Mezi méně probádané aspekty realitního trhu patří otázka, do jaké míry financují české domácnosti své nákupy bytů a domů na úvěr – tedy jaký je podíl „Ú/N“ mezi hodnotou úvěrů a hodnotou nákupů.
Developeři výši podílu Ú/N u svých klientů často aspoň zhruba znají. Podíl za celý trh jim tak může dát zajímavé srovnání. Bankéře může podíl Ú/N zajímat jako indikace, jaký je ještě prostor pro růst hypoték a dalších úvěrů na bydlení. Bez zajímavosti není podíl Ú/N ani pro centrální banku v její roli pečovatelky o finanční stabilitu: rostoucí hodnota podílu může znamenat například růst rizika realitní bubliny.
Zkusme tedy provést aspoň velmi hrubý odhad. Získat hodnotu čitatele Ú je triviální: Česká národní banka nabízí data ohledně nových úvěrů na bydlení pokrývající období od roku 2014. Je ovšem třeba se zaměřit pouze na takzvané čisté nové úvěry, protože refinancování nás nezajímá.
Odhad hodnoty jmenovatele N je výrazně složitější (zde bych rád poděkoval za velmi vstřícnou konzultaci příslušným pracovníkům ČSÚ). V zásadě je třeba z hlubin soustavy národních účtů vykutat a sečíst údaje o nákupech nových a použitých fixních aktiv a půdy; pozor, nákupem nového aktiva se rozumí také modernizace už existujícího obydlí. Tyto údaje jsou v současnosti k dispozici do roku 2016, novější vývoj je třeba odhadovat z celkového objemu investic domácností do obydlí. Údaje je také dobré očistit o jejich velmi silnou sezonnost.
Jaký je základní výsledek? V posledních zhruba pěti letech financovaly české domácnosti úvěrem v průměru asi 40 procent svých nákupů bydlení (ať už existujícího nebo zbrusu nového včetně modernizací). Podíl nejprve poměrně rychle rostl z necelých 30 procent na počátku roku 2014 na maximum 45 procent na konci let 2016 a znovu 2018. Pod 30 procent se skokově vrátil na počátku letoška, ale ve druhém letošním čtvrtletí už zase povyskočil k 35 procentům.
REKLAMA
(vyšlo v E15)
Michal Skořepa
Ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy
