Stavební spoření: Vláda zítra jedná, stavební spořitelny se bojí

O změnách ve stavebním spoření se hovoří snad tak dlouho, jak dlouho je tento produktu zakotvený v české kotlině. Současná vláda v čele s ministrem financí Miroslavem Kalouskem mnohé změny již provedla. A připravuje další. Stavební spořitelny z nich mají strach. Navrhované změny prý povedou k zániku stavebního spoření.

Hloubku obav stavebních spořitelen dokládá skutečnost, že o zítřejším jednání vlády, kde mají být schvalovány další změny, se stavební spořitelny dozvěděli v pátek, a již v pondělí svolali na úterý tiskovou konferenci pro novináře, kde se sešli zástupci čtyř stavebních spořitelen a mezi nimi tři generální ředitelé. Čeho se stavební spořitelny tak bojí?

Hlavní obavy plynou z „produktolizace“ stavebního spoření. To by od roku 2015 neměly poskytovat jen stavební spořitelny, ale produkt stavebního spoření se státním příspěvkem by měl být dostupný i univerzálním bankám.

„My v žádném případě nevystupujeme proti tomu, aby univerzální banky nemohly poskytovat stavební spoření. Základní problém je, že novela zákona stanovuje pro univerzální banky a spořitelny naprosto odlišné podmínky,“ uvedl předseda Asociace českých stavebních spořitelen Vojtěch Lukáš.

Jádro sporu je v rozdílnosti podmínek, za nichž mohou stavební spořitelny nakládat s prostředky klientů, a jak s prostředky budou moci nakládat banky. Zatímco stavební spořitelny mohou buď poskytovat úvěry na bydlení (včetně překlenovacích), nebo nakupovat konzervativní dluhopisy či jinak velmi bezpečně investovat, banky budou moci s prostředky nakládat volně – a budou limitovány jen běžnými zásadami obezřetného podnikání bank.

Ani to by ale nevedlo ke konci stavebního spoření. Podle zástupců stavebních spořitelen by to ale vedlo k omezení poskytování překlenovacích úvěrů. Banky mohou s kapitálem nakládat efektivněji, a tedy by poměrně levné úvěry především na rekonstrukce bez zajištění nemovitostí neposkytovaly. A protože překlenovací úvěry tvoří 96,3 % úvěrového financování stavebními spořitelnami, stát by se mohl dovtípit, že stavební spoření neplní svůj hlavní účel – a dále přivřel kohoutky státního příspěvku.

„Stavební spoření je bez státního příspěvku neživotaschopné,“ přiznal Vojtěch Lukáš. Za snahou zlikvidovat stavební spoření i nepřímo prý stojí Miroslav Kalousek, kterému se nepodařilo prosadit jeho přímé zrušení.

Obavy z neposkytování překlenovacích úvěrů univerzálními bankami, které by se vrhly do produktu stavebního spoření, ovšem nemusí být oprávněné. Banky sice hospodaří se získaným kapitálem s cílem maximalizace výnosu z něj. Poskytují sice mezi nezajištěnými úvěry spotřebitelské s úročením řádově od 8 % výše. Ale… zároveň poskytují (sice zajištěné) hypotéky, u nichž je výnos také nízký (a v současném konkurenčním boji jsou stlačovány i ziskové marže), a navíc by se otevřel koláč více než 45 mld. Kč, které jsou v současné době rozpůjčovány formou překlenovacích úvěrů.

Překlenovací úvěry čerpají především lidé, kteří potřebují větší objem finančních prostředků, ale zároveň v převážné většině nechtějí (či nemohou) zastavit nemovitost. Pokud by navíc měly platit vysoké úrokové sazby, rekonstrukce a opravy by financovali buď z jiných zdrojů, nebo by je odložili. A o tyto klienty by nepochybně projevily i banky, které by získaly přístup k levným zdrojům z produktu stavebního spoření.

Vytvořit „účelově vázaný spotřebitelský úvěr“ je již maličkost, a pokud by mu navíc zůstaly vlastnosti překlenovacích úvěrů (tedy především: klient platí pouze úroky – a to po celou dobu, a k tomu povinně dospořuje), jednalo by se při minimální rizikovosti současných dlužníků stavebních spořitelen o bezpečný a výnosný (pro banku) produkt.

Klient by tak nic z výhod současného stavebního spoření ztratit nemuseli. Ztratily by ale stavební spořitelny – svůj význam.