Rozhovor: Škoda, že se ze stavebního zákona stalo politikum, je to jen technicistní nástroj

Od poloviny letošního roku by měl kompletně platit nový stavební zákon. Podaří se podle vás ministerstvu pro místní rozvoj připravit vše tak, aby mohl na 100 % fungovat a zrychlilo se schvalování nových staveb?

Nejsem si tím prvním červencem jist, přestože MMR deklaruje, že vše běží, jak má. Je to ale jen můj osobní názor dle informací, které o věci mám. Myslím si, že těch informací není dostatek, a stávající stav digitalizace v nás nebudí úplnou jistotu, že by se fungování digitalizovaného stavebního řízení do prvního července stihlo. Což nás také vedlo k tomu, že jsme za Platformu pro zdravý stavební zákon, jíž jsme součástí, napsali otevřený dopis vládě, premiéru Petru Fialovi, ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, ale také všem dalším ministrům, senátorkám, senátorům, poslankyním a poslancům.

Nevyjadřujeme v něm obavu, zda se to stihne, nebo ne, protože jsme stále ujišťováni, že ano, ale chtěli bychom vědět, podle jakého plánu a harmonogramu se věci vyvíjejí. A co se týká zrychlení povolovacího řízení, tak byť se nám to nemusí líbit, odpověď zní, že teprve čas ukáže.

Pokud se začne povolovat podle nového stavebního zákona od prvního července, tedy ještě než doběhnou povolovací procesy staré, tak jeho zrychlení a kvalitu budeme schopni vyhodnotit zhruba na konci roku. Vlivů na zrychlení nebo nezrychlení je celá řada a nechtěl bych nyní spekulovat o tom, jestli se tak stane či nikoliv. Samozřejmě, bylo to cílem, je to naše přání, ale odhadovat nyní, jak to dopadne, by byla čirá spekulace.

Dostali jste již od ministerstva kompletní informace o tom, jak by měl nový stavební zákon fungovat v praxi?

Na tuto otázku jsem již částečně odpověděl výše. Asi není úplně důležité, zda máme my, jako nejširší stavební veřejnost, od investora po projektanta a stavební firmu, technické vybavení, ale obava směřuje k připravenosti úřadů, které o tom mají rozhodovat. Tam vidím největší hrozbu. To, že my jako klienti systému ještě ty věci neumíme nebo neznáme, se dá v čase napravit, ale primárně musí fungovat druhá strana, tedy státní správa. A tam cítím velkou obavu.

^REKLAMA

Bylo podle vás správné, že nová vládní koalice nenechala původně schválený nový stavební zákon vstoupit do praxe a přepracovala jej?

Myslím si, že to správně nebylo. Jsem známým příznivcem té jedné linie stavebního úřadu v čisté státní správě a opuštění smíšeného modelu státní správy v přenesené působnosti tak, jak byla soustava stavebních úřadů navržena v původním znění zákona. Politická realita byla taková, jaká byla.

Politická reprezentace s novou legitimitou se rozhodla věci změnit a my jsme to samozřejmě respektovali, ale nemyslím si, že to byl správný postup. Dokázal jsem si představit, že by se nový stavební zákon, tak jak byl přijat v té původní variantě, začal používat a mohly se v podstatě už dávno nabírat zkušenosti a ty případné nedokonalosti a nedostatky opravovat. Až praxe vždy ukáže, aneb jak se říká: „Šedá teorie, zelený strom života“.

O kolik se podle vás schvalování nových staveb s novým zákonem urychlí?

To se nyní nedá říct a spekulovat nechci. Je třeba si počkat na reálná čísla.

Jaké hlavní přínosy a nedostatky spatřujete v novém stavebním zákoně?

Za nedostatek považuji zachování přenesené působnosti státní správy. Přínos vidím ve vzniku Dopravního a energetického stavebního úřadu (DESÚ), který řeší veřejné strategické investice infrastrukturního charakteru, což považuji za systémově správné a klíčové.

Velký důraz se klade na digitalizaci. Došlo podle vás v její přípravě k nějakému pochybení nebo vše postupuje tak, jak má?

Nejsem schopen vyhodnotit, jestli v průběhu přípravy došlo k nějakým chybám. Mohu jen čerpat z veřejných zdrojů.

Máte nějaký další komentář na toto téma?

Mě osobně velmi mrzí, že se ze stavebního zákona stalo politikum. Jsem toho názoru, že stavební zákon nemá být politikum, nýbrž technicistní nástroj pro povolování výstavby na území České republiky. To, že nepatříme mezi špičky v rychlosti povolovacích řízení, je bohužel fakt. Šancí, jak to napravit, byla celá řada a ne všechny se využily.

Například byla snaha sjednotit řízení do jednoho rozhodnutí, což se úplně nepodařilo. V případě jednoho rozhodnutí by dotčené orgány státní správy neobíhal investor, ale obíhaly by doklady. Povinností investora totiž není slaďovat stanoviska těchto orgánů, protože mohou být v řadě případů kontraproduktivní. Myslím, že pravidla hry by měl určovat stát – dotčené orgány státní správy pak mají vybrat, který veřejný zájem vyžaduje větší ochranu a který má přednost před druhým. Nemělo by se to nechávat na stavebníkovi, aby to vyjednal.