23. 10. 2017
Zákon o spotřebitelském úvěru přinesl řadu novinek. Omezil počet úvěrujících subjektů a zavedl možnost předčasného splacení úvěru bez sankce
Zákon o spotřebitelském úvěru, který začal platit na začátku prosince loňského roku, přinesl řadu novinek a podstatně změnil podmínky pro podnikání v této části finančního trhu. Téměř s ročním odstupem dopady nejvýznamnějších změn shrnuje někdejší první český finanční arbitr Otakar Schlossberger, jenž v současné době působí jako spolupracující lektor společnosti 1. VOX a zároveň pedagog Vysoké školy finanční a správní.
Zřejmě nejzásadnější novinkou je, že pod spotřebitelské úvěry jsou zahrnuty všechny úvěry, které obdrží občan. Jedná se i o takzvané hypotéční úvěry či úvěry ze stavebního spoření, které zákon označuje jako spotřebitelské úvěry na bydlení. „Za klasické spotřebitelské úvěry jsou pak chápány takzvané vázáné spotřebitelské úvěry například na zboží nebo úvěry, které nesplňují kritérium úvěru na bydlení. Pro příklad můžeme uvést například úvěr poskytnutý spotřebiteli prostřednictvím kreditní karty nebo takzvané neúčelové úvěry, někdy chybně označované jako hotovostní,“ vypočítává Otakar Schlossberger, který v kurzech v rámci 1. VOX předává poznatky z této problematiky manažerům bank, ale i menších společností, které tyto úvěry nabízejí a poskytují.
Neméně důležitou novinkou rovněž je, že zákon vyžaduje po poskytovatelích spotřebitelského úvěru minimální kapitál ve výši 20 milionů korun a získání povolení ze strany České národní banky (ČNB). Nově tak spadají takoví poskytovatelé spotřebitelského úvěru pod dozor a dohled ČNB. Poskytovatel spotřebitelského úvěru musí prokázat i odborné znalosti a dovednosti. „Právní úprava předpokládá, že všeobecné znalosti jsou splněny, pokud je prokázáno, že poskytovatel nebo jeho zaměstnanci mají maturitu a odborné znalosti a dovednosti se prokazují vykonáním zkoušek odborné způsobilosti, které může zajišťovat jen akreditovaná osoba. Tuto akreditaci uděluje na základě žádosti a splnění zákonných podmínek opět ČNB,“ říká Schlossberger.
Za další velkou změnu lze považovat informační povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru vůči dlužníkovi. Tyto povinnosti jsou spojeny zejména s poskytnutím poměrně široké předsmluvní informovanosti. Proto, aby mohl věřitel správně posoudit úvěrovatelnost svého klienta, tak zákon v příloze obsahuje formuláře, které mu k tomu mají pomoci. Použití těchto formulářů je nutné a toto musí zajistit poskytovatel úvěru, který bude stát v roli věřitele.
„Z dalších výrazných změn lze jmenovat možnost bezsankčního splacení spotřebitelského úvěru kdykoliv v průběhu smluvního vztahu, což bude mít jistě velký význam u hypotéčních úvěrů či úvěru ze stavebního spoření. Zákon také omezuje významně maximální výši sankcí, které lze vůči spotřebiteli uplatnit. Je uvedena částka 200 tisíc korun jako souhrn všech smluvních pokud, které lze po spotřebiteli požadovat z jednoho úvěru,“ uzavírá lektor 1. VOX a vysokoškolský pedagog Otakar Schlossberger.
Tisková zpráva: VOX
