Stát „podpoří“ podnikatele a aktivní zaměstnance zvýšením odvodů o desítky miliard korun

Jen pro letošní rok rozpočet počítá s tím, že tyto platby ze státního dosáhnou zhruba 73 miliard korun. To je celkem podstatná částka na to, aby z českého zdravotnictví zcela zmizela. Představuje to necelou pětinu výdajů ve zdravotnictví. Pokud by to stát přestal platit ze svého, musel by hledat jiný zdroj. A kdo se dá nejjednodušeji „podojit“, než aktivní podnikatelé a zaměstnanci. Ministerstvo financí proto prý uvažuje, že by státní platby nahradilo zvýšení zdravotních odvodů zaměstnancům a zaměstnavatelům.
Ty jsou přitom už nyní extrémně vysoké, včetně daní spolknou čtyři koruny z každé desetikoruny. Podle analýzy z roku 2017 je zdanění práce v Česku dokonce osmé nejvyšší ze zemí OECD, když dosahuje 43 procent. Český zaměstnanec tak na daních a odvodech zaplatí státu více než například Švéd, Dán či Nor. Není divu, že enormně rostoucí mzdové náklady považuje většina firem za největší aktuální riziko komplikující jejich podnikání. V současné době prakticky nulové nezaměstnanosti to sice nemusí představovat pro vládu tolik palčivý problém, nicméně s příchodem ekonomického ochlazení či dokonce recese se opět projeví v plné síle. Místo, aby stát tento problém řešil, chce ho ještě prohloubit.
Ministryně financí sice ujišťuje, že podnikatelům i zaměstnancům stát uleví zrušením takzvané superhrubé mzdy, ale tomuto ekonomickému nesmyslu by neuvěřili ani žáci 3.B. Superhrubá mzda uměle navyšuje základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Ta je sice 15 procentní, ale faktické zdanění se pohybuje kolem 21 procent. Ministerstvo financí už dříve uvedlo, že po zrušení superhrubé mzdy zavede 19procentní daň z příjmu. Reálně tak daň z příjmu klesne o dva procentní body. Za celý loňský rok stát na dani z příjmu právnických a fyzických osob vybral 394 miliard korun. Pokud dojde k reálnému snížení daně o dva procentní body, tak daňové inkaso klesne o 37,5 miliardy. To je o dost méně, než kolik stát platí za státní pojištěnce. A to nebereme v potaz, že u vyšších příjmů přesahujících čtyřnásobek průměrné mzdy by měla být podle představ resortu druhá sazba daně dokonce 23 procent. Pak by se rozdíl v daňovém inkasu před zrušením superhrubé mzdy a po něm ještě snížil.
Není potřeba používat kalkulačku či jiné matematické pomůcky, aby každý pochopil, že fakticky dojde ke zvýšení daňové zátěže prostřednictvím vyšších odvodů v řádu desítek miliard korun. Tyto peníze se těžko objeví někde ze vzduchoprázdna. Pokud z jedné kapsy peníze přestanu dávat, musím je vzít jinde. Tou kapsou budou výplatní pásky zaměstnanců a výdělky jejich zaměstnavatelů. A žádné mediální tanečky kolem superhrubé mzdy na tom nic nezmění.
Aktivním lidem chce vláda hodit na krk starost o mandatorní výdaje za desítky miliard korun. Ty navíc rok od roku rostou a dá se očekávat jejich výrazné zvyšování i v budoucnu. Stát totiž za svého pojištěnce neodvádí ani polovinu minimální zálohy na zdravotní pojištění pro živnostníky. Zdravotní pojišťovny přitom dlouhodobě tlačí na to, aby se tento nepoměr vymazal a stát své platby dorovnal aspoň na tuto úroveň. Pokud by zdravotní pojištění za nepracující odváděli aktivní zaměstnanci a zaměstnavatelé, tak by stát neměl takový problém výzvy pojišťoven vyslyšet. Z cizího totiž krev neteče, se říká.
Tak je potřeba to číst. U levicové vlády podporované komunisty mě podobné úvahy nepřekvapují. Jak to však souvisí s nyní deklarovanou snahou dominantního vládního hnutí ANO pomoci živnostníkům a podnikatelům, opravdu netuším.