Námět na dárek: Zlatá nemovitost technického dědictví

Námět na dárek: Zlatá nemovitost technického dědictví

Daniel Kuchta

Nemovitosti nemusí být jen z kamene, cihel a betonu. Mohou být i ze zlata. A jejich cena může astronomicky růst. Jaký je osud nemovitostí z cyklu zlatých pamětních mincí Kulturní památky technického dědictví?

Druhý cyklus mincí se jmenuje Kulturní památky technického dědictví a má za úkol ukázat ty památky, které se vyznačují nejenom svou historickou a kulturní hodnotou, ale prezentují specifické technické řešení. 

Mince vydávané ČNB měly hmotnost 1/4 troyské unce (7,78 g), průměr 22 milimetrů a nominální hodnotu 2 500 korun. Od roku 2006 začala ČNB stanovovat cenu mincí na základě reálné ceny zlata, takže emisní ceny se u jednotlivých mincí poněkud lišily. A stejné je to s tržní cenou, která u některých (přesněji u těch dříve vydaných) vystoupala díky velkému zájmu a nižšímu počtu kusů v emisi až na několik desítek tisíc již po několika měsících, přičemž u těch posledních je cena poměrně stabilní. To je ale dáno také množstvím mincí, zejména u kvality proof, u nich došlo u posledních mincí k velkému nárůstu emitovaných kusů.

Papírna Velké Losiny

Na první minci vydané v květnu 2006 je vyobrazena národní kulturní památka papírna ve Velkých Losinách. Emisní cena mince v proof kvalitě byla 4 900 korun, již po dvou letech se však na aukcích prodávala až za 70 000 korun a kromě své sběratelské hodnoty se stala i velmi dobrou investicí. Jde o jednu z nejstarších papíren v Evropě, kde se vyrábí papír ručně až do dnešních dnů. Tradiční postupy výroby z bavlny a lnu, zaručující vysokou kvalitu a dlouholetou trvanlivost, kterou oceňují především klienti v uměleckých kruzích a restaurátoři. Papír se používá pro reprezentační účely, k tisku bibliofilií apod.

Papírna byla založena Janem mladším ze Žerotína koncem 16. století. Nejstarším důkazem existence je průsvitka z roku 1596 v podobě žerotínského erbu. Papírna měla během doby existence několik majitelů a nájemců, kteří se vždy snažili udržet kvalitu na co nejvyšší úrovni a dbali na co nejlepší technické vybavení. Přesto prošla papírna v Losinách několika krizemi (koncem 18. století i v polovině 19. století s nástupem papírenské manufaktury), které ale nakonec dokázala díky kvalitě svých výrobků překonat. Od poloviny sedmdesátých let prošla papírna několika rozsáhlými rekostrukcemi a opravami a dnes je zde také Muzeum papíru.

Klementinum – observatoř

Druhá mince vyšla v říjnu 2006 a zobrazuje národní kulturní památku observatoř v Klementinu. Emisní cena v proof kvalitě byla 4 800 korun, zájem ze strany sběratelů její cenu rovněž vystřelil k několika desítkám tisíc korun. Prvotním účelem Klementina byla kolej gymnázia zřízeného Jezuitským řádem, kterou postavili na místě dominikánského kláštera. 68 metrů vysoká věž observatoře vystavěná v roce 1722 plnila původně také funkci vyhlídky.

Astronomická observatoř vznikla až v roce 1752 z iniciativy Josepha Steplinga, univerzitního profesora a následně také prvního ředitele observatoře. Měření teploty, atmosférického tlaku a dešťových srážek započaly v Klementinu v roce 1752, bylo v nich ale hodně mezer. Za počátek řady měření se tak považuje až rok 1775 a měření zde probíhají dodnes. I když nejde o ideální měření zejména z hlediska polohy observatoře, jsou údaje za 250 let velmi cenným zdrojem informací o vývoji počasí a podnebí. 

Ševčinský důl

Třetí mince z cyklu, vydaná v květnu 2007 a zobrazující Ševčinský důl v Příbrami, byla při emisi prodávána za 4 900 korun, dnes je její cena přibližně 14 000 korun. Dominantou dolu, který je pojmenován po žíle, na níž stojí, je šachetní budova z roku 1813 vysoká 37,5 m. Ta je postavena ve stylu Malakov, jež je kombinací neomítnutých pálených cihel a kamene. Vyznačuje se rovněž zdobnými architektonickými prvky (např. římsy, balustráda, tvarované cihly). Typickou pro budovu je věž zakončená dřevěným ochozem sloužící k astronomickým pozorováním. V areálu dolu se nachází strojovna s unikátním pístovým kompresorem, cáchovna, bývalý bytový dům báňských úředníků a techniků a další provozní budovy.

Důl byl založen v roce 1813 na místě pumpařské šachty, která zde stála již před 200 lety. Nová šachta tehdy měla za úkol urychlit těžení z přilehlých žil. Původně byl nazýván šachtou císaře Františka, později šachtou císaře Františka Josefa (“Francšachta”). Důl má 32 pater a jeho celková hloubka, dosažená v r. 1909, činí 1128,8 m. Je součástí největšího hornického muzea v ČR, mezi jehož nejvzácnější exponáty patří parní těžní stroj Vojtěšské šachty z roku 1889, parní těžní stroj dolu Anna z roku 1914 a důlní kompresor z dolu Generál Štefánik z roku 1928, které jsou státem chráněnými technickými památkami.

Vodní mlýn ve Slupi

V říjnu 2007 vydala ČNB minci s vyobrazením vodního mlýnu ve Slupi v ceně 4 800 korun za kvalitu proof, dnešní cena se pohybuje kolem devíti tisíc. Tato stavba je ojedinělou památkou nejenom po technické, ale také po architektonické stránce. Mlýn je součástí krhovicko-jaroslavického náhonu, který napájel několik rybníků a poháněl čtyři mlýny. Původně gotická stavba pravděpodobně ze začátku 14. století (první zmínka je z roku 1512, ale mlýn určitě fungoval dříve) prošla několika změnami, začátkem 17. století pak došlo k renesanční přestavbě, která mlýnu dala dnešní podobu. V 18. století patřil k největším mlýnům u nás s pěti koly a deseti mlýnskými složeními.

Mlýn fungoval do roku 1951 a rekonstruován byl v letech 1974 – 1984. Dnes je ve správě Technického muzea v Brně jako expozice mlynářské techniky. V obytné části je expozice týkající se vývoje mlynářství od pravěku po současnost, v technologické části jsou pak umístěny čtyři funkční složení. Konkrétně jde o složení staročeské, kašnik, což je modifikované české složení k mletí prosa, a dvě složení amerikánská také nazývaná umělecká. Jsou poháněna čtyřmi vodními koly na spodní dopad vody. Je zde také umístěn válcový mlýn se třemi mlecími stolicemi a stroji na čištění zrna a třídění meliva.

Řetězový most ve Stádlci

Další národní kulturní památkou, zobrazenou na minci vydané v květnu 2008, je řetězový most ve Stádlci. Cena mince při emisi byla 5 570 korun za minci v kvalitě proof, maximálně se prodávala za cenu kolem 7 000 korun, dnes je to kolem šesti tisíc. Most při obci Sádlec je posledním stojícím mostem postaveným v empírovém stylu v Evropě. Postaven byl v roce 1847 v Podolsku nedaleko Písku. V roce 1959 byl most prohlášen za národní kulturní památku a v roce 1960 se rozhodlo o jeho přesunutí kvůli výstavbě Orlické přehrady, která by jej zatopila.

Most byl celý rozebrán na 2000 kamenných kvádrů a 1100 ocelových částí. Přestože byly kamenné kvádry při rozebírání označeny, za deset let jejich uskladnění se některá čísla smyla, a také došlo k poškození nebo ztrátě části řetězů. Obnova mostu se tak výrazně zkomplikovala a musely být pořízeny nové kameny a 14 tun železných částí. Z plánovaného zkrácení z 90 na 60 metrů nakonec bylo prodloužení na dnešní délku 147 metrů a šířku 6,8 metru. Dnes je určen pro pěší a v omezené míře také pro automobily.

Pivovar Plzeň

V říjnu 2008 byla vydaná mince s vyobrazením pivovaru v Plzni za cenu 5 400 korun v kvalitě proof. Dnes se cena pohybuje na stejné úrovni, přičemž maximum bylo kolem sedmi tisíc. V plzni se pivo vařilo podomácku prakticky od založení města v roce 1295, rozhodnutí o založení pivovaru však padlo až v roce 1838. V říjnu 1842 byla uvařena první várka a od druhého roku se začal používat vlastní slad a žatecký chmel. Pivovar byl velmi dobře vybaven a sládek Josef Groll zavedl kvůli specifičnosti ingrediencí novou technologii spodního kvašení, díky čemuž se plzeňské pivo stalo velmi rychle známé a oblíbené. Pivovar si navíc dal záležet na tom, aby bylo pivo čepováno jen v nejlepších podnicích. V roce 1856 se začalo exportovat do zahraničí a v roce 1859 si pivovar nechal registrovat ochrannou známku „Pilsner Bier“.

Vstupní brána z roku 1892, která je vyobrazena také na minci, se stala symbolem pivovaru společně s vodárenskou věží. V původním právovárečném domě, který se dochoval v původní podobě, se dnes nachází Pivovarské muzeum, v němž se nachází gotická sladovna s 18metrovou studnou, hvozd na sušení sladu, valečka s unikátní trámovou konstrukcí, lednice na přechovávání ledu, dvouúrovňové sklepy na zrání piva i prostory bývalého šenku.

Zdymadlo na Labi pod Střekovem

Na minci z května letošního roku je vyobrazeno zdymadlo na Labi pod Střekovem. Mince stála při emisi 6 500 korun, její cena však zatím klesá. Zdymadlo, které se nazývalo také Masarykovo, bylo po dokončení v roce 1936 nejmodernějším a jedním z největších zdymadel u nás a je funkční dodnes. S návrhem využít vodu pro výrobu energii a zlepšit splavnění řeky přišel již v roce 1905 Emil Kolben, nakonec se však tato funkcionalistická stavba začala stavět až v roce 1924 podle návrhu architekta Františka Vahaly. Kromě hospodářského a rekreačního využití slouží zdymadlo také jako lávka přes Labe.

Na pravém břehu stavbu tvoří 111 metrů dlouhý jez rozdělený třemi pilíři do čtyř polí po 24 metrech. V každém poli je umístěno dvoudílné stavidlo zavěšené na Gallových řetězech a ovládané elektromotory v kryté manipulační lávce. Na levém břehu jsou dvě plavební komory, rybí přechod a vodní elektrárna. Ta je vybavená třemi Kaplanovými turbínami o celkovém výkonu 19,5 MW, kvůli nižšímu než plánovanému zdvihu vody je však jejich výkon snížen na 3×5 MW. Rybí přechod byl také upraven, a to v roce 2002, aby přes něj mohly plavat i větší ryby, jako jsou lososi apod.

Větrný mlýn v Ruprechtově

Zatím poslední vydanou mincí, za cenu 6 200 korun v proof kvalitě, byla mince zobrazující větrný mlýn v Ruprechtově v říjnu. Na něm se nachází jediný dochovaný exemplář tzv. Halladayovy turbíny americké výroby v Evropě. Ta ale nebyla na Mlýně nainstalována při výstavbě (1873), ale toto dvoutunové kolo o průměru 10 metrů bylo přidáno při modernizaci v letech 1882 – 1884. Nová turbína znamenala pro mlýn kromě zvýšení výkonu také lepší využití větrné energie. Lopatky na obvodu kola se totiž přizpůsobovaly síle větru a udržovaly tak konstantní otáčky a zabraňovaly poškození.

Provoz mlýna byl zastaven v době vojny, do 50. let se v něm ale šrotovalo. Mlýn pak chátral a do rekonstrukce se pustili až dědici posledního majitele Jana Tesaře po roce 1989. Kvůli tomu, že chyběla technická dokumentace, byla rekonstrukce turbíny zdlouhavá a náročná. Turbína byla opět uvedena do provozu až v únoru 1995. Dnes je využíván k prohlídkám a společenským akcím, v létě pak jako rekreační objekt k ubytování.

Hamr v Dobřívě

V dubnu, nebo květnu příštího roku bude uvedena mince s vyobrazením hamru v Dobřívě. Jde o největší hamr svého druhu v České republice. Dnešní zděná empírová budova z počátku 19. století (původně tzv. Horní hamr), která skrývá výrobní halu o rozměrech 32×12 metrů, byla postavěna na místě původních dřevěných hamrů ze 17. a 18. století. Po straně jsou koryta na přibližně 90 kubíků vody a pod nimi je je lednice, kde se původně nacházelo pět vodních kol (dnes jsou pouze tři).

Dvě kola pohánějí velká nadhazovací kladiva, jejichž kovací hlavy váží asi 140 kg. Třetí kolo pomocí transmise žene lehký chvostový buchar, dvoje strojní nůžky a dvojitý brus. Želežářská výroba v Dobřívě se rozvíjela kontinuálně 450 let až do roku 1955. V roce 1963 byla budova hamru včetně technologického zařízení prohlášena za kulturní památku a dnes je součástí rokycanského muzea Dr. Bohuslava Horáka.

Důl Michal v Ostravě

V říjnu 2010 vyjde poslední mince z cyklu Technického dědictví s vyobrazením dolu Michal v Ostravě. Důl byl jednou ze dvou jam, které se začaly v Michálkovicích hlubit v roce 1843. V roce 1850 pak dostal své jméno podle Michaela Laiera, jenž se výraznou měrou přičinil o rozvoj uhelného hornictví v rakouské monarchii. Po znárodnění v roku 1946 nesl jméno Petr Cingr, ale po ukončení těžby v roce 1993 a zřízení průmyslového muzea, došlo k opětovnému přejmenování.

Důl prošel za svou existenci výrazným technickým a stavebním vývojem. V roce 1863 byl připojen na báňskou dráhu kvůli plynuké expedici uhlí po železnici. V letech 1912 až 1915 došlo v rámci modernizace všech okolních závodů k výrazné přestavbě a elektrifikaci, která vyřadila parní stroje. Důlní pole jámy se skládalo z 84 jednoduchých důlních měr a 12 přebytků. Uhlí se nacházelo v 17 slojích o mohutnosti 50 až 200 cm a hloubka jámy dosahovala 671 metrů. Po ukončení těžby zůstal důl včetně všech technických zařízení v původním stavu. Představuje tak poměrně unikátní soubor elektrických těžních strojů a kompresorů z počátku elektrifikace zachovaných na původním místě svého provozu.

V příštím díle se podíváme na plánovaný cyklus mincí s tématem Mosty České republiky.

Zdroj obrázků: www.zlate-mince.cz

Anketa: Zajímají vás zlaté mince?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Předchozí článek: «
Následující článek: »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *