptávku po nemovitostech. Takové signály vedou ke zvyšování cen a k možnému pozdějšímu zklamání těch, kteří nemovitost v době umělými zásahy nadopovaného růstu koupí nejenom pro účely vlastního bydlení.

Cenové bubliny ovlivněné systémem centralizovaného bankovnictví

Nafukuje-li se na trhu nemovitostí cenová bublina, je taková uvolněná úvěrová politika jednou z možných zdrojů této cenové nestability. Uvolněná úvěrová politika komerčních institucí může být značně ovlivněna centralizovanými zásahy ústřední banky. Ta může finanční trhy zaplavit dodatečně „vytištěnými“ penězi, působit na úrokové sazby a ovlivňovat či posilovat hospodářský cyklus.

Zodpovědní zaměstnanci úřadu centrální banky, ať už to jsou vrchní ředitelé, víceguvernéři nebo guvernéři, jsou si toho asi plně vědomi. Když mají situaci komentovat, musí používat diplomatická vyjádření, které bude v souladu s ústavní povinností České národní banky, tedy péčí o cenovou stabilitu. Je také pravděpodobné, že by svými neuváženými komentáři mohli ovlivnit chování účastníků a v konečném výsledku přispět k finanční nestabilitě.

O realitních bublinách hovořil v roce 2007 v rozhovoru pro Hospodářské noviny i tehdejší víceguvernér ČNB Luděk Niedermayer. V tomto rozhovoru tehdy velmi zdařile definoval pojem bubliny: "To, že na trhu nemovitostí, ale třeba i obrazů a starožitností, vznikla bublina, se bohužel obvykle dozvíme až poté, když splaskne. Jde o rychlý pokles cen provázený nízkou aktivitou kupců, a tedy nízkou likviditou trhu. Obvykle tomu předchází značný růst cen na tomto trhu." Niedermayer také zvažoval rozdíl mezi zdravým růstem a bublinou: "Právě odlišení »zdravého« růstu cen od bublin je velmi obtížné, a proto většina investorů zjistí, že kupovala za nafouklé ceny, až když utrpí ztráty."

V době růstu ceny nemovitostí rostou, všichni hovoří o tom, jak porostou i nadále, hypotéky jsou dostupné a splátky přijatelné, mnoho kupujících chce kupovat a nabídka je omezená. Kdo ovšem pořizuje nemovitost na růstovém a přehřátém trhu, nese riziko, že koupí za přehřáté, nafouklé ceny, které později propadnou. Pak se může stát, že někdo si vyčítá, že raději půl roku nepočkal, že tolik s koupí spěchal.

Luděk Niedermayer na to pohledem ekonoma nahlíží takto: "z finančního hlediska lze označit vlastnictví nemovitosti za spekulaci na růst cen a pronájem za spekulaci na jejich pokles." "Pokud nemovitost koupíte, prakticky tím spekulujete na růst cen, pokud si bydlení pronajmete, věříte, že ceny příliš neporostou. A podle toho, co se na trhu stane, jste buďto vyhráli, nebo prohráli. Obejít rizika trhu je obtížné, je třeba se spolehnout na zdravý rozum. A trocha štěstí se také vždy může hodit."

Pohledy členů bankovní rady úřadu centrální banky

Centrální bankéři neradi existenci cenové bubliny připouští. V roce 2007 víceguvernér ČNB Miroslav Singer v rozhovoru o možné realitní bublině použil tento komentář: "Zatím jsme se na bankovní radě neshodli, zda bublina existuje, či nikoli. Já se domnívám, že nějaké známky se již projevují. Netýkají se cen nemovitostí, ale jsou vidět na vývoji poměru cen k nájmu a v porovnání se státními dluhopisy. Je také otázkou, co bychom s tím mohli dělat."  

Víceguvernér Luděk Niedermayer v roce 2007 připustil i existenci možných signálů poukazujících na vznikající realitní bublinu: "Určité signály příliš rychlého růstu cen existují, jejich spolehlivost je omezená. U nemovitostí lze například poměřovat vývoj cen s tempem růstu mezd či ekonomiky. Protože na realitním trhu část investorů kupuje nemovitosti na pronájem, zajímavý je i poměr cen nákupů a nájmů. O situaci na trhu vypovídá i délka doby do prodeje či pronájmu." Niedermayer tehdy konstatoval, že „centrální banky nedisponují lepší schopností než privátní sektor rozeznat bubliny“, že cenová bublina se pozná teprve až kdy splaskne.

Člen Bankovní rady ČNB Robert Holman možnou realitní bublinu v roce 2009 komentoval takto:  "Ta situace na realitním trhu je taková, že ceny nemovitostní v posledních letech rychle rostly. (…) ceny nemovitostí byly z větší míry taženy nahoru fundamentálními faktory, to znamená, rychlým a silným hospodářským růstem a odpovídajícím růstem příjmů domácností a zisků firem. Ale určitá část toho cenového nárůstu mohla být i důsledkem spekulací a uvolněné měnové politiky, zejména tedy dostupností úvěrů nízkými úrokovými sazbami, (…) identifikujeme počáteční narůstání cenových bublin na některých segmentech toho nemovitostního trhu."

Holman nakonec připustil bublina na trhu komerčních nemovitostí, ale odmítl existenci bublin na trhu nemovitostí rezidenčních:  "Nakonec ukázalo se právě, že na trhu komerčních nemovitostí ta cenová bublina skutečně narostla. Já se domnívám, že kdyby k nám nedorazila hospodářská recese ze zahraničí, takže by nakonec mohla narůst cenová bublina i na trhu rezidenčních nemovitostí."

Nakonec se Holman vyjádřil také k odhadu vývoje: "Tak na trhu komerčních nemovitostí už praskla. Co se týče rezidenčních nemovitostí, můžeme očekávat určitý pokles, ale všechno záleží na tom, jak bude recese dlouhá. Pokud je před námi opravdu dlouhá hospodářská recese, tak se určitě nevyhneme významnějšímu propadu ceny i na tom trhu rezidenčních nemovitostí.“

Centrální banka v boji s realitní bublinou

Představitel centrální banky asi nikdy nepřipustí, že by o nafukující se bublině mohl svědčit i rostoucí objem poskytovaných úvěrů, tedy dalších nekrytých peněz nově nalévaných do ekonomiky, směřovaných na nákup nemovitostí. Ústavní povinností ústřední banky je péče o cenovou stabilitu. Poslání ČNB je vykládáno tak, že cenová stabilita znamená cílování inflace, tedy dosažení stavu, kdy ceny měřené indexem spotřebitelských cen rostou o stanovené procento.

Cenová bublina na trzích, jejichž produkty nejsou náplní spotřebitelského koše, je zdánlivě mimo hledáček centrální banky. Ovšem když začne nafouklá bublina, podporovaná vytvářením nových dluhů a přítokem úvěrových peněz, splaskávat, hrozí nestabilita finančního systému. Pak je nutné vytloukat klín klínem, dotovat úroky z hypoték, vytvářet systémy garancí či jiné kouzla mající udržet stabilitu v podmínkách, kdy pro ni neexistují přirozené fundamentálně působící faktory.

Na skutečnost, že vzniku realitních bublin může úřad centrální banky a centralizovaná moc předcházet, poukazuje úvaha víceguvernéra Singera vyslovená v roce 2007:

"Evropské centrální banky nyní poměrně široce debatují na téma, zda reagovat na tyto typy vzestupu cen. Švédi nyní například zvedli úrokové sazby přímo kvůli růstu cen bytů. Šli nahoru přesto, že podstřelili svůj inflační cíl mnohem dramatičtěji než předtím. Odlišně reagovali Dánové, a to je ukázka mimořádně úzké spolupráce mezi centrální bankou a vládou: v situaci, kdy jim začala vznikat zřetelná bublina na trhu nemovitostí, se dohodla centrální banka s ministerstvem financí na novém krátkodobém daňovém zákonu, který tento typ zisku dodatečným způsobem zdanil. A skutečně tu bublinu propíchli velmi dobře a po několika letech zákon mohli zrušit. Tím se ale nepřimlouvám za to, zdaňovat zisky z nemovitostí, jen zdůrazňuji, že možnosti jsou velmi široké. Můžeme zkusit i to, co dělají pobaltské státy či Řekové. Tamní regulátoři požadují, aby půjčující instituce u hypoték explicitně porovnávaly příjmy klienta s tím, co musí splácet, a nad určitý rámec nepůjčovaly. Pokud bychom v České republice zjistili, že se zadluženost dostává nad bezpečnou úroveň, bude toto asi jeden z prvních kroků, které uděláme. Problém je, že v otevřeném evropském trhu takto můžete regulovat jen subjekty, na které dosáhnete.“

Prostě když cenová bublina neexistuje, neexistuje důvod se domnívat, že by měla centrální banka uvažovat o nějakém opatření. Nebyl přece důkaz pro to, že by existoval důvod k pozdější cenové nestabilitě. Když se nic neztratilo, není nutné se ze zloději vypořádávat. A když vyjde ztráta najevo, je možné to okomentovat, že signály o zlodějně tu byly, ale přece neexistoval důkaz, že k ní došlo. S cenovou bublinou je to podobné, důkaz bude, až když splaskne. Splasknout nemusí, když existuje stát jako silný hráč, který může dotacemi a převzatými garancemi za poskytnuté hypotéky převzít dluhy na sebe. Ale co se pak stane s bublinou státních dluhů? 

Anketa: Ceny nemovitostí v roce 2010...

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Předchozí článek: «
Následující článek: »

21 komentářů k článku “Je vlastní bydlení skutečně rozumnou investicí?”

  1. Nox napsal:

    Investice
    Vlastnicke bydleni bych rozhodne nenazyval investici, jde o spotrebu. Ale dlouhodobe se oproti najmu muze jednat o usporu nakladu. Za par let treba nebude extreme drahe bydleni, ale neco jineho – energie, jidlo, atd.
    Ale mit solidni trvale bydleni s nizkymi naklady je urcite v zivote plus.

  2. selskyrozum napsal:

    Investice
    Při dnešních cenách nových bytů v Praze bych si dokonce dovolil tvrdit, že koupit se vzhledem k výši pronájmů nevyplatí. Pokud koupím byt za cca 5 mil. tak v případě pronájmu bytu měsíčně za cca 10000,-Kč je to na 40 let bydlení v pronájmu.A to nepočítám, že pokud byt pořídím z hypotéky tak za dobu její splacení dám těch miliónů 10 a to je 80 let pronájmu.

    1. selstejsirozum napsal:

      RE: Investice
      Za 40 let bydlení v pronájmu nebudete mít nic. Za 30 let splácení hypotéky mate alespoň jistotu vlastního bydlení.

      1. Nox napsal:

        RE: RE: Investice
        Ale neni to jiste. Pokud nejaky cas nebudete moci splacet, o jistotu vlastniho bydleni prijdete. A take o cast penez za nuceny prodej, poplatky, pokuty, atd.

        1. selstejsirozum napsal:

          RE: RE: RE: Investice
          Naprosto s Vami souhlasim. Je to vec rozhodnuti a urcite miry rizika (ktere je v pripade najmu v podstate nulove).

      2. selskyrozum napsal:

        RE: RE: Investice
        A k čemu Vám ten byt po 30 letech práce bude ? Jak dlouho myslíte,že Vám ten pocit vlastního bydlení vydrží ? Leda Vaše děti z toho pak budou mít radost až budou dědit.

        1. selstejsirozum napsal:

          RE: RE: RE: Investice
          Tohle uz je obecna filozoficka otazka :)
          Byt mi po 30 letech prace bude slouzit k bydleni. A rozhodne nebudu litovat toho, ze z meho usili budou mit uzitek i mi potomci. Ale respektuji rozhodnuti toho, kdo si chce sve penize uzit a nechce timto zpusobem riskovat a „investovat“.

      3. Vojtík napsal:

        RE: RE: Investice
        Splátka hypotéky skládá se ze dvou součástí:Úroku a úmoru.
        Pokud si byt pronajímáte,platíte nájemné.Úrok je „nájemné“ za půjčené peníze.Ten splachujete do záchodu úplně steně,jak někdo jiný nájemné.Je skutečně pozoruhodné,kolik lidí toto není schopných vnímat.

        Úmorem snižujete dluh.Pokud se podíváme na trh realističtěji než váš předchůdce,uvidíte,že nájemné 10 000 Kč budete platit za byt v ceně okolo 3 miliónů.(Dnes tedy spíš níže,ale nechť)Tedy:Pokud si na byt v ceně 3 miliónů vezmete 100% hypotéku za 5,6%(ideální případ,takovou sazbu nikdy na 100% hypo nedostanete) se splatností 25 let,bude vaše měsíční splátka činit 18 602 Kč,z čehož ovšem v první splátce bude 14 000 Kč ÚROK a jen 4 602 Kč ÚMOR.

        Kdo tedy vyhazuje víc peněz:nájemník,který dává majiteli 10 000 Kč měsíčně,nebo „majitel“,který měsíčně nacpe bance 14 000 na úrocích?

        Pokud bychom pro jednoduchost předpokládali nulový růst ceny nájemného,bude stav,kdy úrok bude menší než 10 000 (nájemné),trvat 11 roků a 3 měsíce!
        Nebyl by na tom ten majitel lépe,kdyby si raději na pár let pronajmul a měsíčně 4 000 spořil,naspořil pár set tisíc a na byt v ceně 3 miliónů si bral hypotéku třeba okolo 2,5 miliónů v době,kdy(s uvažováním inflace) bude nájemné třeba 13 000?

        1. selskyrozum napsal:

          RE: RE: RE: Investice
          Pokud reagujete tak reagujte na to co jsem napsal, anebo si to pořádně přečtěte.Vezměte si k tomu kalkulačku a začněte s počty.A jinak mě nemusíte poučovat co je úmor a úrok. Pořád jste,ale asi nepochopil, že na ten úmor a úrok musím vydělat a 30 let obě složky ve formě splátky platit. Já vím, že Vám něco lijí do hlavy a tak papouškujete, protože je to Váš byznys,ale z h.vna bič neupletete.

        2. selstejsirozum napsal:

          RE: RE: RE: Investice
          Jen jsem opravdu zjednodusene reagoval na nazor, ktery nebral v potaz vubec zadne faktory (jako zejmena vlastnictvi nemovitosti po splaceni hypoteky).
          Optimalnim resenim (jak jste naznacil) je podle me nekolik let bydlet v najmu, setrit a koukat se po nemovitostech. Jakmile se clovek dostane pod 85% LTV a najde vyhovujici nemovitost (za odpovidajici cenu), tak neni na co cekat. Vse z pohledu cloveka, ktery to nebere jako nejakou extra vyhodnou investici, ale jako zajisteni vlastniho bydleni a dustojneho duchodu.

          1. Vojtík napsal:

            RE: RE: RE: RE: Investice
            Pak jsou tedy naše názory velmi podobné,ale nemyslím si,že má smysl diskutovat nad procentem ceny,kdy se už vyplatí nemovitost koupit.
            Smysl má IMHO porovnávat velikost úroku z první hyposplátky s nájemným,jak jsem učinil ve svém předchozím příspěvku.

        3. Radek napsal:

          RE: RE: RE: Investice
          No docela si to zjednodušujete a to „zanedbáním“ růstu ceny nájemného, resp. ceny nemovitosti za těch 11 let.

          Předpokládáte, že po 11 letech bude nájemné třeba těch 13000, ale zároveň předpokládáte, že byt bude stát stejně t.j. 3000000. To ale nebude nejspíš pravda.

          Já bych to shrnul asi takto: Pokud si pořídím nemovitost na hypotéku (ani nemusí být na 100% ceny), pak pro korektní srovnání bych měl porovnat tok hotovosti diskontovaný k nějakému datu (buď k teď nebo k okamžiku splacení hypotéky) nějakou referenční úrokovou sazbou – řekněme takovou, jakou mohu dostat za dluhopisy, které jsou přibližně stejně bezpečné jako koupě nemovitosti. Pro anuitně splácenou hypotéku se diskontuje pořád stejná částka (to, co do toho vrážím každý měsíc a navíc to, co chybí do 100% jednorázově)-pro hypotékaře získám nákladovou položku, výnosovou položkou je hodnota nemovitosti buď teď nebo v budoucnu.
          U nájemníka bych měl udělat nejprve odhad výše nájemného v čase a tuto diskontovat stejnou sazbou ke stejnému datu, nejlépe k teď – mám jeho nákladovou položku, výnosová je 0. No a když to porovnám, vím, co je lepší. U obo variant vujde záporné číslo, které bude menší je lepší varianta.

          1. Vojtík napsal:

            RE: RE: RE: RE: Investice
            Souhlasím s vámi a sám jsem postupoval na vrcholu realitní bubliny,v první polovině roku 2008,stejně,akorát těch vlivů jsem uvažoval víc…A vyšlo mi tehdy NEKUPOVAT :-)).
            Nicméně popisovat to přesahuje možnost příspěvků zde.Užitečnost onoho mnou uvedeného měřítka je v jeho jednoduchosti.

            Jen bych podotknul to,že když někdo podstoupí anabázi s koupí nemovitosti,jejím třicetiletým udržováním,30 letech klepání se,co se stane,když hovyhodí z práce a on nebude mít na hyposplátku a pak z takové analýzy vyjde,že bude po těch 30 letech bohatší o pár set tisíc korun(v dnešní měně) než nájemník,tak je to loser.Chci vydělat alespoň 4-5% ročně.

          2. viky napsal:

            RE: RE: RE: RE: Investice
            Naše historická zkušenost je, že ceny nemovitostí pořád rostou. Ve světě to tak obecně neplatí, odstrašujícím případem je Japonsko, kde ceny nemovitostí více méně klesají už 20 let. U nás pro stagnaci jsou už splněny některé předpoklady, např. začínají do produktivního věku přicházet slabší ročníky a obecně je bytů už nadbytek.
            Tedy dům po 11 letech klidně může stát i méně než teď. Pokud budeme brát možný inflační růst ceny, opět tato výhodu nejspíš zmizí kvůli vyšším hypotečním úrokům. Fixace tento problém řeší jenom přechodně.

  3. selskyrozum napsal:

    Investice
    Přesně tak.Víme oba o čem mluvíme.

  4. Stanley napsal:

    spočítejte si to
    To, zda se vyplatí pořídit vlastní bydlení, si musí každý spočítat sám a měl by podle mě použít aktuální data, protože jaké budou ceny za 10 let nikdo neví. Do výpočtu je potřeba zahrnout i takové věci jako daň z nemovitosti, fond oprav, vedení úvěrového účtu u banky+výpisy, rekonstrukce, pojištění nem., zohlednit daňovou úlevu ze zaplacených úroků atd. Většina těchto položek se může v průběhu splácení výrazně změnit. Mohou klesnout/stoupnout úroky na hypotéce, nájmy, ceny nemovitostí, daně, atd. Těch proměnných je tedy příliš mnoho, takže jediná použitelná data jsou ta, co jsou teď. A i tak je to dost nepřesný výpočet, protože odhad ceny nemovitosti a nájmu v daném místě je sám o sobě poměrně subjektivní záležitost.
    Do hry samozřejmě vstupuje i faktor možné výpovědi z nájmu, takže pokud vyjde výpočet vyrovnaně, přiklonil bych se k pořízení vlastní nemovitosti. Bratranec bydlí v pronájmu a během cca 5 let se stěhoval už 3x. Takže nic příjemného.
    Toť můj názor na tuto problematiku.

    1. viky napsal:

      RE: spočítejte si to
      To stěhování je hodně nepříjemné. Myslím ale, že to je opět pouze otázka času. Obecně bytů k pronájmu přibývá a brzy se dostaneneme na západní standard, kdy platící nájemník bude skutečně zákazníkem a pánem. Současně i pronajímatelé budou mít zájem o dlouhodobé nájemní smlouvy.

  5. jk napsal:

    úroky z hypotéky
    Právě jsem si uvědomil jednu dost zásadní věc. Nelze mluvit jen o tom,že za 30 let zaplatíme ten barák vlastně 2x. Za těch třicet let se také zvýší jeho hodnota vlivem inflace. A na dvojnásobek je to při inflaci 2,33 %!!!

    1. Stanley napsal:

      RE: úroky z hypotéky
      Zvyšování hodnoty nemovitosti není vůbec jisté. Za 30 let může být vlivem krize cena klidně poloviční oproti pořizovací ceně.

    2. Vojtík napsal:

      RE: úroky z hypotéky
      Když se zabýváte hodnotou bytu v dlouhodobém pohledu,téměř nemá smysl jí vyčíslovat v penězích.Vyčíslujte jí v nějakém zboží,které bude vždy existovat-já používám třeba hamburgry.Tak když nějaký byt dneska stojí 3 milióny,vy vyděláváte 30 tisíc a hamburger 30 korun,ten byt stojí 100 000 hamburgrů nebo 100 vašich platů.Možná bude mít za 30 let hodnotu 6 miliónů,vy budete vydělávat 100 000 a hamburger bude stát stovku,takže bude mít hodnotu 60 000 hamburgerů a 60 vašich platů.

      Inflace nejenom zvýší cenu vašeho bytu,nýbrž i všeho jiného.Vaše reálné bohatství se tedy nezmění,i když papírově bude dvojnásobné.
      Chyba vaší úvahy je tedy v tom,že si chrochtáte,že za byt,který bude mít za 30let cenu šest miliónů zaplatíte 6 miliónů,avšak pomíjíte zcela fakt,že úroky hyposplátek platíte nyní,kdy peníze mají hodnotu,kdežto byt „dostanete“ až za třicet let.

      Podobáte se tedy člověku,který dnes zaplatí 30 korun aby dostal hamburger za 30 let a vykřikuje přitom,jak báječný je to obchod,protože za 30 let bude hamburger stát 60 korun.

      Ve skutečnosti s dopouštíte té chyby,že ve vašem přípěvku inflaci zcela ignorujete.Nemovitost jako prostředek uchování hodnoty má smysl jen pokud jste schopen ji zaplatit hotově,anebo v nějakých šílených ekonomických podmínkách typu zimbwabské inflace.

      1. jk napsal:

        RE: RE: úroky z hypotéky
        vypadá to, že máte pravdu. A navíc je to ještě devalvováno tím, že roste průněrný plat. většinou rychleji jak inflace.
        A s tím hamburgrem je to ještě horší.
        Teď jsem zaplatil 30 Kč a celých 30 let budu splácet těch druhých 30.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *