Uhlíková neutralita rezidenčních budov bude stát nejsilnější ekonomiky EU okolo 3 bilionů eur

Sektor rezidenčních nemovitostí je významným, ale často podceňovaným zdrojem emisí skleníkových plynů v Evropě. Přitom dekarbonizace bydlení je klíčová pro dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. V hlavních evropských ekonomikách (Německo, Francie, Itálie, Španělsko a Nizozemsko) tvoří přímé emise z domácností 7 až 14 % celkových emisí dané země, což je srovnatelné s emisemi z průmyslu. Pokud se započítají i nepřímé emise, může se tento podíl zdvojnásobit.

„V Německu jsou obytné budovy zodpovědné za 14 % celkových emisí, což je srovnatelné s průmyslovým sektorem. Itálie a Francie následují těsně za Německem, kde emise z obytných budov tvoří 13 %, resp. 12 % celkových emisí. I v zemích jako Nizozemsko (11 %) a Španělsko (7 %), kde je elektřina čistší nebo poptávka po vytápění nižší, představují domácnosti stále významnou část emisí,“ říká Kateřina Kirakosjan, country manažer Allianz Trade v České republice.

Údaje odrážejí pouze přímé emise, tedy emise spojené s vytápěním prostor a ohřevem vody, chlazením, větráním, osvětlením a používáním domácích spotřebičů. Pokud se zohlední i nepřímé emise, uhlíková stopa sektoru rezidenčních nemovitostí se podstatně zvýší. „Do kategorie patří emise z předvýrobních a následných činností, jako je výroba stavebních materiálů, stavební procesy, údržba a produkce odpadu. Podle zprávy OECD z roku 2023 se podíl rezidenčních nemovitostí na celkových emisích v zemích OECD zvyšuje z 11 % na 23 %, pokud se právě započtou dohromady přímé i nepřímé emise,“ vysvětluje Kateřina Kirakosjan.

Dosažení cílů nulových emisí do roku 2050 v sektoru nemovitostí bude podle analýzy vyžadovat značné investice. Pro 4 největší ekonomiky EU (Německo, Francie, Itálie a Španělsko) to bude znamenat výdaje okolo 3 bilionů eur (121 miliard ročně) do kumulativních renovací souvisejících s energií. „Investiční požadavky se mezi jednotlivými zeměmi značně liší v závislosti na rozdílech v podnebí, stáří budov a stávající úrovni energetické účinnosti. Německo, které má nejvyšší poptávku, potřebuje 1 382 miliard eur pouze pro rezidenční sektor a dalších 103 miliard pro komerční nemovitosti. Francie následuje s odhadovanou investiční potřebou 936 miliard eur do roku 2050. Naproti tomu Itálie a Španělsko, které mají menší stavební fond a příznivější profil spotřeby energie, mají dohromady nižší investiční požadavky ve výši 604 miliard eur,“ popisuje Kateřina Kirakosjan.

^REKLAMA

Investice na přechod nemovitostí na nulové emise by dle analýzy mohly mít příznivý dopad na růst HDP zkoumaných států. V rámci přechodu na nemovitosti s nulovými emisemi by HDP mohlo vzrůst o 120,7 miliard eur v Německu, 39,4 miliard eur v Itálii, 26,3 miliard eur v Nizozemsku, 25,8 miliard eur ve Francii a 12,3 miliard eur ve Španělsku.

„Zatímco v prvních letech (2030–2040) dojde pouze k mírnému nárůstu hrubé přidané hodnoty (HPH) v odvětví nemovitostí, který bude o 5 % vyšší než v pravděpodobném scénáři, od roku 2040 se situace výrazně změní, protože poklesnou provozní náklady, vzroste poptávka a zlepší se energetická účinnost. Mezi lety 2041 a 2050 by hrubá přidaná hodnota v odvětví nemovitostí měla překročit základní scénář o 20–30 %, zejména ve Španělsku a Nizozemsku. Celkově by toto odvětví mohlo do roku 2050 vytvořit téměř 1 bilion eur dodatečné hodnoty pouze v Německu,“ popisuje Kateřina Kirakosjan.

Přechod také působí jako motor zaměstnanosti, přičemž zaměstnanost v odvětví nemovitostí roste v rámci scénáře nulových emisí o 9 % ročně, což znamená více než 345 000 nových pracovních míst v pěti největších evropských ekonomikách (106 600 nových pracovních míst v odvětví nemovitostí v Německu, 98 300 ve Francii, 70 800 ve Španělsku, 52 400 v Itálii a 16 800 v Nizozemsku). Celkově by přechod k nemovitostem s nulovými emisemi mohl snížit nezaměstnanost v průměru o 0,2 procentního bodu.