Samoživitelé si musí půjčovat peníze na živobytí, ale nemají na splácení. Stát by měl posílit jejich ochranu

Samoživitelé, kterým jejich bývalí partneři neplatí na děti, mohou požádat stát o zálohové výživné od státu, ale pro mnohé je to složité. Nejvíce kritizují podmínku podání trestního oznámení pro neplacení alimentů a také zmiňují obavy z možného snížení ostatních dávek.

„Mám se svým bývalým manželem neustálé potíže, a když ho zažaluji, bude to ještě horší. Oficiálně má jen nízký příjem a je to na naší dohodě, co mi na kluky měsíčně dá,“ uvedla samoživitelka, která si kvůli nízkému příjmu vzala malou půjčku a nemá ji z čeho splácet. Podle statistiky M.B.A. Finance meziročně stoupl počet samoživitelů dlužících za finanční produkty o 45 procent.

Rezignaci na splnění podmínky vedení exekuce proti dlužníkovi alimentů uvádí velká část osamocených rodičů. Také proto, že má vlastní nebo zprostředkovanou zkušenost, že to nepomůže. Podle údajů Exekutorské komory je neúspěšně vymáháno deset miliard korun nezaplaceného výživného.

„Většina notorických neplatičů výživného je předlužená a zpravidla neplatí opakovaně. Nemají trvalé bydliště, čelí vícečetným exekucím, když pracují, tak „načerno“ a nemají majetek, který by bylo možné postihnout. Úspěšnost vymožení jejich dluhů se pohybuje pod 10 procenty,“ vysvětlil Jakub Zetek provozní ředitel M.B.A.

^REKLAMA

Finance důvody, proč ani exekuce na nezodpovědné rodiče nezabírá. Podle něj je nejúčinnějším nástrojem řízená komunikace vedená tak, aby byl neplatící rodič vystaven sadě negativních i pozitivních tlaků, protože většinou jde o řešení hlubšího sociálního a psychologického problému. Jako účinnou sankci hodnotí zadržení řidičského průkazu. Je prý ale nesystémová, protože od roku 2014, kdy je v platnosti, bylo zabaveno jen něco přes 9 tisíc řidičských oprávnění.

„Stát by mohl legislativně posílit vymahatelnost, a například zákonem umožnit postoupení pohledávky výživného, což je v okolních západních zemích možné. Samoživitelé by se tak nemuseli pouštět do zdlouhavého a finančně náročného boje o výživné. Zákon by měl stanovit minimální nominální hodnotu odkoupené pohledávky a určoval by i okruh subjektů, které jsou odborně způsobilé pohledávku odkoupit. Ty by na sebe převzaly riziko nedobytné pohledávky, bez nároku na ručení za trvání pohledávky od samoživitele, který u jiných typů pohledávek zákon zajišťuje,“ popsal Zetek další možnost, jak pomoci samoživitelům získat dlužné výživné.

Stát by také mohl proti neplatičům alimentů uzákonit nové povinnosti a sankce. Například povinnost pracovní rekvalifikace, zákaz požívání alkoholu a drog, hraní hazardních her nebo vstupu do nevhodného prostředí. Tato opatření by měla hlavně preventivní účinek a dohled nad jejich dodržováním by mohla zajistit Probační a mediační služba.