Sobota 20. července. Svátek má Ilja.

Daň z nabytí: Má se zrušit?

Peníze v rukách

Petr Zámečník

Senát ČR rozpoutal debatu nad zrušením daně z nabytí. Původní projednávaná novela měla pouze osvobodit první převod bytů v rodinných domech. Má se daň z nabytí zcela zrušit?

Daň z nabytí patří mezi majetkové daně spolu s daní z nemovitostí. V loňském roce na ni stát vybral 13,6 mld. Kč, což tvořilo 0,97 % příjmů státního rozpočtu. Z pohledu veřejných financí se tak tato daň může zdát zanedbatelná a nic by nemuselo bránit jejímu zrušení. Navzdory dalším důvodům pro její zrušení existuje ale i závažný důvod pro její ponechání.

Proč zrušit daň z nabytí

Mobilita obyvatel

Jedním z významných důvodů pro zrušení daně z nabytí je zvýšení mobility obyvatel. V České republice žije podle posledního sčítání lidu přibližně 55,9 % domácností ve vlastním domě či v bytě v osobním vlastnictví. A jak naznačují další statistiky, např. hypotečních úvěrů, od té doby se podíl vlastnického bydlení pravděpodobně ještě zvýšil.

I když se bude chtít domácnost bydlící ve vlastním bytě či domě přestěhovat za prací, bude pravděpodobně i nadále chtít bydlet ve svém. V tomto jsou preference obyvatel České republiky navzdory historické zkušenosti s konfiskací nemovitostí komunistickým režimem poměrně jednoznačné. A daň z nabytí toto komplikuje. Při prodeji bytu či rodinného domu ji musí odvést kupující a stěhující se domácnost ji bude muset odvést z nově nabyté nemovitosti. Jenom na daních tak projde řádově 8 % průměrné ceny nemovitostí.

O to kurióznější je tato blokace pohybu obyvatel za prací v perspektivě příspěvku na přestěhování, který je vyplácen od konce roku 2016. Ten není určen pro každého, ale pouze pro nezaměstnané evidované na úřadu práce alespoň 5 měsíců, kteří se přestěhují vzdušnou čarou alespoň o 50 km. Žadatelé mohou dostat 50 tis. Kč, což odpovídá výši dani z nabytí nemovitosti v ceně 1,25 mil. Kč. Obdobné je to s příspěvkem na dojíždění za prací, který má také řešit nízkou mobilitu obyvatel.

Dostupnost bydlení

Pomalé schvalování nových developerských projektů vedlo k růstu cen nemovitostí zejména v Praze a Brně. Z obavy ze vzniku cenové bubliny a ve snaze ochránit banky zavedla Česká národní banka (ČNB) opatření v podobě doporučení, podle něhož banky nesmějí půjčit hypotéku převyšující 90 % hodnoty nemovitosti a pouze 15 % úvěrů mohou poskytnout ve výši 80 až 90 % zástavní hodnoty nemovitosti. To znamená, že většina lidí bude muset mít 20 % vlastních zdrojů na koupi svého bytu či rodinného domu. Nemluvě o rozdílu mezi tržní a zástavní hodnotou. Odhadní ceny jsou přitom v průměru o 23,9 % nižší než tržní.

V souvislosti s opatřením ČNB se také hovoří o dostupnosti bydlení. Lidé musí vydat velkou část úspor, aby si mohli vlastní bydlení pořídit. A k tomu je ještě stát připraví o další 4 % nad hodnotu kupované nemovitosti.

Daň z nabytí je nemorální

Podle senátorů, kteří navrhli Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, je daň z nabytí nemorální, protože nemovitost si lidé kupují již ze zdaněných peněz. „Ona ta daň tomu státu vlastně nepatří, vždyť je to už jednou zdaněné,“ uvedl např. senátor Jan Horník (STAN).

O moralitě daní se dá diskutovat dlouho. V tomto případě, kdy je odvoláváno na platbu daně z již jednou zdaněných peněz, by se ale diskuse dala rozšířit např. na DPH. Spotřební daně obecně jsou placeny z peněz, z nichž byla odvedena daň z příjmů. A co víc, např. alkohol, pohonné hmoty a tabákové výrobky jsou zdaněny jak spotřební daní, tak daní z přidané hodnoty, která je počítána i z výše odvedené spotřební daně. V těchto případech se tak platí i daň z daně.

Proč daň z nabytí nerušit

Ačkoli se o to současná vláda pokouší, státní rozpočet není neomezeně nafukovací. Současný státní rozpočet i v době hospodářského růstu počítá s deficitem, pro rok 2019 ve výši 40 mld. Kč. První čtyři měsíce letošního roku hospodařila vláda se schodkem již 29,7 mld. Kč. A Sociální demokracie v rámci plnění svých slibů prosazuje další výdaje a hovoří se o nových daních.

Zrušení daně z nabytí by hodně lidem finančně ulevilo. To ale na druhou stranu každé snížení daní. Má-li ale být státní rozpočet dlouhodobě udržitelný, každé snížení daní by mělo být kompenzováno snížením výdajů, nikoli jeho navýšením.

Navíc zavádění nových daní, jak se v posledních měsících hovoří např. o bankovní dani, může přinést více komplikací než daňových příjmů. Sociální demokracií navrhovaná daň z bankovních aktiv by se nepochybně promítla do nižších úrokových sazeb z vkladů či vyšších úrokových sazeb z úvěrů, a tudíž by ji beztak zaplatili střadatelé.

Překotné zavádění a rušení daní navíc zvyšuje právní nejistotu. Největším problémem českých státních financí přitom není ani tak výše daní, jako jejich časté změny. Ty odrazují lidi od podnikání a zahraniční investory od vstupu na český trh, protože není možné vytvořit dostatečně věrohodný dlouhodobý finanční plán. A to vede k nižšímu výběru daní a vyšším vypláceným sociálním dávkám.

Zrušit, či nerušit?

Zrušení daně z nabytí by mohlo přinést řadu pozitivních efektů. Nelze ale zrušit daň bez dalších souvislostí. A těmi by v tomto případě mělo být zamezení bubření vládních výdajů.

Předchozí článek: «
Následující článek: »

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *