Komentář k vývoji na realitním trhu: Jsou nemovitosti stále dobrou investcí?
Rok 2025 potvrdil, že realitní trh v Česku se po období nejistoty znovu nadechuje, ale zároveň je výrazně segmentovaný a citlivější na kvalitu. U rezidenčního bydlení se obnovila aktivita kupujících – zejména v Praze, Brně a dalších silných centrech a u projektů v dobrém standardu. To vše i přesto, že se úrokové sazby po předchozím poklesu spíše stabilizovaly. Návrat k éře „extrémně levných“ hypoték z minulých let zatím nikdo realisticky nečeká, a právě to mění investiční kalkulaci.
Klíčovým tématem roku 2025 byla kombinace oživené poptávky a dlouhodobě omezené nabídky. Část domácností odkládala rozhodnutí o koupi v letech 2022–2024 kvůli vysokým sazbám a obecné nejistotě. Jakmile se podmínky stabilizovaly a lidé si na nové prostředí zvykli, poptávka se vrátila – jenže nabídka nových bytů zůstává strukturálně nedostatečná. Zároveň se stále projevuje dlouhá doba přípravy projektů a povolovacích procesů. Výsledkem je, že ceny v mnoha lokalitách neklesaly a u kvalitních nemovitostí naopak znovu rostly, i když většinou už ne tempem „rychlých let“ předchozího cyklu.
Pro rok 2026 očekávám spíše scénář postupné normalizace než další plošnou cenovou euforii. Pokud zůstanou sazby relativně stabilní, tempo růstu cen bude pravděpodobně mírnější a mnohem více selektivní podle lokality, kvality a energetických parametrů. Rizikem pro dostupnost bydlení není jen výše sazeb, ale hlavně nedostatečná výstavba. Bez zrychlení přípravy projektů se tlak na ceny v atraktivních místech úplně neztratí.
Z pohledu developerů je potřeba vnímat realitu: cenu bytu netvoří jen „marže“, ale součet pozemků, stavebních nákladů, požadavků na standard a udržitelnost, ceny financování a času. Dlouhé povolování prodražuje kapitál, zvyšuje riziko projektu a snižuje ochotu pouštět se do výstavby bez předprodejů. Výsledný účet pak v praxi vždy platí trh – tedy kupující nebo nájemník.
Investice do bytu už není „automaticky dobrá“ investice
Zásadní posun oproti minulým letům ale vidím v tom, že investice do nemovitosti dnes už není tak jednoznačná a „samoběžná“ jako v době levných peněz. V období nízkých sazeb fungovala finanční páka: investor si levně půjčil, nájem často pokryl velkou část splátky, a zbytek „dovydělal“ kapitálový růst. V prostředí vyšších sazeb už tento model sám o sobě nevychází.
REKLAMA
U řady investičních bytů dnes platí, že nájemní výnos po odečtení všech nákladů často nepokrývá cenu financování – nebo ji pokrývá jen částečně. To neznamená, že nemovitost je špatná investice, ale znamená to, že musí být mnohem přesněji spočítaná a investor musí vědět, co je jeho hlavní zdroj návratnosti:
- zda je to dlouhodobý stabilní nájemní výnos,
- nebo očekávání kapitálového růstu,
- nebo kombinace obojího v delším horizontu.
A právě tady je důležité dodat: spoléhat pouze na kapitálový růst už nemůže být automatická jistota. V silných centrech bude růst pravděpodobně dlouhodobě podporovaný nabídkovou bariérou a migrací, ale mimo hlavní centra mohou být scénáře odlišné.
Regiony a menší města: demografie a „skryté“ riziko starších domů
Zvlášť opatrný bych byl u investic do starších bytů v regionech a menších městech, kde může působit několik faktorů najednou. Část těchto lokalit čelí přirozenému odlivu obyvatel směrem do velkých měst – za prací, školami i službami. To může v delším horizontu znamenat slabší růst nájmů, vyšší citlivost na ekonomické zpomalení a také větší riziko delší neobsazenosti.
K tomu se přidává druhá rovina, kterou mnoho drobných investorů podceňuje: technický stav budovy a budoucí náklady. U starších bytových domů mohou postupně přicházet investice do fasády, střechy, stoupaček, výtahu, statiky, energetických opatření nebo do společných částí. A i když samotný byt vypadá po rekonstrukci dobře, finanční realitu často určuje stav celého domu a rozhodování SVJ. Pro investora pak nejde jen o to „kolik stojí byt“, ale o to, jaké povinné a prakticky nevyhnutelné náklady ho čekají v dalších letech – a zda je v lokalitě dokáže promítnout do nájmu.
Proto bych dnes řekl, že investice do rezidenční nemovitosti je víc než dříve o znalosti lokality, domu a mikroekonomiky projektu. Rozdíl mezi „dobrou investicí“ a „průměrným kompromisem“ se zvětšuje. A rozdíl mezi „papírovým výnosem“ a skutečným výnosem po všech nákladech může být překvapivě velký.
Velké výnosové nemovitosti: disciplína a cena kapitálu
U větších výnosových nemovitostí byl rok 2025 o selektivitě a disciplíně. Investoři i banky se dívají přísněji na kvalitu cash flow, délku nájemních smluv, refinanční riziko a schopnost nemovitosti obstát při vyšší ceně kapitálu než v letech 2018–2021. Zároveň je vidět, že domácí kapitál je aktivní a u části transakcí přebírá iniciativu – ne proto, že by zahraniční investoři z trhu zmizeli, ale proto, že stále existuje cenový rozdíl mezi očekáváním prodávajících a výnosy, které investoři při dnešní ceně financování požadují.
Závěrem
Rok 2026 bude podle mě rokem další stabilizace – s mírným růstem u kvalitní rezidence v silných lokalitách, selektivní aktivitou u výnosových aktiv a pokračujícím tlakem na zrychlení výstavby. Současně ale platí, že „realitní investice“ se vrátila do režimu, kdy už nestačí obecná poučka „byt je jistota“. Bude mnohem víc rozhodovat správný výběr lokality, kvalita nemovitosti, technický stav budovy a realistická práce s výnosem i riziky.
Autor Jiří Vančura, ředitel úseku nemovitostního financování Trinity Bank
