Necháte se vytápět sousedy?

Zdroj: sxc.hu

Radovan Novotný

Lidé dělají leccos pro to, aby měli na poměrových indikátorech spotřeby tepla co nejmenší spotřebu. Laický pohled na úsporu je zřejmý, čím častěji bude topení vypnuto, tím méně zaplatíme. Jenže o co méně tepla „spotřebuje“ jeden byt, o to více někdy spotřebují byty sousední. Že by se teplo takto kradlo za bílého dne?

V principu platí, že uživatel bytu může díky manuální regulaci ušetřit tím, že vypíná radiátory před odchodem z domu, a méně vytápí místnosti, jako je ložnice nebo kuchyně. Rozdělovač topných nákladů (RTN) registruje menší spotřebu a ta se může (ale nemusí!) odrazit v menších rozúčtovaných nákladech.

Tepelná pohoda závisí na tom, jakou činnost v té které místnosti bytu provádíme. Na vaření a úklid třeba postačí teplota kolem osmnácti stupňů, zatímco odpočinek při televizi bude vyžadovat teplotu vyšší.  

Je také známo, že byt je vyhřívaný nejen radiátory, ale i prostupem tepla od sousedů: „Soused pod námi má rád 30°C v bytě. Výsledek je ten, že v zimě skoro netopíme a ještě větráme, aby nám nebylo vedro.“ Naši spotřebu ovšem neovlivňují pouze sousední byty, spolupůsobí zde i mnoho dalších vlivů.

Umístění bytu v rámci domu a vyregulování otopné soustavy

V teoretické rovině má poloha bytu vliv na jeho tržní cenu. Kdo si pořídí byt situovaný na jih, v zimě může díky slunečním paprskům za topení ušetřit, naopak v létě může být nucen strpět teplo nebo doplácet za klimatizaci.

Energetická náročnost bytu závisí na umístění v objektu, což vytváří rozdíly spotřeby tepla potřebného pro dosažení obvyklé tepelné pohody v rozdílně umístěných bytech. Uživatel „středového“ bytu může jásat, zatímco uživatel bytu, který je nad sklepním prostorem, u kterého nejsou zatepleny stropy, si může stěžovat. Teplo přichází nebo odchází prostupem podlahou, stěnami i stropem. Byt nemusí být dostatečně izolován od jiných prostor, a teplo se tak z jednoho bytu dostává do jiných bytů a společných prostor.

Různé byty jsou dopady prostupu tepla postiženy různě. Z pohledu nákladů na vytápění bude třeba zvýhodněn byt v třetím patře s jižní orientací, oproti bytu v přízemí, s orientací na sever. Záleží také na vlastnostech obálky budovy, že na tom bude lépe dům zateplený, v porovnání s domem nezatepleným, asi není nutné dodávat.

Někdo může tvrdit, že je jeho právem úplně vypnout radiátory a vůbec netopit. V případě dálkového nebo centrálního vytápění lze ovšem oponovat. Otopná soustava je navrhována na základě výpočtu tepelného výkonu, což třeba zahrnuje potřebu dosažení souladu jmenovitého výkonu otopného tělesa s měrnou tepelnou ztrátou místnosti. Je-li otopná soustava vyregulována, jsou zde použity a nastaveny adekvátní typy regulačních prvků. Je-li třeba jednotná vnitřní teplota navržena na 18°C, pak při poklesu této teploty v místnosti termoregulační ventil otopné těleso automaticky zapíná. Rozhodnutí o úplném uzavření otopných těles pak není úplně pod kontrolou uživatele. Teplo, které uživatel bytu při dlouhém větrání a poklesu teploty v místnosti vypustí ven, je v daném místě díky automatické regulaci dodáno otopným systémem.

V případě vyregulování otopné soustavy by tedy neměla nastat situace, jako je tato: „Máme souseda, který netopil vůbec. My jsme pak měli v pokoji stále 17°C, a to jsme měli radiátor puštěný naplno. Sousedící zeď byla studená, sráželo se na ní vlhko a byla na ní plíseň. Bohudík stačilo se sousedem pohovořit, aby začal topit.“ 

Další tepelné zisky a ztráty, spory kolem rozúčtování

Teplotu v konkrétním bytě zvyšují i dodatkové zdroje tepla. Už jsme zmínili skutečnost, že slunce prohřívá různé byty značně rozdílně, a je to přírodní nespravedlnost úzce spjatá s konkrétním bytem – co je v zimě nevýhoda, může být v létě výhodou. Teplo dodávají i elektrické a plynové spotřebiče, hospodyně, která ráda peče, se může podělit se zkušeností: „Přála bych vám vidět, co mi udělá s teplotou, když peču v troubě!“ 

Část tepla do bytu přichází z neizolovaných vnitřních rozvodů – stoupaček. Některé byty mohou v tomto ohledu získat výhodu. Čím více tepla se v neizolovaném potrubí přenáší dále, tím více mohou průchozí místa získat.

Svou roli má i plýtvání, třeba zbytečné přetápění, nebo nevhodné větrání. Jedna ze zásad hospodaření s tepelnou energií v zimním období je krátkodobé intenzivní větrání. Větrat je nutné naplno a jen krátce, aby stěny neprochladly. V sousedském hašteření se tak třeba může objevit případ souseda, který má celou zimu pootevřené okno, aby u něj mohl sedět a kouřit. Ostatní pak mohou poukazovat na to, že na toto plýtvání v konečném důsledku přispívají. Poměrové měřidlo mu sice napočte více dílků, ale to nutně neznamená, že zaplatí úměrně více. V důsledku modelu rozúčtování nákladů, ve kterém se těm, kteří mají spotřebu nad 140 %, úhrada sníží. Skutečná spotřeba bytové jednotky se dle vyhlášky č.372/2001 Sb. totiž nesmí odchýlit od průměru o více než ±40 %.

A tak i kdyby si paní Vomáčková stěžovala, že jí poměrové indikátory spotřeby tepla vyhodnotily 4 951 poměrových dílků, i když v jiném, rozlohou stejném, bytě bylo naměřeno 791 dílků, tyto extrémy budou rozúčtováním setřeny. I tak přátelům paní Vomáčkové, kteří třeba díky výhodné poloze bytu mají malé náměry rozdělovačů topných nákladů (RTN), bude doúčtován rozdíl do minimálního plnění daného vyhláškou.

Ve výpočtech se také používají koeficienty zohledňující polohu místnosti, paní Vomáčková by třeba mohla v podkladech k rozúčtování zjistit „na poměrovém měřidle máme zvýhodnění 10% oproti ostatním kvůli rohovému bytu“.

Kritika rozúčtování nákladů

V debatách občas zaznívají kritiky, že se regulátoři snaží náklady na spotřebu „zprůměrovat“ a dobrat se prostřednictvím závazné legislativy „vyšší spravedlnosti“. Kritici také konstatují, že náklady na vytápění jsou jedním z hodnototvorných parametrů nemovitosti a že rozdílná užitná hodnota bytů by se teoreticky měla odrážet v jejich ceně (anebo nájemném). Byt máte, kde máte, jeho polohu jste znali při jeho pořízení – energetická náročnost bytu je přece vyhodnotitelnou vlastností. Pokud by v domě neexistovalo sdílené vytápění, pak by každý platil, co by skutečně spotřeboval. Pokud by vytápění v domě nebylo sdíleno a existovalo individuální vytápění dílčích jednotek, pak by se variabilní náklady na vytápění daly optimalizovat a nebylo nutné náklady na topení sdílet pod taktovou jakési vyhlášky.

V reálném světě je ovšem leccos kompromisem a tím je i stávající způsob rozúčtování nákladů na centrální vytápění. Buďme rádi, že existuje a dává mantinely, které obvykle konečné uživatele k úsporám motivuje.

Anketa: Kolik ročně utratíte za vytápění?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Předchozí článek: «
Následující článek: »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *