Václav Skoblík: Když vítr narazí na odpor. Příběhy z Francie, Španělska i Norska

Projekt Mont des Quatre Faux, plánovaný s 63 turbínami o celkovém výkonu 226 MW, byl vyvíjen společnostmi EDF Renewables a Renner Energies. Ačkoli získal povolení v roce 2017, místní obyvatelé vyjádřili obavy z negativního dopadu na krajinný ráz. Odvolací soud v Nancy nakonec rozhodl ve prospěch obyvatel a povolení zrušil. Tento případ zdůrazňuje důležitost pečlivého zvažování umístění větrných parků s ohledem na místní prostředí a komunitu.

Podobné případy se neobjevují jen ve Francii. V regionu Galicie na severozápadě Španělska, který je známý svou rozmanitou krajinou a biodiverzitou, byly v uplynulých měsících pozastaveny desítky projektů větrných elektráren s celkovou kapacitou přibližně 2 GW. Důvodem jsou stovky žalob podaných místními obyvateli, ekologickými organizacemi i jednotlivými obcemi. Protesty se soustřeďují nejen na vizuální dopad větrníků na krajinu, ale i na rizika pro místní ekosystémy, ohrožení druhů chráněných ptáků, hlukové zatížení a kumulativní efekty velkého počtu zařízení na malém území. Podle místních obyvatel se v některých oblastech připravovalo až dvacet různých větrných projektů v okruhu několika kilometrů, a to často bez dostatečného zapojení veřejnosti nebo detailních studií dopadů na životní prostředí. Španělské soudy nyní požadují podrobnější hodnocení kumulativních efektů a některé projekty vrátily k přepracování.

V Norsku pak došlo k vysoce medializovanému konfliktu mezi vládou a původními obyvateli Sámů ohledně větrného parku Fosen Vind, který se stal symbolem střetu mezi klimatickými cíli a právy menšin. Nejvyšší soud Norska v roce 2021 rozhodl, že výstavba dvou větrných parků na náhorní plošině Fosen, včetně největšího větrného komplexu v Evropě, porušila ústavní práva Sámů na tradiční pastevectví sobů. Verdikt konstatoval, že rozsah projektu a jeho dopady na pastviny znemožňují zachování tradičního životního stylu této původní populace. I přesto větrné turbíny nadále fungovaly – rozhodnutí soudu sice zrušilo právní základ pro jejich provoz, ale neobsahovalo příkaz k jejich odstranění. To vedlo k rozsáhlým protestům a k mezinárodní pozornosti. V roce 2024, po intenzivních jednáních, norská vláda dosáhla s představiteli Sámů dohody, která umožnila pokračování provozu turbín za předpokladu rozšířených ochranných opatření a kompenzací. Tento případ se stal precedentem v debatě o tom, jak vyvažovat potřebu energetické transformace s ochranou kulturních práv a práv menšin. Ukazuje však, že investoři jsou povinni nalézt dohodu s místními obyvateli. Centrální rozhodnutí nedokáží reflektovat místní podmínky.

Zajímavý a v mnoha ohledech precedentní případ se odehrál také v Irsku, kde došlo ke sporu mezi rybářem Ivanem Toolem a energetickou společností RWE Renewables. Toole podal žalobu kvůli plánovanému rozšíření offshore větrného parku nedaleko Wicklow, které podle něj ohrožovalo jeho živobytí a narušovalo ekosystém tradičních lovišť. I když developerská firma argumentovala veřejným zájmem a cíli klimatické politiky, Toole trval na tom, že mu nebyly poskytnuty dostatečné záruky ani kompenzace za zásah do rybolovných oblastí. Případ vzbudil velký mediální zájem, neboť upozornil na dosud málo řešené napětí mezi rozvojem obnovitelných zdrojů a tradičním způsobem obživy pobřežních komunit. Spor byl nakonec vyřešen mimosoudně – společnost RWE vyplatila Tooleovi finanční kompenzaci a uhradila jeho právní náklady. Tento případ se stal v Evropě jedním z prvních, kdy jednotlivec úspěšně zpochybnil projekt větrného parku na základě ochrany svých ekonomických zájmů a práva na účast v rozhodovacím procesu.

^REKLAMA

A další příklad, v oblasti Cabrach ve skotském regionu Moray, známém jako historické srdce výroby skotské whisky, vzbudil silné emoce návrh na výstavbu jednoho z největších větrných parků ve Spojeném království. Projekt, který by zahrnoval až 74 větrných turbín o výšce přesahující 200 metrů, vyvolal odpor místních obyvatel i organizací na ochranu krajiny. Ti varují, že plánované rozšíření větrné infrastruktury by mohlo nenávratně poškodit ráz odlehlé, historicky cenné krajiny a výrazně ovlivnit estetickou hodnotu regionu, který dosud zůstával relativně nedotčen průmyslovou výstavbou. Místní obce také kritizují skotskou vládu za nedostatečnou regulaci, která podle nich nahrává developerům na úkor práv obyvatel. Zvlášť kontroverzní byla nabídka investorů na snížení účtů za elektřinu pro obyvatele Cabrachu výměnou za podporu projektu, což mnozí vnímali jako pokus o „úplatek“. Protesty zdůrazňují širší debatu o tom, do jaké míry mají mít místní komunity právo spolurozhodovat o energetických projektech, které zásadně proměňují jejich prostředí.

Tyto příklady ilustrují složitost a různorodost výzev spojených s rozvojem větrných parků v Evropě. Je nezbytné, aby při plánování a realizaci těchto projektů byly pečlivě zvažovány nejen technické a ekonomické aspekty, ale také sociální a environmentální dopady i podporu místních obyvatel. Transparentní komunikace s místními komunitami, respektování jejich obav a hledání kompromisních řešení jsou klíčové pro úspěšné začlenění obnovitelných zdrojů energie. Potvrzuje se, že globální a EU/národní enviromentální cíle a hodnocení dopadů stejných projektů se i zásadním způsobem liší s postoji místní samosprávy a občanů v dané lokalitě. Hledání rovnováhy vnímání občanů v konkrétní lokalitě a nad/národními cíli je obtížné, nákladné, ale nezbytné.

Autor: Václav Skoblík, obchodní ředitel skupiny UCED