Adam Gebrian si přitom Hlavní nádraží nevybral náhodou. Hlavní hala byla dokončená v roce 1979, tedy v roce kdy se narodil. Zároveň i poskytl Novinkam.cz rozhovor kde vysvětlil proč považuje Hlavní nádraží za nejošklivější architekturu Prahy.
„Nejošklivější pro mě neznamená, když někdo navrhuje stavby s jiným vkusem, než mám já. Ošklivé je, když někdo svou tvorbou poškodí hodnotu, která tu existovala před ním,“ popisuje, jak nová hala zabrala velkou část Vrchlického sadů s rybníčkem a umělými skalkami a původní nádražní budovu odsunula, obrazně řečeno, na druhou kolej.
Gebrian také popisuje jak v minulosti bývávalo zvykem na podobné stavby vypisovat architektonické soutěže. „Dnes už to vůbec není standard – v devíti případech z deseti bereme lidi, kteří nám slíbí nejlevnější možnou práci, jakou lze provést. A výsledky pak mluví samy za sebe,“ vysvětluje architekt, že nejlevnější řešení se časem může pořádně prodražit.
„Tehdy bylo normální, že se autor zásadní stavby vybíral v soutěži myšlenek. A zrovna v tomto případě se zvolilo šalamounské řešení, kdy došlo ke sloučení dvou soupeřících týmů,“ popisuje tehdejší praxi.
„I s obchody je tu pořád dost prostoru, abychom si nešlapali po hlavách. Problém vidím spíš v postupném vkládání dalších a dalších prodejních ostrůvků, o peníze jde zkrátka až v první řadě,“ vysvětluje mladý architekt. Rozhodnutí svěřit rekonstrukci soukromé firmě Gebrian chápe, po třiceti letech provozu bylo nádraží ve špatném stavu.
REKLAMA
„Na provozní peníze se přitom často zapomíná. Za sto miliónů zrekonstruujeme náměstí, ale pak už nemáme dva tisíce korun, když nám na něm praskne několik žárovek,“ popisuje Gebrian častý scénář podle českého vzoru.
Jenže aby se soukromé firmě vrátily miliardové náklady na provoz a rekonstrukci, musí si nádražní halu upravit po svém: pro lístky tak chodíme nesmyslně daleko, reklama svítí silněji než příjezdy a odjezdy… „Můžeme si říct, že dnes už vlastně máme všechno v mobilu, ale tak by to podle mě fungovat nemělo. Třeba tahle reklamní tabule tady ještě před měsícem nebyla,“ dává Gebrian konkrétní příklad, zatímco mu nad hlavou ostře září obrázek plného nákupního košíku.
Stavbu navíc doprovázejí i zdánlivě bezvýznamné detaily. Jedním z nich je kupříkladu i pomalý travelátor. Pokud spěcháte na vlak a musíte se prodírat davy lidí na travelátoru jezdícím neskutečně pomalu, pak zajisté může dojít podle Gebriana i ke konfliktu. Architekt proto považuje za dobrou stavbu tu, která myslí především na lidi, včetně těch, kteří se o stavbu budou starat.
Zdroj : Novinky.cz
