MMF prosazuje záporné sazby hypoték

Hotovostní peníze jsou zlo. Obíhají z ruky do ruky a stávají se nositeli pestré palety virů a bakterií. A co hůř, centrální autorita a její daňový úřad nedokáže efektivně dohlédnout, z které ruky do které a za jakým účelem se hotovost přesunula. A tak státy podporují bezhotovostní ekonomiku nikoli s ohledem na zdraví populace, ale v zájmu naplnění státní kasy.
Bezhotovostní ekonomiku dlouhodobě podporuje i Mezinárodní měnový fond (MMF). Ani tomu nejde (v prvé řadě) o zdravotní důvody. Má ohledy především k centrálním bankám. Netrápí ho ale náklady na tisk bankovek a ražení mincí. Trápí ho omezení měnové politiky. V bezhotovostní ekonomice by se i záporné úrokové sazby hypoték mohly stát běžným úkazem.

Kolísání ekonomiky je přirozené

Ekonomika se pohybuje v cyklech. Na rozdíl od přírody nejsou ekonomické cykly spolehlivě předvídatelné[1] a ani jednotlivé fáze cyklu nemají jednoznačnou délku. Zato politické dopady recese jsou pro vládnoucí politiky vždy nepříjemné a často znamenají výměnu vedení v čele státu[2]. A to se jim pochopitelně nelíbí.
Vládnoucí politici mají ale moc. Mohou ovlivňovat hospodářskou politiku. Přinejmenším z poloviny. Vláda může navýšit své výdaje, tím dá práci lidem a firmám, které dají práci dalším lidem, lidé budou mít příjem, který budou utrácet v obchodech, které tak mohou zaměstnat další lidi… Potíž je, že vláda nemůže výdaje navyšovat neomezeně.
Bez ohledu na příjmy státního rozpočtu je limitovaná výší státního dluhu a investory nakupujícími její dluhopisy. Začnou-li se investoři obávat o splacení svých pohledávek, žádají nejprve vyšší výnosy, což prodražuje obsluhu státního dluhu, a následně nejsou ochotni státu půjčit vůbec. Následuje státní krach, jakým aktuálně prochází Argentina, či „maskovaný“ státní krach, kterým si prošlo nedávno Řecko.
Druhou otěž ekonomiky drží centrální banky. Ty by měly být na vládě nezávislé, aby ji krotily v případě nestřídmého až likvidačního utrácení. Jenže jsou to politici, kteří jmenují centrální bankéře. A v případě zemí sešlých na scestí z demokratické pěšiny je buď mohou odvolat, nebo přimět k poslušnosti jinými prostředky. Turecko je zářným příkladem. Ovšem ani americký prezident Donald Trump nešetří kritikou Fedu a tlačí na centrální bankéře, aby mu pomohli k vítězství ve volbách uvolněním měnové politiky a podporou ekonomiky.

Omezení centrálních bank

Centrální banky se mají starat především o stabilitu měny. Před tento cíl je jim ale vetknuta starost o stabilitu ekonomiky a často i nízkou nezaměstnanost. A tak na úkor rizika vyšší inflace se centrální banky v období recese (či krize) pokouší stabilizovat ekonomiku nízkými úrokovými sazbami.
Jenže ani nulové úrokové sazby vždycky nestačí. Centrální banky pak experimentují s kvantitativním uvolňováním (kupují dluhopisy a jiné investiční nástroje, čímž pouští do ekonomiky likviditu – tisknou peníze) či kurzovým závazkem (prodávají vlastní měnu a kupují devizy, čímž pouští do ekonomiky likviditu – tisknou peníze) a nebo nasazují záporné základní úrokové sazby.
Záporné úrokové sazby ale mají své limity. Sice centrální banka může účtovat určitý úrok za uložení peněz komerčních bank a tím je nutit půjčovat peníze na trhu, ale už jimi nedonutí firmy a domácnosti investovat a utrácet. Banky nenabídnou záporný úrok na běžném či spořicím účtu, protože by lidé a firmy peníze z bank vybraly a uložili si je v hotovosti do sejfu či pod polštář. A masivní výběry srovnatelné s runem na banku nemůže bankovní systém ustát.

Řešení: Žádná hotovost

Řešením problému je i podle Mezinárodního měnového fondu kompletní zákaz hotovostních peněz. V bezhotovostní ekonomice nemají centrální banky úrokové omezení a i komerční banky mohou převést své úrokové náklady na klienty. Firmy a domácnosti pak mají dvě možnosti: Nechat si vedle reálné hodnoty sžírané inflací ohlodávat své úspory i nominálně zápornou úrokovou sazbou, nebo peníze utratit. A o to centrální bance v takovém případě jde.
Záporné úrokové sazby mohou být ale přínosné i pro domácnosti – dlužníky. V Dánsku si již lidé vyzkoušeli záporné sazby hypoték. Sice záporné úroky nezaplatí ani poplatky, ale alespoň něco. A v konečném důsledku by mohly být zajímavé i pro střadatele. I současné nízké sazby vedou střadatele k hledání investičních příležitostí s vyšším výnosem. A záporné by je ještě více podpořili.
Centrální banky potřebují či chtějí ekonomiku podporovat stále častěji. A záporné sazby bez hotovosti by jim v tom byly vysoce nápomocné. A to by podpořilo i záporné sazby hypoték pro občany. Otázka ale zní: Za jakou cenu? A vyplatí se to?

[1] I když ani střídání ročních období v době zvýšené teploty planety Země není tak jednoznačné jako dřív.
[2] To je také přirozené. Tedy, přinejmenším v demokratických státech. Totalitní země s jedinou vládnoucí stranou opřenou o armádu a polovojenskou policii ustojí i hladomory jako v Severní Koreji a rozpráší i rozsáhlé demonstrace bránící svobodu jako Čína v Hongkongu.

^REKLAMA