Novela stavebního zákona může rozhýbat nový rozvoj, připomínky povedou k prodloužení agonie

Mnohé organizace a spolky veřejně se prohlašující za ochránce přírody jsou bytostně závislé na napadání stavebních záměrů. Čím větší a známější stavba, tím lépe. Stejně jako v jiných případech, i zde jde v prvé řadě o peníze. Kromě vysávání státních i nadnárodních dotací jsou totiž tito samozvaní ochránci čehokoliv závislí na příspěvcích dobrovolných dárců. A jak se může malé sdružení pár kamarádů ze zapadlé obce lépe zviditelnit, než napadnout například modernizaci dálnice D1? On už se nějaký důvod vždycky najde, třeba neúplně otisknuté razítko na některém z desítek vyjádření. Účel – ukázat se potenciálním dárcům – splní cokoliv.
Nehledě na to, že existují dokonce i profesionální vyděrači, kteří se proti stavebnímu záměru odvolají jen proto, aby vzápětí mohli investora vydírat a chtít po něm „dobrovolný“ příspěvek na činnost. Na základě vlastní zkušenosti podobné firmy rozdělujeme na počítačové a finanční. Zatímco prvním stačí nakoupit nejnovější modely počítačů do kanceláře, ty druhé si rovnou řeknou o peníze. Vyhrožují pak tím, že stavební záměr budou blokovat až do nekonečna.
Představení novely stavebního zákona proto u těchto takzvaných aktivistů spustilo hlasitější alarm, než kdyby chtěl někdo vést dálnici samotným srdcem Boubínského pralesa. Teď totiž není ohrožená „jen“ příroda, ale legislativní změna přímo zasahuje byznys model těchto sdružení. Není proto divu, že ministerstvo pro místní rozvoj dle svých slov přijalo k novele 1641 připomínek. Mnohé se týkaly právě toho, kdo se ke stavebním záměrům bude moci v budoucnu i nadále vyjadřovat. Zároveň s tím spustili odpůrci nové výstavby také výrazný mediální humbuk.
Paradoxní je, že drtivá většina takto napadaných staveb nakonec stejně vznikne, jen výrazně později. V mezidobí však vznikají nevratné škody. Ať už jsou to dražší nemovitosti, rostoucí výdaje veřejných rozpočtů za nekonečné spory či dokonce vážné nehody na nevyhovujících silnicích zbytečně dále přetěžovaných kvůli chybějící dopravní infrastruktuře.
Ministerstvo by proto nemělo těmto kritikům ustupovat, byť by byli sebehlasitější. Nová výstavba totiž není pouze v zájmu soukromých investorů a stavebních firem, ale celé společnosti. Blokování nové výstavby se sice týká i soukromníků, ale ještě ve větší míře státu. Veřejný sektor je totiž dlouhodobě největším stavebním investorem. Na chybějící dálnice, obchvaty měst a koneckonců i na nedostatek nových bytů tak v konečném důsledku doplácejí úplně všichni.
RNDr. Evžen Korec, CSc.
Generální ředitel a předseda představenstva
EKOSPOL a. s.