Jedním z důvodů drahých nemovitostí je nízká cena peněz. Je jasné, že pokud je dvouletý britský výnos okolo 0,80 %, spokojí se investoři s výnosem nemovitostí v Londýně okolo 3,80 %. Vedle toho svoji roli sehrál spekulativní příliv investorů, kteří sázejí na další růst ceny. V zemích jako Kanada, Norsko nebo Austrálie to může mít přímou souvislost s komoditním boomem, který na suroviny bohatým ekonomikám umožnil vyhnout se negativním dopadům velké finanční krize. Svoji roli může sehrát také celková atraktivita měst k žití – podle žebříčků firem jako Mercer v první desítce měst nejpřívětivějších pro žití kralují města z Austrálie, Kanady a Evropy. Není tedy divu, že přitahují kupce z celého světa. Ceny se pak lehčeji mohou odpoutat od nájmů nebo mezd v dané ekonomice.
Ať převažuje jeden nebo druhý důvod, MMF před drahými nemovitostmi varuje. Výzkumy ukazují, že přehřátý realitní trh stál v minulosti za více než polovinou všech systémových krizí v bankovním sektoru. Co ale dělat, když centrální banky úzce cílující spotřebitelskou inflaci jen tak nebudou mít prostor pro zdražení peněz. MMF doporučuje, aby centrální banky přímo omezovaly půjčky na nákup do nemovitostí tvrdými kritérii (například zákazem určitých typů hypoték). Je jasné, že především liberálním centrálním bankéřům takový přístup nemusí být po chuti.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery
