Zruší se daň z nabytí? Rozhodnutí se blíží

Daň z nabytí se velmi snadno vybírá. I když nabyvatel nepodá daňové přiznání ve stanovené lhůtě 3 měsíců od nabytí nemovité věci, finanční úřad se to dozví. Veškeré převody nemovitostí jsou uskutečněny v katastru nemovitostí a ten finanční úřad informuje. Ostatně i proto jsou nemovitostní daně včetně daně z nemovitých věcí a daně z nabytí politiky oblíbené – dobře se hlídají a díky vlastnictví nemovitosti se i případné nedoplatky, pokuty a sankce úspěšně vymáhají.
Příjmy daně z nabytí nejsou ve srovnání s jinými daněmi příliš velkým příjmem státního rozpočtu. Např. v loňském roce vynesly státu 13,6 mld. Kč, což tvoří 0,97 % příjmů státního rozpočtu. A výdajů zpravidla ještě méně, neboť české vlády rády hospodaří s deficity i v období nebývalého hospodářského růstu české ekonomiky. Ovšem i právě proto se vláda nebude chtít vzdát jakéhokoli příjmu.
Již v příštím týdnu mohou poslanci hlasovat o pozměňovacím návrhu zákona (resp. zákonného opatření Senátu) o dani z nabytí, který přišel společně se zamítnutou poslaneckou novelou stejného zákonného opatření. Poslanci přitom chtěli v zásadě pouze doplnit, že „se za slovo „domě“ vkládají slova „nebo rodinném domě““ ve dvou odstavcích jednoho paragrafu. Tím ovšem otevřeli Pandořinu skříňku a možnost senátorů do zákona zasáhnout. A ti svého práva využili a navrhli zrušení celého zákona.

Zruší se daň z nabytí? Sotva…

Senátní pozměňovací návrh, kterým se ruší daň z nabytí, ovšem nemá příliš velkou šanci na úspěch. Koaliční vláda potřebuje každou miliardu na plnění populistických slibů a téměř 14 mld. Kč je pro ni nebývale potřebné. Ostatně i proto chce zdanit rezervy pojišťoven (získá přibližně 11 mld. Kč během dvou let) a dohodla se s bankami na Národním rozvojovém fondu, kam čtveřice největších bank vloží celkem 7 mld. Kč, aby se vyhnuly Sociálně demokratickému nápadu se sektorovou daní.
V situaci, kdy se vláda snaží získat peníze nejrůznějšími z ekonomického pohledu obskurdními způsoby, je značně nepravděpodobné, že by se dobrovolně vzdala zaběhnutého poměrně stabilního příjmu. Vládní koalice ANO, ČSSD a „šedého“ vládního partnera KSČM má přitom dostatek poslanců, aby senátní návrh zamítla.

Kdyby se zrušila… nic se nestane

Jedním z argumentů pro zrušení daně z nabytí je úleva na realitním trhu. Neexistence daně z nabytí by zejména v české realitě, kdy 80 % domácností bydlí ve vlastním, zvýšila možnou mobilitu obyvatel. Lidé by mohli snáze svou stávající nemovitost prodat a koupit si jinou v oblasti s lepšími pracovními příležitostmi.
Dalším z důvodů je možné snížení cen nemovitostí. K tomu by ale nedošlo. Je velmi pravděpodobné, že by na ceny nemovitostí zrušení daně z nabytí nemělo buď žádný efekt, nebo by mohlo vést naopak k jejich růstu.
Daň z nabytí je účinná od účinnosti nového občanského zákoníku. Ve své původní podobě dávala kupujícímu a prodávajícímu možnost dohodnout se, kdo bude daň z nabytí odvádět státu. Pokud se nedohodli, platil ji prodávající. Kupující pak stál v roli ručitele a daň musel zaplatit, pokud tak neučinil prodávající.
V roce 2016 došlo ke zjednodušení a vypuštění ručitelského závazku. Plátcem daně z nabytí se stal nabyvatel. Ručitelský závazek ztratil smysl, neboť kupující se stal majitelem nemovitosti, kterou mohl stát případnému neplatiči zabavit a své pohledávky uspokojit včetně nákladů. Zároveň častý plátce daně (prodávající) se zbavil 4% nákladu na daň, která se přenesla na kupujícího. A ceny nemovitostí? Ty neklesly. De facto naopak vzrostly o ona 4 %.
Je pravděpodobné, že se v prvé fázi ceny nemovitostí nezmění (tj. kupující ušetří na dani), ovšem velmi rychle o daňovou úsporu vzrostou. Současný růst cen nemovitostí zejména ve velkých městech v čele s Prahou je omezen především koupěschopností zájemců o bydlení. A úspora daně jejich koupěschopnost zvýší, tudíž se vytvoří nový prostor pro růst cen.

Měla by se daň z nabytí zrušit?

Otázka, zda by se měla daň z nabytí zrušit, nemá jednoduchou odpověď. Stát určitý výběr daní potřebuje. A podle toho, jaké politiky a jakého zaměření si ve volbách zvolíme, je potřeba příjmů státního rozpočtu vyšší, nebo ještě vyšší. Dokud si voliči v České republice nezvolí vládu, která prosadí úsporný stát s nízkými výdaji, není příliš velký prostor pro jakékoli rušení daní.
A jak ukazuje současná vláda navzdory vládnímu prohlášení, že daně zvyšovat nebude, hledají se příležitosti pro nová a nová zdanění.